Evropské normy Evropská směrnice rady upravující skládkování v EU nabyla účinnosti zveřejněním dne 16. 7. 1999 (Council directive 1999/EC of 26th April 1999 on the landfill of waste). Členské státy jsou povinny implementovat tuto směrnici do svých právních systémů nejpozději do dvou let od nabytí...
Evropské normy
Evropská směrnice rady upravující skládkování v EU nabyla účinnosti zveřejněním dne 16. 7. 1999 (Council directive 1999/EC of 26th April 1999 on the landfill of waste). Členské státy jsou povinny implementovat tuto směrnici do svých právních systémů nejpozději do dvou let od nabytí účinnosti. České předpisy upravující skládkování odpadů jsou již dnes v naprosté většině kompatibilní s unií. Požadavky na konstrukci skládek jsou u nás přísnější než vyžaduje EU.
Při přípravě nového zákona o odpadech a jeho prováděcích předpisů by v žádném případě nemělo dojít ke změkčování požadavků oproti zákonu č. 125/1997 Sb. a jeho prováděcím předpisům, neboť by došlo k poškození těch, kteří svou činnost přizpůsobili požadavkům právních předpisů.
Evropská směrnice člení skládky na:
[*] skládky nebezpečných odpadů,
[*] skládky odpadů, které nejsou klasifikovány jako nebezpečné (zde je možno ukládat komunální odpad),
[*] skládky inertního odpadu.
Inertní odpad je definován jako "odpad, u kterého nedochází k žádným významným fyzikálním, chemickým anebo biologickým přeměnám. Inertní odpad se nerozpouští, nehoří nebo jinak fyzikálně nebo chemicky nereaguje, nepodléhá biologickému rozkladu ani neovlivňuje škodlivě jiné látky, s nimiž přichází do kontaktu tak, aby mohlo dojít ke vzniku znečištění ovzduší anebo poškození lidského zdraví. Celková vyluhovatelnost a znečištění obsažené v odpadu a ekotoxicita výluhu musí být zanedbatelná a zvláště pak nesmí ohrozit kvalitu povrchových anebo podzemních vod".
POUZE UPRAVENÝ ODPAD
Na skládky smí být ukládán pouze upravený odpad. Tato podmínka neplatí pro inertní odpad, pro který je úprava technicky neproveditelná, ani pro jakýkoliv jiný odpad, kde úprava nepřispívá ke snížení množství odpadu a jeho škodlivosti pro lidské zdraví a životní prostředí.
Směrnice předepisuje harmonogram pro snižování váhového množství biologicky rozložitelného odpadu v komunálním odpadu. Biologicky rozložitelný odpad je definován jako "jakýkoliv odpad, který je schopen se rozložit anaerobním nebo aerobním způsobem tak, jako např. potraviny, zahradní odpad, papír a karton".
Členské státy musí nejpozději do 2 let od implementace směrnice do svých právních předpisů (nejpozději do pololetí roku 2003) vypracovat národní strategie omezování biologicky rozložitelných látek ukládaných na skládky a nahlásit ji Evropské komisi. Tato strategie musí zajistit:
a) nejpozději do 5 let od implementace směrnice (do pololetí 2006) budou biologicky rozložitelné komunální odpady ukládané na skládky sníženy na 75 % celkového váhového množství ve srovnání s rokem 1995 nebo v nejbližším roce, v němž jsou k dispozici standardizované údaje EUROSTATu,
b) nejpozději do 8 let (do pololetí 2009) dojde ke snížení na 50 % ve srovnání s rokem 1995,
c) nejpozději do 15 let (do pololetí 2016) dojde ke snížení na 35 % ve srovnání s rokem 1995.
Dva roky před termínem dle bodu c) EK prověří výše uvedené cíle. Členský stát, který v roce 1995 skládkoval více než 80 % komunálního odpadu, může posunout termín dosažení cílů uvedených v bodech a), b) nebo c) o dobu nepřesahující 2 roky.
Směrnice stanoví, že poplatky (úhrady) vybírané za uložení odpadu na skládky musí pokrýt veškeré náklady na provoz, uzavření skládky a následnou péči po dobu 30 let. V České republice je třeba vyhodnotit, zda je povinný rezervní fond pro tyto účely dostatečný.
PŔÍLOHY SMĚRNICE
Směrnice má následující přílohy:
I. Požadavky na konstrukci skládky
II. Kritéria a postupy pro přijetí odpadu na skládky
III. Postupy kontroly a monitorování za provozu a ve stádiu následné péče
Příloha II. neobsahuje třídy vyluhovatelnosti apod., jsou zde zatím uvedeny pouze všeobecné principy s tím, že do dvou let budou postupně Technickým výborem dopracována kritéria a normy. Zejména by měla počítat s chováním odpadů při vyluhování.
Tato příloha dále stanovuje: "Musí být co možná nejpřesněji známo složení, vyluhovatelnost, dlouhodobé chování a všeobecné vlastnosti odpadu, který má být skládkován. Přijímání odpadu na skládku může být založeno buď na seznamech přijímaného a odmítaného odpadu, definovaného podle vlastností nebo původu anebo na základě analytických metod a limitních hodnot. Postupy budou, pokud to bude možné, založeny na normalizovaných analytických metodách a k nim příslušných limitních hodnotách."
Příloha II. dále požaduje: "Kritéria pro přijetí odpadu na skládky založená na vlastnostech musí být nejobsáhlejší u skládek pro inertní odpad a mohou být méně obsáhlá u skládek odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné a nejméně obsáhlá pro skládky nebezpečného odpadu."
PAVLA FINFRLOVÁ,
EKOS Hradec Králové
