Více než polovina odpadů vznikajících na našem území jsou stavební a demoliční odpady (SDO). V roce 2019 to bylo dokonce 63 % z celkové produkce odpadů. Jejich recyklace a nové použití recyklátů ve stavebnictví je proto považováno za důležitý krok k cirkulární ekonomice.
V reálné recyklaci stavebních a demoličních odpadů na tom nejsme úplně špatně. „V ČR v posledním desetiletí dochází k intenzivnímu rozvoji recyklace stavebních a demoličních odpadů. Rozvíjí se recyklace betonu, cihel a jejich směsí, které mohou sloužit jako kvalitní plnivo do betonů – bohužel však s omezeními, která vyplývají za současné legislativy pro výrobu betonu. Také se intenzivně rozvíjí recyklace zemin a kameniva. Produkty nacházejí uplatnění zejména při liniových stavbách,“ uvedl už dříve Miroslav Škopán, prezident Aso-ciace recyklace stavebních materiálů v ČR (ARSM). Dodal, že inertní minerální granuláty mají řadu specifických pozitivních vlastností, které mohou v některých parametrech předčit i primární suroviny.
Podíl využití recyklátů v posledních letech rychle roste. Zatímco v letech 2007 až 2011 byl podíl recyklátů na trhu s inertními minerálními materiály ve stavebnictví kolem 4 %, od roku 2012 do roku 2020 došlo k jeho výraznému nárůstu až na zhruba 15,5 % – což znamená takřka čtyřnásobný nárůst. Podle Miroslava Škopána však recykláty nemohou nahradit přírodní kamenivo stoprocentně: „Nelze očekávat, že podíl recyklovaných materiálů bude narůstat trvale a takřka neomezeně. Za velmi pozitivní by v této oblasti bylo možno označit situaci, pokud by se podíl recyklátů na trhu s inertními minerálními materiály ve stavebnictví dostal až k hodnotě kolem 25 až 30 %,“ uvedl.
Jeho slova potvrzuje Jiří Nouza, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví: „Využití recyklátu je za dodržení jistých pravidel široké, ze sta procent však nemožné. Při jeho použití je vždy potřeba zachovat určitý poměr primární suroviny, která se posléze „nastavuje“ recyklovaným materiálem, který navíc nelze použít při všech stavbách. Osobně vnímám využití recyklátů jako příspěvek k tomu, aby se stavebnictví v dohledné době stalo udržitelnějším, ale osobně si nedokážu představit dům postavený jen z recyklátů. To je podle mě nemožné. Dnešní úroveň recyklace se pohybuje někde na úrovni do 20 procent. V ideálním případě se ve střednědobém horizontu dostaneme na 30 procent, což se může zdát jako malé číslo, které však k udržitelnosti stavebnictví přispívá velkou a neoddiskutovatelnou měrou.“
Využití recyklátů
Námi oslovené firmy většinou využití různých typů recyklátů ve svých projektech potvrzují, obvykle však hovoří o legislativních překážkách. „Betonový recyklát nemá problém s využitím a na stavbách se již hojně využívá, a to nejen na dočasné účelové cesty či zásypy,“ řekl Ondřej Schäfer ze společnosti Eurovia Kamenolomy, a. s. „Nevyužitý je potenciál směsného recyklátu při výrobě betonu. Má dobré vlastnosti, které lze v praxi využívat. Bohužel legislativa zatím není úplně nakloněná této nutné alternativě z pohledu úspory přírodních zdrojů a využití velkého množství využitelného inertního odpadu,“ dodal. Zmínil také další velké překážky, které brání tomu, aby se recykláty více využívaly. Je to podle něj legislativa nebo projektanti, kteří nejsou dostatečně edukováni o možnostech využití. Na překážku je také nevhodná cenová politika a zejména nechuť lidí zkoušet nové věci.
Upozorňuje i na problém nižší kvality výrobků v důsledku špatné dekonstrukce staveb a nedůsledné práce recyklačních center. O ní se zmiňuje i Jiří Nouza: „Podmínkou odpovídající kvality recyklátů, a tedy i jejich využití je vysoce efektivní třídění demoličního materiálu přímo na místě jejich vzniku. Nelze přitom opomenout ekonomickou otázku, protože demolice a samotná separace jednotlivých materiálů je finančně náročná a musí se při ní dodržet jistá výrobní pravidla.“
Podobné zkušenosti redakci popsal i Jan Pilař, vedoucí střediska dopravy a mechanizace společnosti SYNER. „V rámci naší činnosti využíváme především tři druhy recyklátů a to betonový, cihelný a asfaltový. Každý má svá specifika, v pozemní stavařině má nejširší uplatnění betonový recyklát. Díky nízké nasákavosti a dostatečné mrazuvzdornosti jej lze obecně využít jak při založení objektů, tak pro zpevnění ploch nebo sanace pod komunikace. Cihelný r-materiál je z tohoto hlediska méně vhodný, ale lze jej například aplikovat do podružných násypů,“ řekl Pilař s tím, že asfaltový recyklát vedle využití v podobě příměsi do nových povrchů dobře poslouží i na provizorní obslužné cesty během výstavby. „Aby se demoliční odpad stal uznatelným recyklátem, musí tento proces proběhnout způsobem, který definuje rozsáhlá legislativní úprava zohledňující různé hygienické a technické normy. To pochopitelně celý proces recyklace prodlužuje a prodražuje, přestože ve výsledku na konci řetězce vzniká materiál, který je řada společností díky své technice schopná vyrobit takřka na místě,“ dodal.
Tématem recyklátů se dlouhodobě zabývá také Aleš Suchánek ze společnosti Dufonev R.C., a. s. „Recyklovat SDO jsme v Česku začali v roce 1993 po vzoru rakouských společností zabývajících se recyklací. Od té doby se legislativní podmínky pro recyklaci SDO stále zdokonalují takovým způsobem, že tento způsob materiálového využívání odpadů a druhotných surovin nám bohužel v Česku stagnuje. Není to důsledek chybných rozhodnutí nebo malou erudovaností našich předních expertů, ale značnou roli hraje nedostatek komunikace aktérů při rozhodujících procesech tvorby nových legislativních pravidel,“ řekl už dříve Suchánek.
Trocha skepse
Skeptický pohled má Petr Hříbal ze společnosti Viamont, a. s. „V rámci provádění kolejových a mostních staveb možnost velkého využití recyklovaného materiálu jako zhotovitel nevidím, neboť zadání zakázek materiálovou variabilitu, v návaznosti na rozpracovanost projektových dokumentací v průběhu výběrových řízení neumožňuje. Vše u veřejných zakázek, nejen ve stavebnictví, vychází z příslušných norem, tudíž z certifikovaných materiálů. Projektant je rád, že v průběhu výběrového řízení přiblíží svou dokumentaci realitě a my zhotovitelé hlavu do oprátky také strkat nebudeme, a úředníkovi je to myslím jedno. Bez certifikace či změn v normách, bude recyklát pořád jen recyklátem.“
Podobně komentuje situaci Vojtěch Lášek z nezávislého informačního serveru Betonserver: „V našem oboru je potenciál pro využití recyklovaného kameniva zejména jako zásypového materiálu, materiálu pro podkladní vrstvy staveb a materiálu pro výrobu cementových směsí nižších pevnostních tříd. Kvalita recyklátů respektive jejich homogenita však není srovnatelná s kvalitou a parametry přírodního kameniva, a proto při použití recyklátů je technologicky obtížnější nebo v některých případech nemožné splnit požadavky norem na kvalitu a dlouhodobou stálost výsledného produktu. Detailní testování, úpravy a změny technologií jsou pak často dražší než možné úspory při použití recyklátů.“
Hodně, nebo málo?
Jak jsou tedy recykláty využívány? Dostatečně, nebo máme rezervy? Podle odborníků z praxe rozhodně mohou přispět k udržitelnosti stavebnictví a jsou vcelku bez problémů využívány, nemůžeme však čekat, že zcela nahradí primární suroviny. „ S recykláty se můžeme setkat napříč stavebním sektorem, od pozemního stavitelství až po budování infrastruktury,“ komentuje situaci Jiří Nouza. „Tím myslím, že při demolici nedokážeme využít sto procent surovin, které při ní vzniknou. A stejně tak nelze postavit budovu jen z opakovaně použitých materiálů. Nelze předpokládat, že by se stavebnictví v blízké budoucnosti obešlo bez primárních surovin. Dovedeno do absurdního stavu by to znamenalo, že pokud bychom chtěli něco postavit, bylo by potřeba něco jiného zbourat, což nedává smysl. Všechno recykláty nenahradíme, což je také největší překážka jejich užívání. Cílem je budovat kvalitní a moderní infrastrukturu a stavby, které lidem poslouží na dlouhá léta,“ dodal Nouza.*
Jarmila Šťastná
