Vyprazdňování mimo hygienické toalety představuje vážné riziko pro veřejné zdraví, zejména kvůli šíření nemocí přenášených fekálně-orální cestou. Tento problém nabývá na závažnosti v zemích s rychle rostoucí populací, kde přelidněné oblasti situaci ještě zhoršují. Počet nakažených lidí zde dramaticky roste. Nedostatečná hygiena má také přímý dopad na podvýživu, protože zdravotní komplikace vyvolané špatnou hygienou mohou zhoršit vstřebávání živin.
Problematika spojená s otevřenou defekací má i ekonomické důsledky, zvyšují se náklady na zdravotní péči a snižuje produktivita pracovní síly. Studie Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2012 vypočítala, že z každého 1 USD investovaného do hygieny se vrátí 5,50 USD v podobě nižších nákladů na zdravotní péči, vyšší produktivity a menšího počtu předčasných úmrtí.
V roce 2010 byl v Indii dostupnější mobilní telefon než toaleta. Podle zprávy OSN mohlo používat WC jen 366 milionů lidí, zatímco Indové disponovali 545 miliony zaregistrovaných mobilních telefonů. Výstavba WC, které by splňovalo základní hygienické normy, přesahovala v Indii finanční možnosti často i celých vesnic. Lidé proto konali svou potřebu pod širým nebem – za keři, do vodních toků, na pole apod. Ačkoli se jednalo o letitou tradici, nesla s sebou značné nepohodlí. Zejména ženy vstávaly ráno dříve, aby stihly vykonat potřebu za tmy. Kromě nepřízně počasí čelily i častým sexuálním útokům, které nezřídka končily znásilněním.
Klíčovým problémem je ale epidemiologické nebezpečí spojené s otevřenou defekací. Kontaminace pitné vody a potravin močí a stolicí způsobuje řadu velmi vážných nemocí. UNICEF označil vykonávání potřeby pod širým nebem za hlavní důvod, proč v Indii v důsledku průjmových onemocnění umírá celosvětově nejvíce dětí mladších pěti let. Souvislost mezi otevřenou defekací a retardací růstu zkoumala studie týmu Spears, Ghosh a Cumming. Vědci analyzovali data ze 112 indických okresů a našli spojitost s lokalitami s velkou mírou otevřené defekace. Naznačili tak možný důvod, proč 28,5 procenta celosvětově zakrnělé populace žije právě v Indii.
Za zvláště znepokojivý označila WHO fakt, že ve venkovských oblastech Indie uvádělo až 69 procent domácností, že v roce 2011 nevlastnily latrínu. Podle odhadů WHO z roku 2015 vykonávalo pravidelně potřebu na otevřeném místě až 520 milionů lidí.
Swachh Bharat Abhiyan nebo také „mise Čistá Indie“ je celonárodní kampaň, kterou zahájila indická vláda v roce 2014 pod vedením premiéra Narendry Modiho. Program se zaměřuje na zlepšení hygienických podmínek, zejména ve venkovských oblastech, odstranění defekace pod širým nebem a zajištění přístupu k sanitárním zařízením pro všechny obyvatele.
Jedním z prvních počinů, jak ovlivnit myšlení obyvatel Indie a zlepšit hygienické podmínky v zemi, byla například kampaň „Žádné WC, žádná nevěsta“ ve státě Haryana z roku 2005, kterou spustil tehdejší ministr pro rozvoj venkova Jairam Ramesh. Upozorňovala rodiny mladých dívek, aby před sňatkem věnovaly pozornost otázce, zda má potenciální ženich vlastní toaletu.
V roce 2014 nově zvolený premiér Narendra Modi prohlásil podle zpravodajského serveru BBC během své kampaně: „Nejdříve toalety, později chrámy“. Bylo třeba vyburcovat veřejnost, aby začala vnímat přenos závažných nemocí v závislosti na otevřené defekaci. Lidé si souvislost vůbec neuvědomovali, potřebovali základní osvětu.
Mise Čistá Indie patří k nejvýznamnějším celosvětovým hnutím za změnu chování. Země získala půjčku Světové banky na výstavbu nových toalet, ale potýkala se s chybějící infrastrukturou. Do některých vesnic nevedly žádné příjezdové cesty, takže dopravit sem materiál pro výstavbu latrín bylo velmi složité. S cestami nakonec pomáhali právě obyvatelé vesnic.
Další otázkou bylo, jak vyřešit hygienické záchody v suchých oblastech bez kanalizace. Jako vhodné se ukázaly toalety s technologií twin-pit, která nevyžaduje žádnou kanalizaci. Jde o vhodnější alternativu, než jsou septické nádrže, které jsou drahé, je třeba je často vyprazdňovat a mnohdy jsou příčinou ekologického znečištění. Twin-pit stojí okolo 12 tisíc indických rupií, mají jednoduchou konstrukci, která minimalizuje spotřebu vody, a umožňují přirozenou přeměnu biologického odpadu na hnojivo.
Největší výzva však spočívala v tom, jak přesvědčit indickou veřejnost o nutnosti vymýtit otevřenou defekaci. Ta je v některých komunitách považována za normu, což komplikuje snahy o zlepšení hygienických podmínek. Některým vesničanům, zejména hinduistům z vyšší kasty, připadaly latríny jakéhokoli druhu nevkusné. I běžní vesničané považovali vládou dotované záchody za nečisté, měli obavy z hromadění výkalů na toaletě v blízkosti svých domovů. Když vykonávali potřebu pod širým nebem, vybírali si totiž místa vzdálená od domova. Hlavně v počátcích kampaně se ukázalo, že i když už vláda sehnala peníze na vybudování hygienických záchodů, obyvatelstvo je plně nevyužívalo. Zejména muži pokračovali ve vykonávání potřeby na otevřeném prostranství a zhotovené toalety se využívaly spíše jako skladiště. Bylo třeba zřídit hlídky, tzv. komanda dobrého rána, které s píšťalkami a pochodněmi v ruce dohlížely na to, aby lidé nekonali potřebu mimo WC.
Venkovská divize programu – Swachh Bharat Abhiyan-Grameen – se zaměřila na komunikaci o změně chování. V televizi, rádiu a na sociálních sítích se objevovaly reklamy upozorňující na tuto tematiku, často v nich vystupovaly místní celebrity. Cílem bylo podnítit indickou komunitu k přijetí bezpečných hygienických postupů. Program podpořila řada celosvětových organizací. Například UNICEF spustil masovou osvětovou kampaň v nejodlehlejších koutech Indie, aby poukázal na souvislost mezi mouchami sedajícími na fekálie i na potraviny a pitnou vodu. Lidé tak lépe pochopili význam krytých záchodů.
Systém by nemohl fungovat bez finanční podpory na výstavbu latrín. Venkovské domácnosti žijící pod hranicí chudoby, lidé se zdravotním postižením nebo vdovy, dostávaly podporu zhruba 12 tisíc indických rupií. To odpovídalo přibližně 174 USD. Příjem řady rodin přitom činil méně než 10 tisíc rupií.
Během let 2014 až 2018 vzniklo v rámci programu Mise Čistá Indie více než 86 milionů toalet. Zdá se to jako pozoruhodný počet, ale pro zemi s 1,25 miliardami obyvatel to nemohlo stačit. Odhadovaný počet lidí, kteří vykonávali otevřenou defekaci, klesl na méně než 150 milionů. Kampaň vyvrcholila 2. října 2019, kdy země oslavovala 150. výročí narození Mahátmy Gándhího. Toto datum Indové vybrali jako poctu jeho osobnosti i jeho snu o podpoře čistoty a hygieny v celé Indii. K tomuto datu bylo v provozu více než 100 milionů toalet pro domácnosti a indická vláda vyhlásila více než šest tisíc vesnic ODF (bez otevřené defekace).
Mise se zaměřila na dosažení nulové otevřené defekace a zlepšení sanitární infrastruktury. V rámci programu byly vybudovány a renovovány tisíce toalet v různých regionech, včetně škol, nemocnic a veřejných prostor. Součástí programu jsou vzdělávací kampaně, které zvyšují povědomí o hygienických praktikách a cílí na změnu chování obyvatelstva v oblasti hygieny a sanitace. Na chod kampaně přispělo v rámci své společenské odpovědnosti (CSR) mnoho podniků. Například společnost ITC Limited postavila více než 1500 samostatných a 19 komunitních toalet. Firma Hindustan Unilever prostřednictvím programu „Swachh Aadat, Swachh Bharat" oslovila 21 milionů lidí a podporovala hygienické návyky. Podnik Maruti Suzuki vybudoval 4455 toalet a zavedl vodní ATM (vodomaty) pro zajištění přístupu k pitné vodě.
V roce 2019 oznámila WHO, že počet úmrtí v důsledku průjmových onemocnění klesl o 300 tisíc ve srovnání s rokem 2014, což lze přímo připsat lepším hygienickým standardům v Indii. Program přinesl i ekonomické a environmentální výhody. Rodiny ve vesnicích ODF ušetřily ročně v průměru 50 000 INR za zdravotní výdaje. Zároveň se významně snížila kontaminace podzemních vod v ODF oblastech. Díky lepšímu přístupu k hygienickým zařízením 93 procent žen uvedlo, že se doma cítí bezpečněji.
Na předchozí úspěchy navázala druhá fáze programu, která byla zahájena po roce 2019 a potrvá do roku 2025. Jejím cílem je udržet status ODF a zavést v Indii komplexní nakládání s pevným a kapalným odpadem, čímž se vesnice transformují na model ODF Plus. Program cílí také na nastolení tzv. vizuální čistoty. Tou se rozumí minimalizace odpadků i stojatých odpadních vod na veřejných prostranstvích a vymýcení skládek plastového odpadu na těchto místech. Regiony rovněž musí zobrazovat zprávy ODF Plus IEC. Program se nazývá „Sampoorn Swachhata“, tedy „kompletní čistota“.
Současná fáze mise je podpořena investicí ve výši 1,40 milionu rupií a zahrnuje další vládní programy na zlepšení hygienické infrastruktury. Například do celostátní úklidové kampaně Swachhata Hi Seva 2023 se během 18 dnů zapojilo neuvěřitelných 53 milionů lidí. Průměrná účast byla přibližně tři miliony lidí denně. Toto úsilí přineslo pozoruhodné výsledky – dobrovolníci vyčistili téměř 7611 pláží, revitalizací prošlo 6371 břehů řek a nábřeží, rekultivací více než 15 576 skládek odpadků, zlepšil se stav 3620 turistických a ikonických destinací a bylo obnoveno více než 123 840 veřejných prostranství. Kromě toho vyčistili účastníci přes 16 000 vodních ploch, zlepšili stav více než 87 000 institucionálních budov a odstranili odpadky z téměř 66 779 míst.
Iniciativa Light House ve spolupráci s India Sanitation Coalition přišly s programem, který má za cíl inspirovat a vyškolit další indické regiony k dosažení statusu ODF Plus. Pomocí 75 modelových bloků ODF Plus, které plní roli učební laboratoře, poskytují inspiraci dalším vesnicím, aby jim umožnily rychle a efektivně dosáhnout statusu ODF Plus. Light House, tedy maják, symbolizuje naději a světlo, které bezpečně dovede další vesnice na cestě k ODF Plus.
V roce 2022 vznikl institut SPM-NIWAS Kalkata zajišťující školicí programy v oblastech veřejného zdraví, pitné vody, sanitace a hygieny. Vzdělávání má dále pozvednout odborné znalosti pracovních sil zapojených v aktivitách mise Swachh Bharat i zástupců místních orgánů. Institut nabízí krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé kurzy, které zahrnují také předměty, jako je management, zdravověda, účetnictví, právo a veřejná politika.
Jakkoli data prezentují nadmíru uspokojivé výsledky, několik studií ukázalo, že míra otevřené defekace je v Indii podhodnocena. Zatímco indický premiér vyhlásil Indii jako zemi s nulovou otevřenou defekací (ODF) v roce 2019, hodnocení pokrytí toalet po implementaci programu se pohybovalo od 19 procent ve venkovském Biháru1 do 92 procent ve městě Uttar Pradesh2. Ve své knize Celá čísla a poloviční pravdy (Whole Numbers and Half Truths) se této otázce věnovala i její autorka indická novinářka Rukminí S. Poukazuje zde na rozdílnou interpretaci dat, kde vládní čísla pouze uvádějí konečné počty výstavby nebo produkce. Tazatelé přímo v Indii nicméně zjišťují, zda obyvatelé toalety skutečně využívají a kde vidí rezervy systému.
Vládní dotace ve výši 12 000 rupií (145 USD) na toaletu omezuje dostupnost technologií a znemožňuje domácnostem vybrat si latrínu, která nejlépe odpovídá jejich požadavkům. Například ženy váhaly se stavbou záchodu v lokalitách, kam by musely donášet vodu ze vzdálených míst. Špatná údržba toalet zhoršuje jejich stav, což opět vede k jejich nižšímu využívání. Někteří venkovští obyvatelé vnímají problém v přístupu vlády, která podle jejich tvrzení upřednostňuje městské oblasti a venkov opomíjí. Jejich důvěra k programu tak klesá.
Nicméně po zavedení kampaně na mobilizaci komunity a změnu chování s cílem zvýšit používání toalet se zjistilo, že během 10 měsíců vzrostlo použití latrín z 60,4 procenta na 80,5 procenta3. Mise Čistá Indie se bude potýkat s mnoha dalšími výzvami v přístupu venkovských obyvatel k otevřené defekaci. Přesto však vývoj tohoto programu, který zahrnuje cestu od základní hygieny k holistickému přístupu k udržitelným sanitárním postupům, znamená zásadní posun v indické strategii veřejného zdraví.
Na palčivost problému, jehož dosah mnoha obyvatelům vyspělých zemí plně nedochází, upozorňuje také Světový den toalet. Ten si každoročně připomínáme 19. listopadu. Zdůrazňuje důležitost hygieny a sanitace pro zlepšení veřejného zdraví, rovnosti pohlaví, vzdělání, ekonomického rozvoje a ochrany životního prostředí. Podle zprávy OSN z roku 2021, více než 4,2 miliardy lidí na světě nemá přístup k bezpečným toaletám, což představuje více než polovinu světové populace.
Hana Tomášková
Poznámky:
1 Studie Jain, A., Wagner, A., Snell-Rood, C., and Ray, I. (2020). Understanding open defecation in the age of Swachh Bharat Abhiyan: Agency, accountability, and anger in rural Bihar
2 Studie Jha, P. K., and Sharma, V. (2020). “On ground study of the ODF status of ghaziabad district, UP,” in Solid waste policies and strategies: Issues, challenges and case studies
3 Studie Caruso, B. A., Sclar, G. D., Routray, P., Nagel, C., Majorin, F., Sola, S., et al. (2022). Effect of a low-cost, behaviour-change intervention on latrine use and safe disposal of child faeces in rural Odisha, India: A cluster-randomised controlled trial.
