V chráněné dílně Steelmet, s. r. o., ve Starém Městě u Uherského Hradiště zpracovávají vyřazené elektrospotřebiče. Ročně dovedou zpracovat až 2000 tun elektroodpadu všech skupin.
Asi polovinu tohoto množství tvoří televizory a PC monitory, přibližně 30 % tzv. velké spotřebiče, jako jsou sporáky, pračky či mikrovlnné trouby, zbývajících zhruba 20 % představují ostatní malé elektrospotřebiče. Jak podotýká jednatel společnosti Steelmet Ing. Milan Bureš, menší část naváženého materiálu jsou přímé dodávky od firem a úřadů. Hlavními dodavateli jsou však kolektivní systémy zpětného odběru a přivážený elektroodpad pochází z celé jihovýchodní Moravy.
VYSOKÁ PEČLIVOST I VYŠŠÍ VÝTĚŽNOST
Steelmet není jedinou chráněnou dílnou, s níž kolektivní systémy spolupracují. Je součástí skupiny Kovosteel, s. r. o., jejíž generální ředitel Bronislav Janeček vysvětluje, že od loňského ledna s převzetím společnosti Mesit recyklace, chráněná dílna, počet zaměstnanců se zdravotním postižením ve Steelmetu vzrostl z 15 na takřka 60. "Pro tyto naše zaměstnance je obrovským přínosem nejen to, že u nás získají práci. Ale také možnost vykonávat v kolektivu smysluplnou činnost, o kterou je zájem a jejíž výstupy jsou zcela hmatatelné. ."
Statut chráněné dílny umožňuje čerpat hned několik druhů příspěvků od úřadu práce. Zejména jde o příspěvky na zřízení chráněného pracovního místa, příspěvek na mzdy i příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů. "Bez těchto příspěvků by naše stoprocentně ruční demontáž nebyla vůbec ekonomicky myslitelná a nebyli bychom schopni zaměstnávat takový počet zaměstnanců se zdravotním postižením," říká Ing. Milan Bureš.
To však neznamená, že v chráněných dílnách mohou hodit za hlavu fakt, že asi 20, někdy až 30 % vyřazených elektrospotřebičů přichází nekompletních. "Vykradené" dodávky podstatně snižují tržby, které by zpracovatel elektroodpadu byl schopen realizovat za prodej chybějících, často dobře obchodovatelných komponent. "Vedle ekonomického aspektu stojíme v případě nekompletních spotřebičů před problémem, že při jejich zpracování nejsme schopni splnit procentuální výtěžnost jednotlivých materiálů," tvrdí jednatel Steelmetu. Nenechavci však poškozují také životní prostředí. Zvlášť patrné je to u chladicích zařízení, ze kterých neodborně vystřihávají kompresory. Ze zmrzačeného spotřebiče pak nekontrolovaně unikají chladiva i olej.
Existují sběrná místa, z nichž k nám přicházejí nekompletní zařízení opakovaně a ve velké míře. Buď tam není elektroodpad dobře zajištěn před nenechavci, anebo - v tom horším případě - se na "vytěžování" spotřebičů podílejí sami zaměstnanci dvora. "Naší jedinou obranou je upozorňovat na to kolektivní systém a věřit, že se mu podaří zjednat nápravu," poznamenává dále Ing. Milan Bureš.
MĚNÍCÍ SE TRH
Ani pro zpracovatele elektroodpadu není snadné reagovat na neustále měnící se požadavky trhu, v posledních dvou letech rozpohybovaného i finanční a ekonomickou krizí.
Zatímco dříve Steelmet bez problémů prodával vyčištěné obrazovkové sklo zpět výrobcům obrazovek, nyní za jeho dodávky k dalšímu využití, třeba jako příměsi do tavicí pece na výrobu olova, musí sám platit. CRT obrazovky se už totiž přestaly vyrábět a místo nich nastoupily LCD nebo plazmové obrazovky. Přitom velkou část materiálu, který se ve Starém Městě zpracovává, tvoří televizory a PC monitory, jejichž zhruba 50 % hmotnosti je dáno skleněnou obrazovkou. Lepší je (nyní) situace u plastů.
Ještě počátkem loňského roku bylo třeba společnostem, které s nimi dále nakládají, platit za odběr. Pak plast dokonce nikdo nechtěl ani za poplatek. Teprve nyní je Steelmet schopen plast znovu prodávat. Třetí velkou skupinu představují klasické, běžně obchodovatelné materiály - železné, barevné a drahé kovy, s nimiž Steelmet obchoduje v cenách, které kopírují vývoj na trhu. Velice žádané jsou plošné spoje obsahující i zlato, stříbro a platinu.
Také v chráněné dílně ve Starém Městě zvažují pořízení technologie, která by umožnila zpracovávat elektroodpad při snížení podílu ruční práce. "Jsme k tomu tlačeni vývojem na trhu, protože ve stále větší míře musíme nakupovat elektroodpad ke zpracování. Máme-li přežit, s jednoduchými demontážními prácemi už bohužel nevystačíme. Musíme se proto poohlédnout po nějaké technologii typu drcení a následné separace jednotlivých materiálových frakcí," uzavřel Ing. Milan Bureš.
Během posledního roku došlo k mírnému poklesu návozů elektroodpadu. Lidé zřejmě více zvažují pořízení nového spotřebiče do domácnosti nebo výměnu starého. Na snímku demontáž vysloužilého televizoru.
