Ing. Petr Uhlíř ze společnosti Spalovna odpadu Plzeň, s. r. o., je nejen ředitelem jedné z největších spaloven nebezpečného odpadu u nás, ale také se aktivně podílí na práci sdružení STEO, kde se zabývá právě problematikou spaloven.Hovořili jsem s ním o situaci a budoucnosti našich spaloven...
Ing. Petr Uhlíř ze společnosti Spalovna odpadu Plzeň, s. r. o., je nejen ředitelem jedné z největších spaloven nebezpečného odpadu u nás, ale také se aktivně podílí na práci sdružení STEO, kde se zabývá právě problematikou spaloven.
Hovořili jsem s ním o situaci a budoucnosti našich spaloven nebezpečného a zdravotnického odpadu, postojích veřejnosti a porovnání termických a netermických postupů odstraňování odpadů.
Jaká je situace spaloven nebezpečného odpadu dnes?
Před pěti lety byla u nás asi stovka spaloven nebezpečného odpadu. Na začátku loňského roku, kdy se rodil nový zákon o ovzduší, jich fungovalo zhruba 76. Postupně většina těch malých, zvláště v nemocnicích, zastavila provoz. Vzhledem k nové legislativě se dá očekávat, že dojde k dalšímu uzavírání spaloven, takže jich zbude 20-25 v celé republice.
Jaké jsou pro to důvody?
Důvod pro uzavírání je jeden -ekonomika. Dovybavení spalovny podle nové legislativy je totiž poměrně nákladné. Dioxinový filtr stojí 1-8 mil. korun, i jeho provoz je finančně náročný. Kontinuální měření stojí podle nabídek 5-7 mil. korun. Čili každá spalovna (i ta nejmenší za přibližně 15 milionů korun) by dnes měla doinvestovat kolem 10 mil. Kč, aby vyhověla požadavkům nové legislativy. Na to si nemůže nikdy vydělat.
O postoji státu vůči spalovnám svědčí, že ačkoliv vyšel zákon o ovzduší, který zpřísnil podmínky, podepsaly se smlouvy s EU a byly nastaveny limity a termíny, přesto do 31. 12. 2002 neexistoval podpůrný program Státního fondu životního prostředí (SFŽP) na vybavení spaloven. Byl vypsán až po dlouhých tahanicích na počátku tohoto roku.
Pokud je spalovna privátní subjekt, smí SFŽP požádat jen o úvěr a musí přispět 40 % nákladů. Podmínky získání úvěru jsou tak drastické, že jsou takřka nesplnitelné. Žádná spalovna v podstatně není schopna dát záruky, které po ní fond požaduje. Podobné je to u bank - nenašli jsme žádnou banku, která by byla ochotna dát na tyto stavby úvěr nebo by vzala jako záruku pozemek, případně stavby patřící spalovně. Takže spalovna, která nemá další výrobu, která by ji živila, (což si mohou dovolit chemičky, teplárny atd.) nemá ekonomické zázemí, aby si mohla vzít úvěr.
Z těchto důvodů zřejmě budou malé spalovny uzavřeny, a už se nikdy nerozběhnou. Technologie je velmi choulostivá - pokud není trvale provozována, je na odpis.
Jaké budou důsledky?
I když snížíme produkci odpadů nebo zvýšíme recyklaci, vždycky bude existovat značné procento nebezpečných odpadů, které se musejí spálit. Na jejich odstranění republika nebude vybavená, a bude je nutno skládkovat, protože nám nic jiného nezbude. Po nějaké domě nejspíš přijdeme na to, že nám kapacita spaloven chybí, a budeme žádat o podporu na EU nebo fond PHARE.
Hlavním argumentem proti spalovnám bývají jejich emise.
Ano, ale spalovny, které nesplňovaly emise, už byly v podstatě uzavřeny. Ty, které jsou v provozu, z 99 % splňují současné platné zákony. Otázkou zůstává kontrola dioxinů a rozšíření kontinuálního měření v daleko širším spektru než platí dnes.
Jako každá spalovací technologie vypouští spalovna do vzduch emise. Zákon u nás dnes požaduje čištění emisí na špičkové evropské úrovni. Evropa k tomuto stavu docházela dvacet let a my na to máme dva až tři roky.
Proto je lepší si nějakou spalovnu najmout, než ji provozovat. Údržba je velmi drahá a provoz složitý, navíc se při větším množství odpadu dá dosáhnout určité efektivity. Naši spalovnu například obsluhuje deset lidí, včetně svozu, účetnictví a legislativy, takřka stejné množství lidí však musí obsluhovat i nemocniční spalovnu s mnohem menší kapacitou.
Domníváte se, že se problém dioxinů přeceňuje?
Spalovny jsou a vždy budou choulostivá zařízení s vysokou sledovatelností obyvatelstva. Je pravda, že v souvislosti s nimi se dioxiny staly strašákem pro celou republiku. Podle mého názoru bezdůvodně. Některé státy v Evropské unii dioxiny vůbec nesledují. Za daleko horší považují oxid siřičitý nebo uhelnatý -a ty je zajímají daleko více, protože jdou do ovzduší v tunách, kdežto spalovny produkují dioxiny v nanogramech.
Navíc je hodně druhů dioxinů a ne všechny jsou rakovinotvorné. Vznikají mnoha procesy, a to i přírodními (sopky, požáry). Podle mého názoru jsou daleko větším nebezpečím dioxiny ze spalování pohonných hmot v nákladních automobilech, z metalurgických procesů a zejména lokálních topidel, která ničí ovzduší mnohonásobně více než jakékoli průmyslové zařízení. Majitelům totiž nelze nařídit, jaké topivo mají používat, ani je nelze kontrolovat.
Jak jsou na tom spalovny finančně?
Často se operuje tím, že provoz spalovny je drahý. Spalovny v letech 1996-1997 likvidovaly odpady v ceně 12 až 17 Kč/kg. Dnes se ceny pohybují od 5 do 10 korun, přitom ostatní ceny vzrostly třikrát, zdražila nafta a zvýšily se mzdy. Z toho plyne, že spalovny, které si dokázaly v roce 1997 vydělat i na modernizaci a odpisy, protože měly 20-25% zisky, dnes jedou bez zisku a bez vytváření jakýchkoliv rezerv. Vlastně svá zařízení "vybydlují" a čekají na dobu, až se cena za zneškodnění odpadů v jejich zařízení přiblíží ceně v Evropské unii, která je dnes 2,5 krát vyšší, než u nás.
Vaše spalovna z přibližně 90 % spaluje zdravotnický odpad. Proč je to podle vás lepší než netermické technologie?
Použitý zdravotnický materiál může mít několik nebezpečných vlastností. Sterilizací, resp. dekontaminací netermickými postupy lze odstranit jedinou z nich - infekčnost, kterou má 55-60 % zdravotnických odpadů. Zbytek -zhruba 35 až 45 % -má i jiné nebezpečné vlastnosti, které jdou v podstatě odstranit jedině termickým zpracováním při vysoké teplotě, tedy spálením.
Po netermické dekontaminaci se odpad obvykle rozemele, smíchá se s jiným odpadem a posílá se na komunální skládku, v podstatě ve stejném objemu, ve které byl sebrán. Naproti tomu ve spalovně vznikne ze 100 % spáleného odpadu asi 8 % popela, který obvykle jde na skládku nebezpečného odpadu.
Smíchání dekontaminovaného odpadu s komunálním hovoří proti zákonu o odpadech: v něm je zakázáno míchání, a tedy ředění odpadu. Navíc se ukládaný odpad může kontaminovat, zejména při použití autoklávů. Po rozdrcení se může na povrch dostat vše, co bylo uvnitř a kam sterilizace nepronikla.
Sterilizátory (zejména moderní mikrovlnná zařízení) jsou v Evropě používány, ale obvykle jako stupeň před spalováním. Pokud se sterilizuje, nemusí se odpad zlikvidovat do 48 hodin (podle požadavku hygieniků), což zjednodušuje logistiku.
Hlavní problém a nevýhodu netermického zpracování nevidím v samotné technologii, ale v rozmanitosti nemocničního odpadu. Nemocnice produkuje odpady v celé škále od nejběžnější infekčních odpadů, až po ty nejkontaminovanější. Jak rozlišit fáč kontaminovaný jen tělní tekutinou, nebo kontaminovaný AIDS? To by personál např. na operačním sále musel mít 4-5 pytlů a přímo při operaci třídit. To vždy záleží na subjektivním přístupu personálu - lze se na to spolehnout?
Myslím, že nelze zaručit třídění v nejvyšší kvalitě, které je pracné a nákladné. Podle mého názoru je jednodušší třídit jen základní věci, které jsou vizuálně rozlišitelné a prokazatelně neprošly infekčním prostředím, a ty oddělit do komunálního odpadu. Tím šetří zdravotnické zařízení peníze, protože likvidace "komunálu" je vždy levnější než u nebezpečného odpadu. Odpad odcházející do spalovny nemusí být tříděný, takže vše, co nemocnice vyprodukuje a vhodí do nebezpečného odpadu, se spálí. Má to své výhody, neboť se tak předchází selhání lidské faktoru při špatném třídění a také se nemocnicím zjednodušuje provoz.
Nesmíme zapomínat, že sterilizací se zneškodní opravdu jen těch zhruba 55 %, které jsou infekční. Zařízení produkujících odpad, jenž má i jiné nebezpečné vlastnosti než infekčnost, je celá řada. U každého si musíme všímat, jaké produkuje odpady: zda má operační sály nebo používá cytostatika, která se smí odstranit jen spálením.
Jak vidíte budoucnost vaší spalovny?
Začínali jsem se spalování převážně zdravotnického odpadu, nyní se poněkud zvyšuje i podíl nebezpečného odpadu. Provoz vyhovuje všem limitům a npřipravujeme dovybavení podle nové legislativy, což by pro nás neměl být závažnější technický problém.
Provozně zajišťujeme odstranění zdravotnického odpadu pro dva kraje. Ručíme za komplexní službu, a sbíráme i od klientů, kde to není ekonomické. Máme vlastní svozovou službu, sběrné dvory atd. Tuto síť trvalo vybudovat 5-7 let. Jestliže v důsledku špatně nastavené legislativy padne, vrátíme se zpět do roku 1990, kde sice budou nařízení a kontrola, ale nebude kam odpad dávat. A zase se to bude řešit překupníky, kteří odpad někam převezou, odvezou, a nakonec se zjistí, že zmizelo 30-40 % nebezpečného odpadu a nikdo neví, kde je.
Až se spalovny vybaví kontinuálním měřením, budou z nich zařízení s možná nejlepší kontrolu procesu v celé republice. Proto mě zaráží negativní pozornost, která je jim věnována, a o dalším desítkách provozů, které mohou znečisťovat životní prostředí mnohem více, se vůbec nemluví.
Jarmila Šťastná
