Jak se ukazuje, je recyklovatelnost termín sice často používaný, ale nepříliš dobře definovaný. Tedy alespoň v legislativě. Důkladnou rešerši, co se rozumí pod pojmem recyklovatelnost, přinesla studie Bariéry recyklace vybraných materiálů pro balení výrobků každodenní spotřeby, zveřejněná Centrem environmentálního výzkumu (CEVOOH), Odpadové a oběhové hospodářství a environmentální bezpečnost. Na zpracování studie se podílela Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) a Ústav procesního inženýrství VUT Brno.
Recyklovatelnost v legislativě
V české legislativě, konkrétně v zákoně o odpadech (č. 541/2020 Sb.) pojem recyklovatelnost nenajdeme. Definována je recyklace, jako … způsob využití odpadu, jímž je odpad znovu zpracován na výrobky, mate-riály nebo látky, ať pro původní, nebo pro jiné účely…“, s upozorněním, že za recyklaci se nepovažuje energetické využití nebo přepracování na palivo či zásypový materiál.
Ani aktuální zákon o obalech (č. 545/2020 Sb.) konkrétní pojem recyklovatelnosti nedefinuje. Hovoří však o tom, že obal má být navržen, vyroben a uveden na trh tak, aby mohl být v průběhu svého životního cyklu vícekrát využit ke stejnému účelu, ke kterému byl původně určen. Čímž zákon vlastně poměrně jednoznačně vyjadřuje, že obal má být recyklovatelný, ačkoliv tento termín nepoužívá.
Základní evropská legislativa, tedy směrnice 94/62/ES, o obalech a obalových odpadech, říká jinými slovy totéž. Obaly mají být navrženy, vyrobeny a uvedeny na trh takovým způsobem, aby umožňovaly jejich opětovné použití nebo využití, včetně recyklace, a mají umožňovat recyklaci určitého procentního podílu hmotnosti použitých materiálů podle platných norem.
V mnohem mladším balíčku o oběhovém hospodářství (Circular Economy Action Plan) není v souvislosti s recyklací a recyklovatelností uvedeno nic konkrétního, najdeme zde pouze úvahu o nesouladu mezi cenou recyklátu a primárních surovin.
Jinak je tomu ve světě. Ve Spojených státech nalezli autoři studie definici recyklovatelnosti v tzv. Green Guides, publikaci o používání environmentálních marketingových tvrzení. Zní: „Produkt nebo obal by neměl být uváděn na trh jako recyklovatelný, pokud jej nelze shromáždit, vytřídit nebo jinak oddělit z celkového proudu odpadu prostřednictvím zavedeného recyklačního systému pro opětovné použití.“ Podle amerického obalového institutu AMERIPEN je pro recyklovatelnost charakteristickým rysem propojenost: všechny prvky systému (sběr, třídění, recyklace) musí na sebe navazovat.
V kanadských publikacích, které doprovázejí jejich zákon o obalech (How2Recycle, Enforcement Guidelines), se o pojmu recyklovatelnost hovoří způsobem, jenž se zřejmě nejvíc blíží realitě recyklátorů. Recyklovatelnost je podle nich pojem „charakteristický pro produkt, obal nebo související komponentu, které lze odklonit z proudu odpadu prostřednictvím dostupných procesů a programů a které lze sbírat, zpracovávat a vracet k použití ve formě surovin nebo produktů. Nestačí potvrdit, že existují komunální nebo průmyslové systémy sběru, kde se produkt prodává, aby bylo možné tvrdit, že je recyklovatelný – musí existovat také zařízení pro zpracování shromážděných materiálů a jejich opětovné použití jako vstup do jiného produktu, který lze uvést na trh a použít.“
Pohled průmyslu
Legislativa se – jak se zdá – bez definice pojmu recyklovatelnosti zjevně dobře obejde. Jinak je na tom průmysl. Profesní organizace recyklátorů v Evropě (Plastic Recycling Europe a Association of Plastic Recyclers) zformulovaly pro sebe čtyři hlavní podmínky, aby se výrobek dal označit jako recyklovatelný, i stupně recyklace.
Využívá k tomu dvě základní kritéria: existují-li překážky v recyklaci a jedná-li se o uzavřený systém. Kvantitativní hodnocení recyklovatelnosti obalů probíhá na základě výpočtu poměru mezi hmotností recyklovatelného plastu vzniklého z obalu a celkové hmotnosti obalu.
Bariéry recyklace
Autoři studie CEVOOH o bariérách recyklace navrhují odlišovat dvě kategorie: obal udržitelný a recyklovatelný. Udržitelným obalem označují autoři takový obal, který: „který byl navržen, vyroben a uveden na trh způsobem, který umožňuje jeho opětovné použití nebo recyklaci na materiál stejné kvality. Udržitelný obal musí být možné shromáždit, vytřídit nebo jinak oddělit z celkového proudu odpadu a vede k materiálu, který má tržní hodnotu nebo je podporován legislativně nařízeným programem“. Patří sem skleněné láhve nebo vratné zálohované obaly, které se několikrát vrací zpátky do oběhu a jsou schopny opakovaně plnit svůj účel. Podskupinou jsou obaly, které nejsou opětovně použitelné, ale jsou recyklovatelné do materiálu stejné kvality (například PET Bottle to Bottle).
Pojem recyklovatelný obal je vyhrazen pro ty obaly, které se dají zařadit do cloose loop systému. To znamená, že je lze vytřídit z proudu ostatních odpadů a vyrobit z nich druhotnou surovinu v požadované kvalitě, která může nahradit surovinu primární. Díky tomu má obal minimální vliv na životní prostředí v celém svém životním cyklu. „Neudržitelný obal je takový obal, který není recyklovatelný a nelze jej dále využít. Efektivním krokem pro jeho odstranění může být buďto energetické využití, nebo skládkování. Omezeně recyklovatelný obal je obal, jehož podstatnou část nelze využít k produkci výrobku//suroviny o stejné kvalitě a využívá se pro jiné účely nebo je využíván energeticky,“ doplňují autoři studie definice recyklovatelnosti obalů.
Praktická recyklace
Pro získání využitelného recyklátu nestačí pouze zajistit, aby obal byl recyklovatelný či udržitelný. Důležité je také následné zpracování. Primárním rizikovým faktorem při recyklaci odpadních plastů jsou podle studie CEVOOH nejisté a proměnlivé vstupy materiálu. Separované plasty jsou směsí polymerů vyrobených různými technologiemi a s různými aditivy, proto je pro další zpracování mimořádně důležitá separace na jednotlivé druhy. Tyto kroky rozhodují o následné homogenitě recyklátu z hlediska složení i barvy.
Dotřídění odpadních plastů buď manuál-ní nebo strojovou separací poskytuje materiál různých kvalit. Do procesu vstupují i takové faktory jako nedostatečný výkon personálu na třídicí lince nebo spolehlivost strojové separace.
V dalším kroku ovlivňuje recyklaci například velikost částic, které jsou produktem mechanické přípravy vstupního materiálu v rotačním mlýnu nebo kvalita praní částic a oddělení jednotlivých frakcí flotací. Na konci celého procesu pak rozhoduje o kvalitě recyklátu nastavení procesu extruze: odstranění vlhkosti, filtrace taveniny, zvolená teplota extruze a opatření, které brání degradaci zpracovávaných plastů.
Udržitelnost a neudržitelnost
Jak však studie upozorňuje, vedle všeobecně rozšířeného přesvědčení, že recyklaci plastů je třeba maximálně rozšířit a podporovat, existují i názory jiné. Jeden z nich vyjádřil Andrew McAfee z Massachusetts Institute of Technology (MIT). Podle něj je současný způsob recyklace neefektivní, protože ze sesbíraných a zpracovaných plastů se podaří na nové výrobky uplatit jen zlomek (uvádí, že je to jen 16 %). Důvodem je vysoká cena recyklátu: náklady na sběr a přepracování odpadních plastů jsou vysoké, neboť je na ně potřeba vyložit značné množství energie, plus náklady na dopravu nebo strojní zařízení. V důsledku toho jsou recykláty dražší než primární suroviny, takže o ně průmysl nemá zájem. Platí to však jen pro plast. U papíru, skla nebo kovů se zcela bez problémů zrecykluje veškerý sebraný odpadní materiál. McAfee konstatuje, že vynakládáme nesmyslně velké prostředky na sběr, svoz, dotřídění a recyklaci, abychom vyrobili materiál, o který nikdo nestojí nebo pro něj není adekvátní využití. Studie cituje jeho prohlášení: „Je to paradox: vynakládáme nemalé množství času a energie, abychom něčemu zabránili stát se odpadem, a pak přešlapujeme na místě a vymýšlíme, co z toho vlastně vyrobit a komu to prodat, protože o to nikdo nestojí.“ Řešením je podle McAfee vytváření jednodruhových skládek plastů, které se po vyčerpání fosilních zdrojů stanou cennými zdroji surovin. V té době již by měly být k dispozici nové technologie, které budou schopny plasty využít.
Nutno dodat, že stať McAfeeho byla zveřejněna v roce 2019. Od té doby velmi postoupily výzkumy i realizace v oblasti chemické recyklace, takže se vývoj vydal trochu jiným směrem, než McAfee předpokládal. Cíl nahradit dnes používanou mechanickou recyklaci něčím efektivnějším však zůstal. Ostatně diskuse o recyklovatelnosti plastových obalů a možnostech uzavírání jejich životního cyklu dobře ilustruje problémy, s nimiž se dnes používané recyklační technologie potýkají.*
Jarmila Šťastná
