Původci ekologických havárií musí nejenom nahradit způsobené škody na majetku a zdraví lidí, ale také napravit způsobenou újmu na životním prostředí. Provozovatelé rizikových činností mají tuto povinnost bez ohledu na zavinění, ostatní v případě vykonávání dané činnosti v rozporu s právními předpisy.
Přestože tento obecný režim odpovědnosti za tzv. ekologickou újmu v ČR existuje už od srpna 2008, mnoho firem o něm neví. Proto může být pro některé podniky překvapením, že se do konce tohoto roku musí pro případ ekologické havárie pojistit, jinak své provozy budou muset zavřít.
Zákon o předcházení ekologické újmě a o její nápravě z roku 2008 zavedl obecnou odpovědnost znečišťovatelů za újmu způsobenou na vodě, půdě a biodiverzitě. Na základě příslušné směrnice EU tehdy Česká republika stanovila obecnou objektivní odpovědnost znečišťovatelů za ekologickou újmu, kterou svými provozy způsobí, nebo která teprve hrozí. V obou případech je povinností daného provozovatele, aby neprodleně provedl veškerá opatření nezbytná k zamezení hrozící havárie či k nápravě již způsobené újmy.
Dané povinnosti provozovatelů nejsou podmíněny soukromoprávním vymáháním náhrady škody ze strany vlastníků sousedních pozemků či dotčených obyvatel. Odpovědnost za ekologickou újmu vymáhá z úřední povinnosti stát, který v případě nečinnosti provozovatele také potřebná opatření sám zajistí a náklady po znečišťovateli vymáhá.
POVINNÉ POJIŠTĚNÍ
Teprve od 1. ledna 2013 však nabude účinnosti poslední část tohoto zákona. Ta má zajistit, že na odstranění následků ekologické havárie budou mít provozovatelé peníze, a náklady místo zbankrotované firmy nakonec neponese stát. Do konce roku 2012 musí provozovatelé ekologicky rizikových činností (viz rámeček) provést hodnocení rizik, která představují jejich provozy pro vodu, půdu a chráněné rostliny, živočichy a jejich stanoviště. Podle výsledku tohoto hodnocení se tito provozovatelé musí nechat pojistit (nebo provést jinou formu finančního zajištění) pro případ havárií, k nimž může v souvislosti s jejich provozem dojít.
Vzhledem k enormním nákladům na odstranění následků možných ekologických havárií se přitom dá očekávat, že pojistné se u největších průmyslových podniků zvýší v řádech milionů korun. Paradoxně mohou mít ale potíže s finančním zajištěním více malé a střední podniky, u nichž náklady na případně potřebné sanační práce, a tomu odpovídající výše pojistného, mohou v porovnání s jejich příjmy představovat problém.
PRÁVNÍ NEJASNOSTI
Povědomí o odpovědnosti za ekologickou újmu je přitom mezi českými podnikateli malé, což je překvapivé za situace, kdy pořízení finančního zajištění bude od ledna 2013 představovat podmínku pokračování v provozu daných rizikových činností. Jak však upozorňují právníci, důvodem nemusí být jen nezájem podnikatelů, ale i řada právních nejasností ohledně režimu odpovědnosti: "Dlouho nebylo jasné, jak mají podnikatelé při hodnocení rizik a pořizování finančního zajištění postupovat. I po vydání příslušného vládního nařízení ale mohou nejasnosti přetrvávat. Proces vyhodnocování rizik může být u rizikovějších provozů velmi složitý, je třeba např. detailně popsat všechny druhy chráněných rostlin a živočichů nacházejících se v okolí provozu a vyhodnotit možné důsledky scénářů havárií na jejich životní podmínky. Finančních produktů vhodných pro toto finanční zajištění je přitom na českém trhu poskrovnu a také není např. zřejmé, za jakých okolností si společnosti mohou zajištění pořizovat společně. Spory ale mohou vzniknout zejména v případě havárií, kdy požadavky státu na provedení nápravných opatření mohou původci havárie považovat za nereálné, nebo až se mezi sebou budou vyrovnávat původci, kteří ke vzniku havárie přispěli a za způsobené následky odpovídají solidárně. Ke sporům evidentně povede samotné přisuzování odpovědnosti, přisuzování následků za údajně historické ekologické zátěže či posuzování např. možné námitky výslovného povolení či objektivní nepředvídatelnosti rizika havárie s ohledem na aktuální úroveň vědeckých znalostí," vysvětluje advokát Tomáš Babáček z oddělení životního prostředí Ambruz & Dark/Deloitte Legal.
ZMĚNA LOGIKY
Společnostem v případě pochybení hrozí nejenom pokuta do 1 milionu Kč, ale hlavně zákaz jejich činnosti a členům orgánů potenciální trestněprávní postih z důvodu neoprávněného podnikání. Rozsah implikací této úpravy je ale zřejmě ještě širší. Jak dodává Tomáš Babáček, otázka plnění těchto povinností by neměla uniknout např. nabyvatelům podniků. "Povinnosti vyplývající z odpovědnosti za ekologickou újmu přecházejí na právní nástupce provozovatele. Některé formy znečištění mohou vyplynout na povrch až s odstupem let a stát může k identifikaci původce v případě dostatečně jasných okolností použít i jen domněnku souvislosti mezi činností původce či jeho právního předchůdce a újmou. Nemyslím si ale, že by to mělo vést k nějaké panice. Rozumný podnikatel si už teď ve vlastním zájmu mapuje rizika, která může svou činností způsobit, a přijímá opatření k jejich minimalizaci, buď přijetím strategie udržitelnosti nebo alespoň adekvátními interními procesy. V tomto smyslu není koncept odpovědnosti za ekologickou újmu ničím převratným. Prostě je jen třeba se nastavit na způsob uvažování, které odpovídá možnostem a rizikům 21. století."
RELEVANTNÍ ČINNOSTI Z HLEDISKA RIZIKA VZNIKU EKOLOGICKÉ ÚJMY:
- průmyslové činnosti v oblasti energetiky, výroby a zpracování kovů, zpracování nerostů, chemického průmyslu a obecně provoz zařízení podléhajících integrovanému povolení
- zařízení k nakládání s odpadem podléhající souhlasu
- přeshraniční přeprava odpadů, nakládání s těžebním odpadem
- nakládání s vodami podléhající povolení
- provozování stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší podléhajících povolení
- zacházení s látkami, které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod a jinými nebezpečnými chemickými látkami a přípravky a GMO
Finanční zajištění nemusí mít:
- méně rizikové provozy (nemohou způsobit havárii, která by vedla k provedení nápravných opatření za více než 20 mi. Kč)
- ekologicky uvědomělé provozy (registrace v Programu EMAS či certifikace ISO 14000)
Zdroj: Ambruz & Dark/Deloitte Legal
