V roce 2000 vstoupil v Německu v platnost nový zákon o obnovitelných zdrojích energie, v němž je stanovena povinnost vykupovat elektřinu z obnovitelných zdrojů za ceny vyšší než ze zdrojů fosilních. Německo se tak snaží splnit velmi ambiciózní požadavek Evropské unie, podle něhož by se do roku 2010 mělo vyrábět 12 % elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Jak se ukazuje, splnění tohoto cíle nebude vůbec jednoduché, a to přesto, že teplárny na biomasu, velké větrné elektrárny i obří fotovoltaické farmy rostou po celé zemi jak houby po dešti.
Regionální rozdíly jsou přitom značné: zatímco sever Německa vsadil především na vítr, jižní spolkové země se snaží využít možnosti, které poskytuje slunce. Jedním z měst, kde se s využitím sluneční energie setkáte opravdu na každém kroku, je bavorský Fürth (112 000 obyvatel), jehož radní - vládne zde SPD v koalici se Zelenými - si stanovili rozvoj solární energetiky jako svoji prioritu.
Dnes ve Fürthu funguje více než 300 solárních instalací s celkovým instalovaným výkonem 2 MW. Ročně panely dodají do sítě 1,8 mil. kWh elektřiny, což obnáší 0,4 % celkové energetické spotřeby. To sice není mnoho, ale je to 10x víc, než činí celoněmecký průměr. Do roku 2010 by chtěli zvýšit výrobu elektřiny z fotovoltaiky více než 10x - z 0,4 % na 5 %. To se jeví jako velmi ambiciózní cíl, ale ve Fürthu už mají studie, podle nichž by se při využití všech vhodných střech mohlo pokrýt 13-15 % energetické spotřeby právě ze slunce - spočítali si totiž, že z 22 000 budov ve městě má asi čtvrtina střechy vhodné pro instalaci, celkem jde o 800 000 m2 ploch. Fotovoltaika je dosud na osmi školách (dohromady 250 kW), na 20 zemědělských budovách (celkem 400 kW) a zbytek dává asi sto rodinných domů.
Skládka plná fotovoltaiky
Zdaleka největší instalace s výkonem 1 MW ale vznikla na místní 50 let staré rekultivované skládce komunálního odpadu, která tvoří zdálky viditelný kopec za městem - je to důležitý vyhlídkový bod v jinak ploché krajině, jinak též oblíbený cíl vycházek pro místní obyvatele (je odtamtud poněkud bizarní pohled na kanál, kterým plují lodě a pod ním vede silnice).
Na skládce Azenhof jde o společnou instalaci občanů města. Akci zorganizovalo město, které dalo rovněž k dispozici pozemek. Na kopci vyrostlo na ploše 1,8 ha celkem 360 stolů, každý pro 18 solárních modulů. Celkem je zde tedy umístěno 5600 modulů o ploše cca 10 000 m2. Finančně se na výstavbě podílelo 120 občanů, kteří museli vložit každý minimálně 5000 !. Lidé dali dohromady 1 mil. !, město přidalo 0,5 mil. !, na zbytek si takto vzniklý "solární fond" vzal půjčku na 10 let s úrokem 4,5 %. Celkem vše přišlo na 4,65 mil. !. Peníze do fondu se sešly velmi rychle, za pouhé dva měsíce. Každý si totiž spočítal, že za 10 let už bude mít z akce jen čistý zisk - a 10 let je v Německu považováno za slušnou návratnost. "V Německu jdou lidé do podobných akcí většinou proto, že chtějí něco udělat pro budoucnost, a tak nebylo výjimkou, že podíly v solárním fondu kupovali dědečkové a babičky pro svá vnoučata," říká energetický poradce města pan Gerdenitsch.
Podílníci získávají 45 centů za kWh (na střechách je to víc, 57 centů/kWh). Celkem "Solární hora", jak se dnes skládce Azenhof také říká, vyrobí 950 000 kWh za rok. A protože celá akce byla velmi úspěšná, zájem lidí o investice neutuchá. Na jižních svazích Solární hory, kde se ještě nějaké místo najde, by se měl v brzké době počet panelů dále výrazně rozšířit.
Skládka je mimochodem důležitá i jako zdroj skládkového plynu, který spaluje místní teplárna. Ve F#251#rthu tak dnes pochází z obnovitelných zdrojů už 8 % spotřebovávané elektrické energie.
Občanské investice jsou běžné
Podobné "občanské" investice do obnovitelných zdrojů energie jsou dnes v Německu běžné. K jejich popularitě jistě přispívá i to, že si je mohou občané též odepisovat ze základu daně. Velké instalace najdeme často na školách, kde vznikly v rámci projektu 100 000 občanských solárních střech, který skončil koncem loňského roku. V typickém případě si školní střechu pronajalo sdružení občanů, kteří vložili do projektu své vlastní peníze a peníze získané z úvěru, neboť taková velká instalace je podstatně levnější a efektivnější, než kdyby si každý dával panely na svou vlastní střechu na rodinném domku. Peníze, které lidé do projektu vložili, se jim tak rychleji vrátí zpět. Cena je ve všech případech (včetně skládky Azenhof) garantována na 20 let, proto mají podílníci jistotu, že se jim investice za 10-15 let vrátí a po zbylé roky jim bude přinášet čistý zisk. Podobně jsou financovány i mnohé větrné elektrárny.
Díky zárukám, které poskytuje zákon o obnovitelných zdrojích energie, se investice do obnovitelných zdrojů považuje za velmi bezpečnou a rovněž banky se nezdráhají na podobné akce půjčit. Dlužno nicméně dodat, že zdaleka ne všichni příznivci obnovitelných zdrojů jsou z prudkého rozvoje fotovoltaiky nadšeni, o průměrných Němcích ani nemluvě. Elektřina z fotovoltaiky je totiž vůbec nejdražší, vykupuje se za 4x vyšší cenu než ze zdrojů konvenčních, což samozřejmě zaplatí všichni spotřebitelé ve zvýšené ceně elektřiny. Dosud činí tyto náklady asi 1 ! na rodinu za měsíc, ale s rozmachem fotovoltaiky se tato částka bude samozřejmě zvyšovat.
Mnozí odborníci proto namítají, že by se stejných environmentálních přínosů dalo mnohem levněji a účinněji využít rozvojem fototermiky (ta totiž zdaleka nepožívá takových výhod jako fotovoltaika) či biomasy. Výhody pro fotovoltaiku jsou podle nich jen důkazem síly fotovoltaické lobby. Příznivci fotovoltaiky vzápětí zpravidla opáčí, že všechny typy OZE mají v systému své místo. Faktem nicméně zůstává, že OZE se staly velmi důležité z hlediska zaměstnanosti. Dnes dávají práci 130 000 lidí (jen větrná energetika zaměstnává 60 000 lidí) a jsou tak větším "zaměstnavatelem" než atomový a uhelný průmysl dohromady.
