Spalovny komunálního odpadu jsou v současnosti často skloňovaným pojmem. Jejich další výstavba úzce souvisí se zamýšlenými změnami v legislativě, jejichž podobu nyní projednává Ministerstvo životního prostředí. Jak spalovny fungují a co přinesou obcím a jejich obyvatelům, se pokusíme vysvětlit na následujících řádcích.
V České republice funguje oblast nakládání s odpady dlouhodobě na bázi volného trhu. Působí zde poměrně velké množství společností, které poskytují environmentálně bezpečné služby v souladu s legislativou Evropské unie. V posledních šesti letech navíc výrazně zhoustla síť různých typů zařízení, která se snaží odpady upravovat a dále s nimi nakládat v souladu se stanovenou hierarchií. Vznikla řada sběrných dvorů, zařízení na úpravu stavebních odpadů (drtičky, třídičky), biologicky rozložitelných odpadů (bioplynové stanice, kompostárny), množství linek na třídění či úpravu komunálních odpadů apod.
Tato nová zařízení se plynule včlenila do stávajícího systému odpadového hospodářství, našla si své místo na trhu a mnoha z nich se podařilo ve stávajících podmínkách ekonomicky obstát a dále se rozrůstají. Vzájemná konkurence jednotlivých provozovatelů působí na cenu služeb a dává obcím a dalším původcům svobodu zvolit si nejlepší možnost, jak se vypořádat se svým odpadem za pokud možno nejvýhodnější cenu. V případě, že by se požadavky původců odpadů (obcí a firem) v průběhu času změnily, mají možnost službu poptávat u jiného dodavatele.
JDE O ENVIRONMENTÁLNĚ BEZPEČNÉ ŘEŠENÍ, JEN JE PŘÍLIŠ DRAHÉ S ŘADOU KOMPLIKACÍ
Na území ČR jsou nyní v činnosti tři spalovny komunálního odpadu (KO), a to v Praze,
Brně a v Liberci. V určitém stadiu příprav jsou projekty dalších podobných zařízení, konkrétně v Komořanech, Chotíkově a Karviné. Celkem by jich podle dostupných informací mělo u nás do budoucna působit až jedenáct. V jednotlivých lokalitách se však investoři zpravidla potýkají s nevolí místních obyvatel a organizací zaměřených na ochranu životního prostředí.
Je vhodné zdůraznit, že spalování odpadů ve spalovně KO je objektivně jedním z možných a environmentálně bezpečných způsobů, jak využít odpady. Nové spalovny však pro obce a jejich obyvatele přinášejí problémy hlavně v podobě podstatně vyšších nákladů za komunální služby a omezení svobody obcí zvolit si způsob, jak bude s odpadem naloženo.
EVROPSKÁ UNIE SE ZAČÍNÁ DÍVAT JINÝM SMĚREM
Ačkoliv spalovny jsou plně funkční díky pokročilým technologiím i ekologickému řešení, představují ten nejnákladnější způsob zpracování komunálního odpadu. Počáteční investice do jejich výstavby se pohybuje v řádu miliard korun. Podle původních záměrů měla být nemalá část nákladů na výstavbu pokryta z dotací EU. Tato možnost se však nyní jeví jako poměrně nereálná. Postoj Bruselu k dotacím na výstavbu spaloven komunálního odpadu v ČR se postupně a s vývojem v EU mění a Evropa se chce do budoucna zaměřovat výrazně více na třídění a materiálové využití odpadů. Zbývá tedy pravděpodobně pouze možnost dotace z národních zdrojů (to však asi není reálné) a zamýšlené citelné zvýšení poplatku za skládkování, které by podle dosavadních plánů mělo v první fázi činit až 100 % (následně i více) a z něhož by spalovny měly být dotovány.
DLOUHODOBÉ ZÁVAZKY OBCÍ, VYŠŠÍ POPLATKY PRO OBČANY A OMEZENÍ ALTERNATIVNÍCH TECHNOLOGIÍ?
Čím je spalovna větší a čím více odpadu spaluje, tím nižší jsou náklady na její provoz. Udržení spaloven v chodu je možné pouze za podmínky, že je zajištěn neustálý a dlouhodobý přísun odpadu ke spálení (zařízení jsou stavěna na dobu 20-30 let). To lze zařídit jen jeho svážením i ze vzdálenějších obcí, které by se navíc k tomuto způsobu zpracování odpadu pravděpodobně musely dlouhodobě zavázat. Tím by byly ochuzeny o možnost svobodného výběru nejlepšího dodavatele služby za nejvýhodnějších podmínek. Zcela reálné problémy s nedostatkem odpadů mají nyní spalovny v Německu, ale i v některých jiných státech EU.
Hrozí i deformace zdravého konkurenčního prostředí, které nyní pozitivně působí na ceny služeb. To znamená další náklady, které ponesou hlavně původci odpadů, tedy obce, jejich občané a také firmy. Ti všichni se logicky budou ptát, komu toto zdražení prospěje a v čem bude dražší služba fakticky lepší. S vyššími poplatky za skládkování souvisí i hrozba opětovného rozšíření černých skládek.
Častou námitkou, mj. i organizací zaměřených na ochranu životního prostředí, je také související riziko omezení třídění a recyklace proto, aby bylo co spalovat. Tato námitka také souvisí s potřebnou minimální výhřevnosti spalovaných odpadů.
Dalším problémem, který upřednostňování spalování před dalšími způsoby zpracování odpadů patrně přinese, je potlačení rozvoje a uplatnění dalších technologií na využití odpadů. Takových, které jsou již nyní na rozdíl od nových spaloven ekonomicky uplatnitelné a smysluplné, jež budou vycházet z tržního prostředí a které nebude nutné dotovat vyššími poplatky za komunální služby (třídičky, kompostárny, zařízení na materiálové využití odpadů, zařízení na výrobu paliv z odpa-dů apod.).
PROBLÉMY KOLEM FOTOVOLTAIKY BY MĚLY BÝT VAROVÁNÍM
Některé členské státy Evropské unie skutečně disponují poměrně velkým počtem spaloven komunálního odpadu. Jde ovšem o země, které jsou v rámci EU výrazně bohatší a mohou si tuto nákladově podstatně náročnější cestu, jak se vypořádat se svým odpadem, dovolit. Jejich spalovny byly navíc stavěny za podstatně příznivějších ekonomických podmínek, než jaké panují nyní v období hospodářské stagnace a recese.
Pokud by se investoři takových zařízení v Česku chtěli spoléhat na podporu státu, na daňové úlevy, na zvláštní typy poplatků či jiné formy legislativního zvýhodňování jedné formy podnikání před druhou, hrozí, že si jako stát opět založíme na podobný problém, jaký vyvstal v oblasti fotovoltaiky. Jestliže chtějí na trh vstoupit investoři s projekty nových spaloven komunálních odpadů, je to zcela v pořádku. Investoři by však neměli tlačit na změnu legislativy, vedoucí k citelnému zdražení služeb, a spalovny by se měly začlenit do stávajícího konkurenčního prostředí a měly by fungovat jako možná, nikoliv jediná alternativa pro obce, jak naložit se svým odpadem.
Petr Havelka
výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství
Projekty nových spaloven jsou zcela v pořádku. Ale jejich investoři by neměli tlačit na změnu legislativy vedoucí ke zdražení služeb, spalovny by se měly začlenit do stávajícího konkurenčního prostředí a neměly by pro obce znamenat jedinou alternativu, jak nakládat se svým odpadem.
