Evropská komise zahájila řízení pro porušení práva proti deseti členským státům kvůli nedodržení klíčových právních předpisů EU týkajících se posuzování vlivů na životní prostředí (Environmental Impact Assessment - EIA) u záměrů. Komise zaslala deseti členským státům Rakousko, Belgie, Kypr, Česká...
Evropská komise zahájila řízení pro porušení práva proti deseti členským státům kvůli nedodržení klíčových právních předpisů EU týkajících se posuzování vlivů na životní prostředí (Environmental Impact Assessment - EIA) u záměrů. Komise zaslala deseti členským státům Rakousko, Belgie, Kypr, Česká republika, Německo, Řecko, Lucembursko, Malta, Nizozemsko a Polsko) první písemná varování, aby zajistily soulad se všemi ustanoveními směrnice.
V každém členském státě byly označeny odlišné důvody nesouladu. Ke společným problémům patří, že pro některé kategorie záměrů nebyla stanovena povinnost posouzení vlivů na životní prostředí a že chybějí příslušná ustanovení týkající se prověření, zda je u jednotlivých záměrů třeba provést posouzení vlivů. Tato ustanovení chyběla zejména u menší záměrů.
Hlavními nedostatky v jednotlivých členských státech jsou různorodé.
V rakouských právních předpisech není úplný soubor kritérií podle kterých je záměr podroben EIA. V Belgii, konkrétně ve Valonsku a Bruselu chybí u mnoha kategorií záměrů ustanovení o posuzování vlivů na životní prostředí.
Česká pravidla týkající se posuzování vlivů na životní prostředí podle komise nepřiměřeně omezují právo veřejnosti obrátit se na soud za účelem prosazování jejího nároku na účast v postupech posuzování vlivů na životní prostředí.
Německé právní předpisy na federální úrovni v několika případech stanoví minimální prahové hodnoty pro rozsah záměrů, které jsou u řady záměrů příliš vysoké.
Lucembursko neuvádí nutnost posuzování vlivů na životní prostředí u řady záměrů, zejména v oblasti dopravní infrastruktury.
V polských právních předpisech je u záměrů podléhajících dvoustupňovému schvalovacímu procesu posouzení vlivů na životní prostředí stanoveno pro první fázi, nikoli však pro druhou. To znamená, že účinky, které se projeví až později, nejsou posuzovány..
Na první písemné varování komise musí členský stát předložit své vyjádření obvykle do dvou měsíců.
V závislosti na odpovědi či nezaslání odpovědi ze strany dotčeného členského státu postupuje komise dále a může věc předložit až Soudnímu dvoru.
