Recyklace železa a „zelená ocel“: Průmysl varuje před zavádějícími standardy

Mezinárodní úřad pro recyklaci (BIR – Bureau of International Recycling) varuje před nesprávným označováním „zelené oceli“, které může vést k mylnému vnímání vysoce emisních produktů jako ekologických. BIR zdůrazňuje klíčovou roli recyklace železa a výroby v elektrických obloukových pecích (EAF) při výrazném snižování emisí oxidu uhličitého. Postoj přichází v době, kdy evropské ocelářství čelí náročným výzvám a potřeba zavádět jasné standardy pro celkový životní cyklus materiálu je zásadní pro podporu udržitelnosti a zelené transformace průmyslu.

Skutečně zelená ocel? Klíčový rozdíl dělá recyklace

BIR ve svém nejnovějším stanovisku varuje před současnými metodikami klasifikace „zelené oceli“. Podle BIR existuje závažné riziko, že se za ní budou vydávat i produkty s vysokou uhlíkovou stopou, například ocel vyrobená z primárních, tedy panenských surovin. Děje se tak například díky tzv. „posuvným škálám“ a „benchmarkovým“ přístupům, které však ve skutečnosti nereflektují skutečnou míru emisí skleníkových plynů.

Rozdíl oproti moderním výrobním metodám je přitom dramatický. Podle prezidentky BIR, Susie Burrageové, může být ocel vyrobená z recyklovaných materiálů v elektrické obloukové peci (EAF – Electric Arc Furnace, česky elektrická oblouková pec) až o 74% méně emisně náročná než ocel z tradičních vysokých pecí využívajících uhlí. BIR proto žádá, aby politika a standardy reflektovaly skutečné emisní údaje a vnímaly nezaměnitelnou roli recyklace při snižování emisí.

Opravdová změna začíná v politice a veřejných zakázkách

Organizace BIR proto navrhuje několik klíčových opatření pro podporu skutečně udržitelné výroby oceli:

• Vytvářet normy pro „zelenou ocel“ na základě objektivně měřitelných emisí v celém životním cyklu, nikoli pouze podle použité technologie či zdroje suroviny.

• Odmítnout vývozní omezení u recyklovaného železa a oceli, neboť ty brání dekarbonizaci ocelářství v globálním měřítku.

• Použít veřejné zakázky a pobídky k upřednostnění oceli s nízkou uhlíkovou stopou a vysokým podílem recyklovaného materiálu například ve stavebnictví, dopravě nebo infrastruktuře.

• Investovat do infrastruktury pro sběr a třídění, aby se zvýšila míra recyklace.

• Aktivně zapojit recyklační sektor do tvorby standardů a politik týkajících se „zelené oceli“.

Omezování přeshraničního pohybu recyklovaného železa může podle BIR zbrzdit rozvoj cirkulárních technologií a snížit recyklační míru nejen v zemích producentů, ale také v těch, které recyklovanou surovinu potřebují pro výrobu méně emisně náročné oceli.

„Recyklační průmysl je klíčovým partnerem v přechodu k čistší a více cirkulární ekonomice. Správně nastavený rámec pro zelenou ocel není jen otázkou férové soutěže — je to zásadní krok k dosažení reálné klimatické a zdrojové efektivity,“ shrnuje Burrageová.*

-sol-