Sběr elektroodpadu z obecních sběrných dvorů prostřednictvím kolektivních systémů trvá bezmála rok a půl. Ukazuje se, že má velice pozitivní vliv na hospodaření obcí.
Základní opěrné body organizační sítě zpětného odběru tvoří prodejny elektrospotřebičů, opravny, a především sběrné dvory. Veškeré náklady na jejich provoz v minulosti hradily obce. Aby obce zátěž unesly, musely část nákladů převést na běžného spotřebitele, který při odevzdání vysloužilého elektrozařízení sběrným dvorům platil často nemalý obnos (například za televizi 50-200 Kč), zejména pokud občan odevzdával staré elektrozařízení mimo své trvalé bydliště. Přestože u části sběrných dvorů tento obyčej za určitých okolností platí dál, způsob financování se značně změnil.
NÁKLADY NESOU SYSTÉMY ZPĚTNÉHO ODBĚRU
Jednotlivé kolektivní systémy platí obcím za počet nebo hmotnost elektroodpadu, který ze sběrných dvorů odvážejí, přičemž občané za odevzdání vysloužilých elektrozařízení neplatí nic, ani když v obci nemají trvalé bydliště.
Výše této částky závisí na velikosti obce a počtu sběrných dvorů. Obcím také odpadají další náklady, například na dopravu, kterou kolektivní systémy zajišťují. Jako modelový příklad může posloužit například Žďár nad Sázavou s 24 000 obyvateli. Město v dubnu 2006 uzavřelo smlouvy se třemi kolektivními systémy - Asekolem, Elektrowinem a Ekolampem. Každý kolektivní systém se soustředí na jiné druhy elektroodpadu a dohromady pokrývají jeho celé spektrum. Žďár nad Sázavou za 2. a 3. čtvrtletí roku 2006 od kolektivních systémů obdržel dohromady 11 724 Kč za dané množství bezplatně odebraného elektroodpadu.
Dříve Žďár nad Sázavou platil za likvidaci každého kusu elektrošrotu relativně vysoké částky: například za televizor 100 Kč, za rádio 50 Kč, za lednici 350 Kč a za každou zářivku 10 Kč. Z tab. 1 je patrné, kolik peněz by Žďár nad Sázavou musel v roce 2006 celkem zaplatit, pokud by se chtěl elektrošrotu zbavit ekologickou cestou a neměl by přitom uzavřené smlouvy s kolektivními systémy. Ušetřená částka přesahující 400 000 Kč je dostatečným argumentem pro spolupráci s kolektivními systémy.
Síť sběrných míst v ČR dnes zahrnuje kolem 3050 lokalit, z toho 1100 v prodejnách nových elektrozařízení, opravnách a servisech elektrospotřebičů. Dalších více než 350 sběrných míst je umístěno v obecních sběrných dvorec a ve více než 1100 menších obcích funguje mobilní sběr.
Sběrné dvory navíc výrazně odlehčují popelnicím s komunálním odpadem, za nějž tak občané ušetří. V roce 2005 sběrný dvůr ve Žďáru nad Sázavou sebral 492 lednic (v roce 2006 nárůst o 53 %), 657 televizí a 530 malých spotřebičů (nárůst o 176 %).
"Značný nárůst zpětně odebraných elektrospotřebičů je způsoben úspěšným rozběhnutím systému. Z evidence je zřejmé, že do našeho sběrného dvora se dostávají i vyřazená elektrozařízení z okolí," říká žďárský starosta Jaromír Brychta a dodává: "Sběrný dvůr funguje ve Žďáru nad Sázavou už od roku 1995. Za tu dobu se už usadil v povědomí našich občanů a svoji úlohu plní velmi dobře. Teprve v posledních měsících, kdy jsme klienty kolektivního systému zpětného odběru elektroodpadu, však máme díky němu možnost výrazněji uspořit a peníze opět investovat do odpadového hospodářství obce. Za 400 000 Kč můžeme zaplatit například měsíční svoz komunálního odpadu, 27 kontejnerů na tříděný odpad nebo 180 venkovních odpadkových košů, které jsou po zimě dosti poničené."
- jhm -
