Na podzim roku 2001 proběhla v Praze konference o odpadních olejích, na níž s prezentovali špičkoví evropští odborníci. Jejím pořadatelem byla společnost Baufeld - ekologické služby, s. r. o. Jednatel společnosti Ing. Jan Čunát s námi hovořil o konferenci i zkušenostech firmy, zabývající se...
Na podzim roku 2001 proběhla v Praze konference o odpadních olejích, na níž s prezentovali špičkoví evropští odborníci. Jejím pořadatelem byla společnost Baufeld - ekologické služby, s. r. o. Jednatel společnosti Ing. Jan Čunát s námi hovořil o konferenci i zkušenostech firmy, zabývající se odpadními oleji.
Jaký závěr jste si z konference odnesl?
Podle zahraničních kolegů šlo o jednu z největších evropských akcí v oboru za poslední léta. Pro nás byla velmi zajímavá konfrontace se zahraniční praxí i názory. V rámci diskuse o nevhodnosti spalování olejů v malých kotlících zazněly i názory, že tak škodlivé není. Němečtí kolegové z toho měli pocit, že se u nás hledají cestičky a kličky, jak "přechyračit" zákon. U nich jsou požadavky legislativy jasně dané a nepolemizuje se o nich.
Jaký je váš názor na toto spalování?
Zákon o vzduší, který je v poslední fázi schvalování, by měl podmínky pro toto divoké spalování zpřísnit. Jedna věc je slovo zákona, druhé jeho prosazení. Jsem skeptický k schopnosti českých úřadů zajistit na stovkách a tisících míst důslednou kontrolu.
Servisy, kde je kotlíků nejvíce, mají obvykle povolení jen k tomu, aby spálily oleje z vlastního provozu. Dosavadní zákon to dovoluje na rozdíl od Evropské unie (EU), kde to bylo už před lety přísně zakázáno. Jestliže však servisy získávají olej také od jiných subjektů, jedná se o nakládání s odpady ve smyslu současného i nového zákona a platí pro ně předpisy jako pro spalovnu nebezpečných odpadů. Pak potřebují mít povolení, živnostenský list, koncesi, vedené evidenční listy a ADR, což ovšem většinou nemají. K naplnění kapacity jednoho kotlíku v servisu vlastní produkce nestačí.
Od února tohoto roku začne platit povinnost zpětného odběru i pro odpadní oleje. Předpokládáte, že se toto spalování omezí s rozvojem sběrných systémů?
Musím nesouhlasit, sběrný systém stále funguje a je naprosto dostatečný. Do roku 1993 systém běžel pod státním podnikem Benzina. Potom jsem ho převzali my a další společnosti, navíc se přidala spousta malých subjektů.
V současnosti spolupracujeme na pilotním projektu nakládání s odpadními oleji, kde porovnáváme naše zkušenosti s Holandskem. Mezi praxí v obou zemích není větších rozdílů, vyjma vymahatelnosti práva.
Problém je jinde - v ekonomice, zejména v nárůstu cen topných materiálů. Odpadní oleje se blíží výhřevností mazutu a LTO, proto se s nimi nahrazují topná média. Protože však mají oleje příměsi těžkých kovů, PBC , polyaromatických uhlovodíků a dalších látek, představují při nekvalitním spalování riziko pro životní prostředí.
Spotřeba čerstvých olejů u nás se pohybuje kolem 150 tisíc tun ročně. Do roku 1993 se sbíralo asi 30 %, tj. asi 50 tisíc tun. Očekáváme, že zavedením důsledného zpětného odběru bychom se mohli dostat na stejné hodnoty během několika let.
Narážíme však na neochotu firem, které nové oleje dovážejí, vyrábějí a prodávají, zabývat se budováním sběrných míst v dostupné vzdálenosti pro obyvatelstvo, jak požaduje zákon. Setkali jsem se s tímto stanoviskem i u nadnárodních koncernů - tvrdí, že je to prostě nezajímá. Opět to vypadá, že sebelepší zákon nic nezajistí, pokud nebude dostatečně prosazen.
Jak se zajišťuje regenerace sebraných olejů?
U nás nyní regenerační jednotka na zpracování odpadních olejů nepracuje. Několik záměrů se sice objevilo, ale zatím nejsou konkrétní. Naše společnost vyváží sebrané oleje do Německa ke zpracování do rafinerie mateřské firmy, která je 60 km od hranic, a je schopna zpracovat celou produkci odpadních olejů z ČR.
Má pak smysl u nás něco budovat?
To je otázka, která byla i na konferenci široce diskutována. Státy Beneluxu nebo Rakousko nemají vlastní recyklaci a vozí vše do Německa. Všeobecně se ví, že tyto rafinerie mají ekonomickou návratnost od 50 tisíc tun odpadních olejů ročně. Investor si musí ujasnit, zda se mu podaří v tržním prostředí sjednocené Evropy podaří najít dostatek suroviny a uplatnit regenerované oleje na přesyceném trhu.
Na konferenci bylo několikrát zmíněno, že Německo je v oblasti odpadních olejů s Evropskou unií ve sporu
Německo bylo obžalováno u soudu v Haagu, že neplní kvóty pro recyklaci odpadních olejů. Znamená to, že ze sebraného množství nebylo dostatečné množství přímo regenerováno, ale například spáleno s využitím energie. Jak je vidět, jsou o krok před námi. Zatímco my se staráme, abychom vůbec olej sebrali, oni už řeší technologie recyklace.
Jarmila Šťastná
