Zpětné odběry zaznamenaly v posledních letech pozoruhodný vývoj. Díky recyklačním příspěvkům se v této oblasti objevuje nezanedbatelné množství peněz. Proto bylo jenom otázkou času, kdy se najdou ti, kteří se docela pohodlně "svezou" jako černí pasažéři a vůbec jim nevadí, že vlastně parazitují na úspěchu a úsilí jiných.
Kolektivní systémy zpětného odběru elektrozařízení za relativně krátkou dobu svojí existence odvedly kus práce, za který se rozhodně nemusejí stydět. V soukolí našeho odpadového hospodářství není mnoho podobně fungujících článků.
Současně je třeba konstatovat, že nejsou jenom elektrozařízení, ale také jiné komodity: oleje, pneumatiky, baterie a akumulátory. Výsledky jejich zpětného odběru však zůstaly zcela zastíněny výsledky zpětného odběru elektrozařízení. Není to také tím, že u těchto komodit neexistuje srovnatelný systém recyklačních poplatků? Škoda že zpětně odebírané výrobky jsou poznamenány nepřesnostmi v legislativě. Ta nejznámější je v paragrafu 38 odst. 8 zákona o odpadech, který uvádí "zpětně odebraný výrobek se stává odpadem ve chvíli předání osobě oprávněné k jeho využití nebo odstranění". Potíž je v tom, že už neuvádí, kdo se považuje za původce takového odpadu. Navíc direktivně stanovuje, že se výrobek stává odpadem, aniž by byla možnost zjišťovat, zda opravdu došlo k naplnění definice pojmu "odpad". Proč by nemohl být zpětně odebíraný výrobek opakovaně použitelný? Proč by nemohl být využit např. servisní opravnou pro náhradní díly? Opravdu se musí vždy stát odpadem? Proč nemít možnost přednostně využít a teprve potom "zahodit"? Tady mají legislativci co napravovat.
S existencí nepřesností v legislativě úzce souvisí i existence spekulantů. Žijí spolu v tak těsné symbióze, až někdy vzniká pocit, že jejich lobbisté snad ty legislativní skuliny záměrně vytvářejí. Nemyslím si, že každý, kdo se odchýlí od legislativního rámce, je spekulant. Existuje dost těch, kteří udělali jenom obyčejnou lidskou chybu. Není jednoduché kličkovat na minovém poli české legislativy bez následků.
Spekulant neváhá - spekulant jedná
Nejhorší je to u mezních případů, kdy si například zákon o odpadech odporuje s prováděcí vyhláškou. Příkladem může být hodně diskutované použití kódu nakládání "BN30" pro potřeby evidence převzetí zpětně odebraných výrobků v evidenci odpadů. Vždyť zmíněný paragraf 38 odst. 8 zákona o odpadech uvádí, že v tuto chvíli zpětně odebraný výrobek ještě není odpadem, a přesto se má uvádět do evidence odpadů. Nemělo by se to vyřešit lépe? Jako například u evidence náhradních dílů u zpracovatelů autovraků, která je souběžně vedena s evidencí odpadů?
Jak se dá poznat spekulant? Těžko - je často dost rafinovaný. Téměř vždy to ale bude zkoušet přes vaši neinformovanost. Narazil jsem na zajímavý případ, kdy firma působící jako poměrně známá oprávněná osoba přesvědčovala původce odpadů (mého klienta), že jím produkované odpadní olejové filtry a znečištěné tkaniny odebere v rámci zpětně odebíraných výrobků, a proto je není třeba evidovat jako odpady. O evidenci přepravovaných nebezpečných odpadů ani nemluvě - to je prý zcela zbytečná zátěž. Můj klient, tiše lapaje po dechu, pojal jisté podezření a hned mi volal, že se mu to zdá nějaké divné. Tím spustil frašku: jaké to bylo u firmy překvapení, že existuje zákonem taxativně stanovený seznam komodit, na které se vztahuje zpětný odběr, a není možno si jej individuálně upravovat? Věděli to moc dobře, jenom zkoušeli, jestli jim to vyjde. Vézt oficiálně odpad nebo neoficiálně výrobek bez dokladů je veliký rozdíl. Znám i případ, kdy firma odebrala odpadní olej a o dvě vesnice dál jej obratem prodala jako lehký topný olej za tak úžasnou slevu, které se nedalo odolat. Nakonec to řešila hospodářská kriminálka...
Od polopravdy je ke spekulaci blízko
Spekulace může mít spoustu podob, může se schovávat i za oficiální podporu státu. Příkladem mohou být solární kolektory, které v rámci zelených dotací přibývají jak houby po dešti. Opakovaně se ze strany některých dealerů objevila informace, že se jedná o čistě ekologické zařízení, které po ukončení jejich životnosti podléhá povinnosti zpětného odběru elektrozařízení. Co to znamená? Povinnost zpětného odběru se na solární kolektory nevztahuje a jejich provozovatelé za jejich ekologické zpracování budou muset zaplatit - jenom jim to ještě nikdo neřekl! Chápete? Za zpětné odběry se schovává někdo, kdo tam vůbec nepatří. Alespoň zatím.
Abych přispěl k vyváženosti informace, musím uvést i několik technických údajů. Z běžně dostupných zdrojů na internetu se dá zjistit, že to s fotovoltaikou není jednoduché. První fotovoltaické články byly vyráběny při výrobě polovodičových součástek (např. v Rožnově pod Radhoštěm), což je technologicky minulostí. Výroba fotovoltaického článku je tak energeticky náročná, že fotovoltaický panel za celou svou životnost nedokáže dodat tolik energie, kolik do něj bylo vloženo při výrobě a kolik do něj musí být vloženo při ekologickém zpracování. Nerušme elektrárny - bez nich by nemohly solární panely ani vzniknout, ani zaniknout.
Při výpočtu se musí zohlednit, že energie vložená při výrobě v Číně může stát asi 0,50 Kč/kWh, zatímco cena elektřiny vyrobené v zemích EU se pohybuje od 8 do 14 Kč / kWh. A kde myslíte, že se ty panely vyrábí? Některé studie sice uvádí, že pokud by se použily nejnovější energeticky úsporné technologie, bylo by možno energetickou návratnost panelu snížit až na 2 roky. To se však čínských výrobců asi týkat nebude. Takže záleží, od koho kupujete - není panel jako panel.
Při výrobě fotovoltaického panelu se údajně vyprodukuje tolik CO2, že by panel muset sloužit 25 let, aby to eliminoval. Maximální životnost panelu je ale jen 20 let. Ta je ještě ovlivněna poklesem výkonu panelu v čase. A tady jsou další polopravdy: výrobce garantuje pokles výkonu 20 % za 25 let. V Německu ale zjistili pokles výkonu za 10 let na 46 %. Budoucnost, kdy bude nutné panely vyřadit a nějak zlikvidovat, není už tak vzdálená. Co pak budou dělat majitelé pozemků pod solárními panely?
Vím, že Slunce dodává Zemi 15 000krát více energie, než lidstvo dokáže vůbec spotřebovat. Proti alternativním zdrojům energie nebojuji, jenom se mi nelíbí argumentace některých "obchodníků", které hraničí s manipulací. Znám jediný způsob obrany proti spekulantům - zvýšit informovanost veřejnosti. Výrobci i dovozci solárních panelů však poskytují zoufale málo informací, a to je ráj pro spekulanty. Chci, abychom se dozvídali celou pravdu, a nikoliv útržky účelových polopravd.
Ing. Jiří Kvítek,
analytik společnosti INISOFT s. r. o.
Při výrobě fotovoltaického panelu se údajně vyprodukuje tolik CO2, že by panel muset sloužit 25 let, aby to vyrovnal. Jeho maximální životnost je však jen dvacet let.
Fotovoltaické panely nepodléhají zpětnému odběru, ať jejich dealeři říkají opak
