V oceánu mezi Austrálií a Antarktidou se chystá projekt, který má napomoci množení fytoplanktonu, aby byl schopen pohltit velké množství oxidu uhličitého. Realizátoři projektu pak budou prodávat emisní povolenky za miliony dolarů. Vědci, kterým se koncept zneužité přírody k likvidaci člověkem...
V oceánu mezi Austrálií a Antarktidou se chystá projekt, který má napomoci množení fytoplanktonu, aby byl schopen pohltit velké množství oxidu uhličitého. Realizátoři projektu pak budou prodávat emisní povolenky za miliony dolarů. Vědci, kterým se koncept zneužité přírody k likvidaci člověkem vyprodukovaných škodlivin nelíbí, před rizikovým projektem varují.
V roce 2010 mají začít první testy nové technologie na velkých oceánských plochách. Tamní vody budou poprášeny stopovým množstvím železa nebo jiného výživného materiálu, který podnítí růst fytoplanktonu. Tedy organismu, který v přirozených podmínkách pohlcuje CO2 a po odumření s ním klesá na oceánské dno. CO2 pak v sedimentech zůstává po desítky i stovky let. Firmy, které chtějí povzbudit růst planktonu, tak hodlají bohatnout na prodeji povolenek podnikům, které se budou muset prokázat likvidací svých emisí.
Jenomže zatím nikdo neví, kolik CO2 a na jak dlouho lze tímto způsobem do oceánu uložit. Ani to, jaké riziko to představuje pro ekosystém. Někteří vědci poukazují na to, že se změní poměr organických druhů, zvýší se kyselost vody, vyčerpá se kyslík anebo se uvolní další plyn odpovědný za oteplování, oxid dusný.
"Přihnojování oceánu může přivodit změny v mořském ekosystému a rozmanitosti druhů a může mít další nežádoucí důsledky. I když se při experimentech podařilo dosáhnout rozšíření ploch planktonu a dočasně i dopravit ke dnu větší množství CO2, není jisté, zda je tato metoda využitelná z dlouhodobého hlediska," uvádí se v kritické zprávě hobartského výzkumného pracoviště. Negativní důsledky této metody by se zřejmě projevily až po určité době a není jisté, zda by se na ně přišlo včas.
