Institut für Technische Chemie (ITC) v Karlsruhe poprvé navrhl technologii extrakce olejů superkritickým CO2 v roce 1993. Tato metoda byla použita zejména pro třísky po obrábění a brusné kaly po broušení kovů a skla.
V superkritickém stavu se látky nacházejí nad svou kritickou teplotou Tc a kritickým tlakem pc a jsou označovány jako superkritické fluidy (SCF). Tento stav je spojen s významnou změnou chování. Oxid uhličitý v superkritickém stavu mimo jiné nabývá schopností rozpouštět různé organické látky, a to polární i nepolární. Je proto schopen rozpouštět také oleje a různá rozpouštědla.
Superkritický oxid uhličitý, jehož kritická teplota Tc je pouhých 31 °C a kritický tlak pc 73 bar, je pro účely takových technologií zvláště vhodný. Umožňuje totiž práci za téměř normálních teplot, kdy nedochází k rozkladu extrahovaných látek a snižuje se jejich viskozita. Rozpustnost v CO2 roste s tlakem; zatímco při pc 73 bar je to jen několik g oleje na kg CO2, při tlaku 400 bar 1 kg CO2 rozpouští již přes 100 g oleje. CO2 je inertní, stabilní, nehořlavý a netoxický. Výhodou procesu je i to, že CO2 se v průběhu procesu vrací do oběhu, nespotřebovává ani neuvolňuje do atmosféry. Extrakce CO2byla poprvé využita ve farmacii pro extrakci přírodních farmak a separaci rozpouštědel a v potravinářství (např. ve výrobě instantní kávy).
Technologie HDE
Společnost Messer Griesheim se ve zkušebním středisku v Krefeldu dlouhodobě zabývá separací olejů z třísek a brusných kalů vlastní technologií HDE (Hochdruckextraktion, využívající techniky extrakce superkritickým CO2.
Při této technologii se CO2 pod tlakem 200 až 500 bar plní do tlakové nádoby se suspenzí brusných kalů s olejem a směs se ohřeje na teplotu až 80°C podle složení a konzistence směsi.
Přitom se směs homogenizuje a dochází ke vzniku filtračního odporu pro průtok fáze olej/CO2, která se protlačuje pevnou fází a posléze mechanicky vytlačí přívodem plynného CO2 vrchním hrdlem nádoby. Rozdělení fáze olej/CO2 probíhá v separátoru fází snížením tlaku a odpuštěním plynného oxidu uhličitého.
Celý proces trvá 5-15 minut a má téměř 100% účinnost. Proces se ještě více zefektivní, pokud se kaly před extrakcí vylisují, čímž se uvolní 70-90 % oleje. Tím se extrakce asi 3-5 zrychlí a zlepší ekonomika procesu.
Technologie ITC
Další navrženou technologií je postup ústavu ITC, při kterém se kapalný CO2 o teplotě kolem 0 °C vpouští do extraktoru. V něm jsou brusné kaly nebo kovové třísky ve formě briket uloženy v nádobě opatřené filtračním dnem a víkem z desek ze slinutého kovu. Po napuštění CO2 se tlak zvyšuje až na 500 bar a teplota na 100 °C podle podmínek extrakce.
Kapalná fáze se po extrakci podrobí separaci v separátoru fází snížením tlaku na přibližně 60 bar, čímž se oddělí olej od plynného CO2.
Pokud se kaly předem vylisují, zvyšuje se podíl získaného oleje a proces se významně zrychluje. Lisováním kovové substance bez extrakce oleje i po extrakci se snižuje objem třísek a kalů. V této podobě jsou pak vhodnější pro metalurgické zpracování a používají se jako vhodná forma vsázky do pecí.
Ve světě je mnoho výrobců lisů na kovový odpad, ale pouze několik výrobců lisů vhodných pro spojení s popsanými technologiemi. Mezi ně patří např. americká firma M.C.T. Manufacturing z Minneapolisu, která vyrábí řadu šesti modelů zařízení PuckMaster, zpracovávajících od 182 kg/h oceli (82 kg/h hliníku) do 1362 kg/h oceli (681 kg/h hliníku) na brikety kruhového tvaru ve spojení s lisováním oleje a řezných kapalin při účinnosti až 90 %.
Výkony, ekonomika a výhody
Stupeň účinnosti obou technologií závisí na pracovním tlaku. S vyšším tlakem roste hustota fluidu, rozpustnost oleje v CO2 vzrůstá a zbytkový obsah oleje v kalech a třískách klesá až na hodnoty pod desetinu procenta. V pilotních zařízeních sice bylo dosaženo reziduálních obsahů v řádu 10-4 %, v technickém měřítku jsou však nereálné. Při hustotách fluidu kolem 0,9 g.cm-3 lze mimo oleje separovat i nepolární a chlorovaná rozpouštědla (benzen, toluen, xylen, tetrachlormethan, chloroform apod.).
Vyšší hustoty fluidu, potřebné pro separaci acetonu a alkoholů, jsou technicky reálné, ale neekonomické.
Separované oleje z extrakce jsou plně recyklovatelné a použitelné do řezných a brusných kapalin. Kovové třísky lze po extrakci bezproblémově skladovat a po kompaktování (briketování) metalurgicky zpracovat. Brusné kaly po extrakci lze deponovat nebo zpracovat podle podílu kovové substance a brusiva.
Extrakční technologie superkritickým CO2 jsou zatím méně ekonomické ve srovnání s procesy likvidace tepelným zpracováním (např. v cementářských pecích), extrakcí hořlavými rozpouštědly a deponováním. Ekologický přínos extrakce CO2 je však nesporný. Cena za zpracování fluidní extrakcí se pohybuje v řádu 100 eur/t. Odhadovaná cena za odstranění a zneškodnění skládek brusných kalů se však odhaduje řádově až na 1000 eur/t.
Technologie využívající SCF mají velkou budoucnost při zpracování a recyklaci odpadů řady odvětví. Z nich je nejvíce propracována technologie likvidace toxických odpadů superkritickou vodou SCWO (Supercritical Water Oxidation), využívající oxidační schopnosti superkritického fluidu vody nad kritickou teplotou Tc 374°C a kritickým tlakem pc 221 bar.
-ab -
|