Česká republika začala od druhé poloviny devadesátých let minulého století realizovat reformu veřejné správy, která je časově i věcně rozdělena do tří etap. První etapu představovalo zřízení čtrnácti krajů a jejich fungování (odchylky u hlavního města Prahy) od 1. 1. 2001. Kraje jsou územní...
| Česká republika začala od druhé poloviny devadesátých let minulého století realizovat reformu veřejné správy, která je časově i věcně rozdělena do tří etap.
První etapu představovalo zřízení čtrnácti krajů a jejich fungování (odchylky u hlavního města Prahy) od 1. 1. 2001. Kraje jsou územní samosprávné celky, které zabezpečují jak úkoly ve své samostatné působnosti, tak povinnosti (oprávnění) státní správy v přenesené působnosti. Tento model veřejné správy má své zastánce i odpůrce, čas ukáže, zda přijatá varianta byla šťastná a v podmínkách našeho státu optimální. Druhou etapu představuje zrušení dnešních okresních úřadů jako monolitických článků státu realizujících v daných správních obvodech ryze státní správu. Jejich kompetence (pravomoci) v řadě oblastí přechází k 1. 1. 2003 v zásadě na dva subjekty: na kraje (respektive krajské úřady) a na obce (obecní úřady obcí s rozšířenou působností), a to v rozsahu zákona č. 320/2002 Sb., o změně zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů (dále jen zákon). Podle zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, je k 1. 1. 2003 celkem stanoveno 205 obcí s rozšířenou působností. Správní obvody obcí s rozšířenou působností, rozhodné pro budoucí výkon státní správy, jsou specifikovány ve vyhlášce Ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb. Obecné orgány veřejné správy tedy budou orgány samosprávné, to je obce (obce základního typu, obce s pověřeným obecním úřadem a obce s rozšířenou působností) a kraje. V rámci těchto subjektů budou státní správu v přenesené působnosti vykonávat příslušné úřady. Tím bude model spojené správy ve dvojstupňovém systému v České republice naplněn k 1. 1. 2003. Pro úplnost je třeba dodat, že třetí etapa reformy by se měla zabývat ústředními orgány státní správy. Reforma veřejné správy Oblast ochrany životního prostředí kompetenčně završuje nejenom Ministerstvo životního prostředí, ale další ústřední orgány (ministerstvo zemědělství, zdravotnictví a další). Reforma veřejné správy, tedy její druhá etapa, je zaměřena na stávající kompetence Ministerstva životního prostředí. Tyto kompetence lze rozdělit z pohledu reformy veřejné správy do tří okruhů. První okruh je představován záležitostmi, které již dnes provádějí pouze ústřední orgány státní správy (jejich kontrolní složky), a tedy zákon se na ně logicky nevztahuje. Jedná se o: - oblast geneticky modifikovaných organismů a produktů regulovanou zákonem č. 153/2000 Sb. v platném znění a příslušnými třemi prováděcími předpisy, - oblast obalů a balených výrobků regulovanou zákonem č. 477/2001 Sb., o obalech, a příslušnými čtyřmi prováděcími předpisy. Druhý okruh tvoří záležitosti, které obsahují určité kompetence zabezpečované okresními úřady. Podle zákona všechny tyto kompetence byly převedeny na krajské úřady (odbory životního prostředí a zemědělství). Jedná se o: - oblast dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulovanou zákonem č. 16/1997 Sb. a příslušným prováděcím předpisem (část 101 zákona), - oblast poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, regulovanou zákonem č. 115/2000 Sb. a příslušným jedním prováděcím předpisem (část 105 zákona), - oblast chemických látek a chemických přípravků regulovanou zákonem č. 157/1998 Sb., v platném znění a příslušnými 15 prováděcími předpisy (část 102 zákona), - oblast prevence závažných havárií, regulovanou zákonem č. 353/1999 Sb., v platném znění a příslušnými třemi prováděcími předpisy (část 104 zákona), - oblast geologických prací regulovanou zákonem č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a Českém geologickém úřadu, v platném znění a příslušnými pěti prováděcími předpisy (část 98 zákona), - oblast ochrany a využití nerostného bohatství regulovanou zákonem č. 44/1988 Sb., v platném znění a příslušnými 13 prováděcími předpisy (část 108 zákona). Obce s rozšířenou působností zde tedy žádné kompetence nedostávají. Specifikované otázky řeší krajské úřady. Třetí okruh zahrnuje problematiku, která na základě zákona dosavadní kompetence okresních úřadů (referátů životního prostředí) přenáší v taxativním vyjádření na krajské úřady (odbory životního prostředí a zemědělství), zbývající kompetence okresních úřadů přecházejí na obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Jedná se o: - oblast vody regulovanou zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách, v platném znění, a zatím jedenácti příslušnými prováděcími předpisy a sedmi původními prováděcími předpisy (přijímání nových předpisů pokračuje) (část 86 zákona), - oblast ochrany přírody a krajiny regulovanou zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění a příslušnými osmnácti prováděcími předpisy (část 99 zákona), - oblast ochrany zemědělského půdního fondu regulovanou zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, v platném znění a příslušným jedním prováděcím předpisem (část 100 zákona), - oblast ochrany ovzduší regulovanou zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, a příslušnými devíti prováděcími předpisy V tomto případě přechází kompetence okresních úřadů v plném rozsahu na obecní úřady obcí s rozšířenou působností -§ 59 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší, - oblast odpadů regulovanou zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném znění a příslušnými 6 prováděcími předpisy (část 106 zákona). Kompetence v odpadovém hospodářství Zásadní rozhodovací kompetence na úseku odpadového hospodářství se logicky změní rovněž od 1. 1. 2003. Správní řízení zahájená a nedokončená okresním úřadem do konce letošního roku dokončí buď krajské úřady nebo obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Kompetence jsou rozděleny následujícím způsobem: Obecní úřad obce s rozšířenou působností: - podává návrh ministerstvu na zařazení odpadu podle Katalogu odpadů, - uděluje souhlas k nakládání s nebezpečným odpadem v množství do 100 t/rok včetně, - vede a zpracovává evidenci odpadů a způsobů nakládání s nimi, - kontroluje dodržování předpisů v oblasti odpadového hospodářství, - ukládá pokuty právnickým a fyzicky podnikajícím osobám ve vymezeném rozsahu, - může uložit nápravná opatření k odstranění nedostatků, - ukládá v mimořádných případech odstranit odpad v příslušném zařízení, - v mimořádných případech zajišťuje ochranu zdraví a životního prostředí na náklady povinného, - může zakázat činnost původce odpadů ve vymezených případech. Krajský úřad: - uděluje souhlas k provozu zařízení ke sběru, výkupu, využívání a odstraňování odpadů, - uděluje souhlas k smíšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady, - ukládá povinnost doplatit poplatek za uložení odpadu na skládce, - rozhoduje v pochybnostech, zda jde v konkrétní záležitosti o odpad, - uděluje souhlas k nakládání s nebezpečným odpadem v množství nad 100 t/rok, - uděluje souhlas k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování nebo soustřeďování odpadů, - uděluje souhlas k dispozici se zvláštním vázaným účtem a k čerpání z prostředků finanční rezervy, - může zakázat provoz zařízení k odstraňování odpadů při hrozbě závažné ekologické újmy, - může pozastavit platnost osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů nebo ho odejmout, - kontroluje dodržování právních předpisů na úseku odpadového hospodářství, - stanovuje dobu trvání a podmínky péče o skládku po jejím uzavření, rekultivaci a asanaci, - rozhoduje o odvolání proti rozhodnutím obecního úřadu a obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Z uvedeného vyplývá, že od 1. 1. 2003 se kompetence Ministerstva životního prostředí v praxi realizují pomocí obecného modelu orgánů veřejné (státní) správy v systému obce - kraje - ministerstva v rámci zmíněného 3. okruhu. Rozhodování všech těchto typů úřadů v I. stupni - obecní, pověřený, obecní obce s rozšířenou působností mají jediný odvolací orgán, a to krajský úřad. Obecní úřad obce s rozšířenou působností tak není ve správním řízení nadřízen obecnímu úřadu nebo pověřenému obecnímu úřadu. Pro úplnost je třeba dodat, že v oblasti státní správy ochrany životního prostředí existuje ještě speciální model orgánů veřejné (státní) správy ve třech samostatných systémech: Česká inspekce životního prostředí - Ministerstvo životního prostředí Správy chráněných krajinných oblastí (24 jednotek) - Ministerstvo životního prostředí. Správy národních parků (4 jednotky) - Ministerstvo životního prostředí. Rozhodování v prvním stupni Druhá etapa reformy veřejné správy přináší z hlediska kompetencí Ministerstva životního prostředí k 1. lednu 2003 podstatný nárůst rozhodování v I. stupni krajských úřadů. Nejde o zdánlivý, ani skutečný protipohyb přenosu pravomocí ("blíže k lidem a jiným účastníkům správních řízení"), ale odraz reality řešení otázek tvorby a ochrany životního prostředí. Péči o životní prostředí lze pouze podpůrně hodnotit a zabezpečovat v rámci stanovených administrativních hranic. Řada skutečností je odborně náročných, prolínajících se. Frekvence některých šetření a výstupů není častá, převážná řada úkonů se zde uskutečňuje vůči právnickým a fyzicky podnikajícím osobám. To jsou základní důvody pro posílení prvoinstančních pravomocí krajských úřadů, kde lze očekávat stabilizovaný a odborně způsobilý počet příslušných pracovníků. Emil Rudolf, odbor výkonu státní správy Ministerstva životního prostředí, pracoviště Hradec Králové |
