V červenci letošního roku se odborná veřejnost konečně dočkala dlouho očekávané nové skládkové vyhlášky. Vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a o změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, vyšla ve Sbírce zákonů 11. července.
Tato vyhláška v sobě zahrnuje nejen požadavky na skládky, které již dříve řešily vyhlášky č. 383/2001 Sb. a vyhláška č. 41/2005 Sb., kterou se mění vyhláška MŽP č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ale především přináší implementaci nového právního předpisu Evropské unie - Rozhodnutí Rady 2003/33/ES, kterým se stanoví kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládkách podle článku 16 směrnice 1999/31/ES a její přílohy II. Toto rozhodnutí bylo vydáno 19. prosince 2002, jeho platnost byla určena od 16. července 2004 a členské státy měly uplatnit kritéria tohoto rozhodnutí do 16. července 2005. Pro producenty odpadů a další nakládání s odpady přináší řadu závažných změn.
Rozhodnutí Rady dále uvádí podmínky ukládání odpadů do podzemí, tato část předpisu byla převzata do vyhlášky Českého báňského úřadu č. 299/2005 Sb., kterou se mění vyhláška Českého báňského úřadu č. 104/1988 Sb., o hospodárném využívání výhradních ložisek, o povolování a ohlašování hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 300/2005 Sb., kterou se mění vyhláška Českého báňského úřadu č. 99/1992 Sb., o zřizování, provozu, zajištění a likvidaci zařízení pro ukládání odpadů v podzemních prostorech.
NOVINKY VE VYHLÁŠCE
Mezi nejdůležitější novinky, které nová skládková vyhláška přináší, patří povinnost původců vypracovat základní popis odpadu - průvodní dokumentaci odpadu v daném rozsahu na základě všech dostupných informací o odpadu, původce nebo oprávněná osoba odpovídá za jeho úplnost a pravdivost, základní popis odpadu se předává s každou dodávkou odpadu do zařízení.
Mezi další údaje, které vyžaduje základní popis, patří fyzikální vlastnosti odpadu (konzistence, barva, zápach apod.), identifikační údaje osoby odpovědné za jeho úplnost, správnost a pravdivost, stanovení kritických ukazatelů, které budou sledovány v průběhu opakovaných dodávek odpadu, určení skupiny skládky, prohlášení, že odpad nelze využít, ani jinak odstranit a opatření, které je třeba na skládce učinit po přijetí některých druhů odpadu (např. překryv u odpadů obsahujících azbest). Základní popis musí být aktualizován při každé změně surovin a technologie procesu, ve kterém odpad vzniká a dalších změnách, které ovlivní kvalitativní ukazatele odpadu.
Odběr vzorků odpadů pro účely základního popisu může provádět osoba k této činnosti odborně způsobilá a nezávislá na původci a musí být důsledně zajištěna jakost a řízení kvality vzorkování.
Dalším novým pojmem je kritický ukazatel - limitní hodnota koncentrace škodlivin vybraných na základě znalosti technologie vzniku odpadu, jejichž stanovení je nutné a postačující pro pravidelné ověřování kvality odpadu při jeho opakovaných dodávkách do zařízení bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou požadovány. Orgán, který povoluje ukládání daného odpadu na danou skládku, tedy může na základě informací o vzniku odpadu stanovit ještě další ukazatele, které je nutno kontrolovat.
Množství odpadů ukládaných na skládky jako technologický materiál na zajištění skládky za účelem jejího technického zabezpečení je definováno na 25 % objemu všech odpadů uložených na skládce za každý kalendářní rok.
Některé odpady lze přijímat na skládky bez zkoušek. Jejich seznam je uveden v příloze spolu s podmínkami, které je třeba při ukládání těchto odpadů splnit. Jedná se především o neznečištěné stavební odpady jako je beton, cihly, tašky a keramické výrobky, sklo, zemina a kamení.
POŽADAVKY NA VLASTNOSTI ODPADŮ
K největším změnám však došlo v požadavcích na vlastnosti odpadů, přestože se i nadále stanovuje příslušná výluhová třída a obsah organických škodlivin v pevné matrici.
Rozsah ukazatelů výluhových tříd je sjednocen pro všechny druhy skládek, pro skládku inertního odpadu se však navíc stanovuje fenolový index a pro skládky ostatního odpadu se dále musí stanovit pH. U jednotlivých výluhových tříd jsou předepsané limitní hodnoty ukazatelů stanovovaných ve výluhu ve většině ukazatelů několikanásobně nižší než požadavky vyhlášky č. 383/2001 Sb. (např. u kadmia pro inertní odpady na 8 % původní hodnoty).
Výluhová třída je stanovena i pro skládku nebezpečného odpadu - výluhová třída III. Pokud nebezpečný odpad nesplňuje tyto požadavky, nesmí být na skládku uložen a musí být upravován tak dlouho, dokud jeho výluh neodpovídá dané třídě vyluhovatelnosti. Požadavky na limitní koncentraci se ale u výluhu z nebezpečného odpadu pohybují u některých prvků ještě níže než dosavadní požadavky na ostatní odpad (např. u olova je tato hodnota 0,5 mg/l, tj. 50 % limitu pro ostatní odpady podle vyhlášky č. 383/2001 Sb.). Kde však skončí odpad, který už nelze dál upravit?
Kromě požadavku stanovení výluhové třídy jsou pro každý druh skládky předepsány další požadavky: pro skládky inertního odpadu to jsou organické škodliviny stanovované v pevné matrici (BTEX, PAU, PCB, TOC, uhlovodíky C10-C40), pro ostatní skládky je to stanovení celkového organického uhlíku (TOC). Při splnění předepsaných podmínek je však možné pro konkrétní odpad a konkrétní skládku až trojnásobné překročení limitních hodnot u vybraných ukazatelů. Všechna tato překročení musí být ohlášena a Česká republika musí tyto případy jednou za 3 roky hlásit do Bruselu.
Příprava výluhu pro stanovení třídy vyluhovatelnosti je také nově upravena, dosud používaný postup (podle Metodického pokynu pro hodnocení vyluhovatelnosti odpadů z roku 2002) předepisoval úpravu velikosti části na velikost částic menší než 4 mm, nově předepsaná norma (ČSN EN 12457 - 4) předepisuje předúpravu vzorku na velikost částic menší než 10 mm.
Z výše uvedených změn vyplývá, že výsledky analýz odpadů provedených před platností současné vyhlášky nelze využít, protože výsledky pravděpodobně nebudou, alespoň u některých ukazatelů, shodné.
Rozhodnutí Rady sice neuvádí žádné požadavky na odpady využívané na povrchu terénu, ale nová vyhláška nově určuje i požadavky na tyto odpady. Dříve určená výluhová třída I je nyní určena pro skládky inertního odpadu. Pro odpady využívané na povrchu terénu je předepsáno stanovení ukazatelů v pevné matrici - jsou to především vybrané těžké kovy, organické škodliviny (BTEX, PAU, PCB, EOX, uhlovodíky C10-C40), dalším požadavkem je stanovení akutní ekotoxicity a vyloučení nebezpečné vlastnosti infekčnosti.
MNOHO NOVÝCH POVINNOSTÍ
I z tohoto krátkého přehledu novinek v naší skládkové legislativě je zřejmé, že před subjekty působící v oblasti skládkování stojí mnoho nových povinností - pro producenty tyto povinnosti začínají vypracováním základního popisu pro každý druh odpadu, včetně pravidelné kontroly kvality odpadů, provozovatelům skládek přibudou, kromě povinnosti posouzení shody technické zabezpečení skládky, i další povinnosti při určování kategorie skládky a při kontrole přijímaných odpadů (kvalita i původ). V řadě případů budou nutné změny provozních řádů vzhledem k zákazu ukládání některých odpadů na skládky. Laboratoře musí přizpůsobit svoje analytické metody a přípravu výluhu novým požadavkům (drcení vzorků, analýza uhlovodíků C10-C40 plynovou chromatografií), v neposlední řadě klade nová vyhláška i náročnější požadavky na státní orgány (krajské úřady, ČIŽP atd.).
Způsob odstraňování odpadů jeho ukládáním na skládce je v České republice velmi oblíbený, ale celosvětové trendy naopak směřují k jeho omezení. Snaha maximálně snižovat množství odpadů ukládaných na skládky se projevuje především v oficiálních institucích Evropské unie a jejich dokumentech. V roce 2003 vydal Evropský Parlament Usnesení ke Sdělení Komise: K tématické strategii prevence a recyklace odpadu (COM(2003) 301). V tomto materiálu vyzývá k co největšímu omezení množství odpadu určeného k odstranění, především prostřednictvím co nejrozsáhlejších zákazů skládkování využitelného odpadu do roku 2025 a žádá Komisi o předložení harmonogramu postupného zavírání skládek, který by měl mít následující formu:
od roku 2010 zakázat skládkování předem neupraveného odpadu s obsahem biologicky rozložitelných složek,
od roku 2015 zakázat skládkování papíru, lepenky, skla, textilu, dřeva, plastů, kovů, pryže, korku, porcelánu, betonu, cihel a dlaždic,
od roku 2020 zakázat skládkování veškerého využitelného odpadu,
od roku 2025 zakázat skládkování všech zbytkových odpadů s výjimkou nevyhnutelného nebo nebezpečného (např. popel z filtračních zařízení).
Z výše uváděných termínů by se mohlo zdát, že je ještě dost času, že zatím můžeme vesele skládkovat dál. Ale je třeba si uvědomit, že změna technologií způsobu využívání a odstraňování odpadů je velmi dlouhodobá a ne levná záležitost.
Ing. Dagmar Sirotková
Ing. Marie Kulovaná
Centrum pro hospodaření s odpady,
Výzkumný ústav vodohospodářský, Praha
Výsledky analýz odpadů provedených před platností současné vyhlášky nelze využít, protože výsledky pravděpodobně nebudou, alespoň u některých ukazatelů, shodné.
Nové poddruhy skládek
Tradiční rozdělení skládek na skládky inertního odpadu (S-IO), skládky ostatního odpadu (S-OO) a skládky nebezpečného odpadu (S-NO) je rozšířeno o nové poddruhy skládek ostatního odpadu:
S-OO1 - skládky určené pro ukládání odpadů s nízkým obsahem organických biologicky rozložitelných látek,
S-OO2 - skládky pro odpady s nízkým obsahem organických biologicky rozložitelných látek, nereaktivních nebezpečných odpadů a odpadů z azbestu,
S-OO3 - skládky určené pro ukládání odpadů včetně odpadů s podstatným obsahem organických biologicky rozložitelných látek, odpadů, které nelze hodnotit na základě jejich vodného výluhu (např. komunální odpad) a odpadů z azbestu, na tyto skládky nebo sektory nesmějí být ukládány odpady na bázi sádry.
