Recyklační fond neřeší problémy obalů

Podobně jako u zákona o odpadech, předpokládá obalový zákon zřízení Recyklačního fondu pro obaly. Tento trend však nezavádí povinnost splnění cílů recyklace a znovuvyužití. Přitom "odpadový" Recyklační fond zatím jen generuje finanční prostředky, nemá žádnou zodpovědnost ani sankční postih za nesplnění cílů.

NA druhé straně zákon o obalech zavádí pro povinné osoby (podnikatele, uvádějící na trh obaly nebo balené výrobky) splnit cíle recyklace/znovuvyužití, včetně plateb do Recyklačního fondu. Je evidentní, že tvůrce zákona nerespektoval zkušenosti z zemí EU, kde má průmysl zákonem stanovené povinnosti, na základě kterých si buduje a spravuje vlastní systémy nakládání s odpadem z obalů.

Navíc při schvalování zákona o obalech poslanci odsouhlasili neomezené čerpání prostředků na materiálově-technické zabezpečení fondu, což při jeho jediném kontrolním mechanizmu - dozorčí radě - nedává jistotu, že prostředky fondu nebudou zneužity na jiné účely.

Z obchodů Sběrné suroviny

I jiná opatření zákona o obalech překračují rámec legislativy EU, navzájem si odporují, a v praxi jsou obtížně realizovatelné. Například se zavádí povinné zálohy také na nevratné obaly, přičemž zákon ukládá povinné osobě (a tím i obchodní síti) povinnost zpětného odběru těchto vybraných obalů. Obchod tak bude "držitelem" odpadu podle zákona o odpadech s odpovídajícími povinnostmi. Dosud se čeká na prováděcí předpis, neboť zákon neurčuje, jaké druhy obalů se zálohují a v jaké výšce. Velmi nejasný výklad ze strany státní správy utvrzuje obchodníky v tom, že obchody budou v určitém smyslu suplovat provozovny sběrných surovin se všemi důsledky. Tvůrci zákona nepomysleli na to, že těmito opatřeními vzniknou pro obchod nejen technické, ale i hygienické problémy, které si v konečném důsledku bude muset obchod započítat do svých nákladů, a ty nakonec zaplatí spotřebitel. Navíc žádná okolní země tento "systém" nemá a hrozí, že se na Slovensko budou importovat prázdné obaly.

Kontroverzní zálohy

Podle zahraničních zkušeností se zálohy na nevratné obaly dají použít jen na nápojové duté obaly. Na ostatní obaly - i ze stejného materiálu (např. od kosmetiky, olejů, potravin) -se však použít nedají. Nabourává se tím separovaný sběr druhotných surovin v obcích a komplexní systém nakládání s odpadem z obalů. Uplatnění záloh na nevratné obaly ohrožuje postupně se rozvíjející separovaný sběr v obcích, protože v rámci separovaného sběru odpadů z obalů se kromě papíru separují právě nevratné nápojové obaly ze skla a plastů.

Budou-li tyto druhotné suroviny odebírat obchodní jednotky, obce nebudou mít dostatek druhotných surovin. Přijdou o nemalé finanční prostředky, které dosud vynaložily na nákup kontejnerů, sběrové techniky, pronájem skladů apod. Navíc ztratí práci občané, zaměstnaní při zpracování separovaného odpadu.

Předpokládané investiční a provozní náklady na zavedení záloh na nevratné obaly se odhadují na 2 až 3 miliardy slovenských korun. Namísto účinné podpory separovaného sběru se tak vytrhává určitá část odpadů z celkového toku a povinnost jejich sběru se klade na obchody, podnikatele a v konečném důsledku spotřebitele, kteří budou muset toto extrémně drahé a nesystémové řešení zaplatit v cenách spotřebitelských výrobků.

Míra recyklace

Dalším sporným bodem obalové legislativy je základní rámec zákona: jakou míru recyklace a znovuvyužití mají povinné osoby dosáhnout. Směrnice 94/62/EC o obalech a odpadech z obalů ponechává členským zemím EU volnost při výběru systému hospodaření s odpadem z obalů, respektující lokální zvláštnosti. Stanovila však pro všech 15 členských států Evropské unie cíle znovuvyužití ve výši minimálně 50 % a maximálně 65 % hmotnosti odpadů z obalů, stejně jako cíle recyklace ve výšce minimálně 25 % a maximálně 45 % hmotnosti všech obalových materiálů, přičemž z každého obalového materiálu bude recyklováno minimálně 15 % hmotnosti (po novelizaci směrnice se toto procento zvýšilo na 20).

Země přistupující k EU by měly tyto cíle splnit do pěti let od zahrnutí směrnice do národní legislativy.

Tvůrci slovenského zákona o obalech však cíle recyklace a znovuvyužití do zákona o obalech nezahrnuli a budou je řešit nařízením vlády. Cíle recyklace a znovuvyužití v návrhu vysoko překračují požadavky Evropské unie a jsou v praxi nedosažitelné. Například v komoditě plasty dosahuje Evropská unie po desíti letech recyklace 18 %. Pro Slovensko se však v návrhu nařízení vlády stanovuje 25% míra recyklace do roku 2007, navíc se specifickým cílem pro materiál PET (80 %) a vícevrstvové kombinované materiály (25 %), a to pod hrozbou sankce.

Evropská směrnice nestanovuje způsob dosažení cílů, proto se v různých zemích zohlednily lokální podmínky a vyvinulo se více systémů. Všechny systémy mají určité společné charakteristiky - jsou založené, řízené a financované zodpovědnými subjekty a jejich společným jmenovatelem je obec. Prevence vzniku odpadů a inovace s cílem vyššího využití funguje nejlépe, když jsou v systému zapojeni výrobci, baliči/plniči obalů ve spolupráci s obcemi. Za nejefektivnější systémy považují ty, které jsou organizované ve spolupráci obcí a průmyslu, reprezentovaného na tento účel zřízenou oprávněnou (autorizovanou) organizací.

Jde o model integrovaného nakládání s komunálním odpadem, kdy je systém sběru odpadů z obalů součástí separovaného sběru v obcích.

Pilotní projekt

Princip průmyslem založeného a řízeného systému, vycházející z mezinárodních zkušeností, byl úspěšně ověřený v roku 2001 pilotním projektem průmyslového sdružení SLICPEN na vzorku 25 obcí, dvou měst a jedné městské části Bratislavy, což představovalo kolem 140 tisíc obyvatel. V krátkém čase se setkal s velkým zájmem ze strany obcí, neboť měřitelným a transparentním způsobem vrací spotřebitelům finanční prostředky vložené do obalů.

Metodika tohoto systému měla být zahrnuta do zákona o obalech. Ministerstvo se však rozhodlo jinak - jít neprozkoumanou, velmi riskantní a finančně neúnosně nákladnou cestou prostřednictvím záloh za jednorázové obaly a Recyklačním fondem.

Schválený zákon o obalech, spolu se všemi svými nesystémovými prvkami tak naznačuje nedůvěru ministerstva ve schopnosti průmyslu založit a vést vlastní systém převzetí povinností zpětného odběru odpadů z obalů. Všeobecně možno shrnout, že oba zákony - zákon o odpadech i zákon o obalech - nerespektují přímé a nepřímé environmentální, ekonomické a sociální důsledky navrhovaných opatření a nezohledňují principy logiky podnikání. Navíc obsahují i opatření, která v případě jejich aplikace v praxi zásadným způsobem ovlivní volný pohyb výrobků a mohou znevýhodnit SR v přístupovém procesu do EU. Řešením by proto byla novela zákona o obalech, která by tato negativa eliminovala.

Peter Krasnec,

SLICPEN - Slovenské průmyslové sdružení pro obaly a životní prostředí