Recyklace strusky ze spaloven v Evropě: kovy, minerály i klimatické výhody

Zatímco získávání kovů ze strusky ze spalování je běžnou praxí s významnými úsporami CO₂, potenciál minerální frakce zůstává většinou nevyužitý. Míra využití však závisí na technologiích, místních podmínkách, regulacích a trzích. Evropské sdružení zařízení pro energetické využití odpadů (Confederation of European Waste-to-Energy Plants, CEWEP) uvedlo, že v roce 2022 zpracovaly evropské spalovny tepelně asi 100 milionů tun zbytkového odpadu, což znamená vytvoření přibližně 20 milionů tun strusky.

Recyklace kovů je standardem v celé EU, nyní se však dostává do popředí zájmu kvůli nedostatku důrazu na omezení těžby nových surovin a vlastní materiálové bezpečnosti. Efektivní metody umožňují recyklovat i kovy z jemné frakce. Velkou roli samozřejmě hraje ekonomika. Další úpravy neželezných nebo drahých kovů jsou výhodné jen pokud má zařízení dostupné odběratele, jako zpracovatele kovů nebo chemické podniky.

Využití minerální frakce se více liší mezi jednotlivými státy. Někde se používá ve stavebnictví – buď jako betonové výrobky, nebo základní vrstvy silnic. Jinde najde využití jen na skládkách jako stavební vrstvy či rampy, případně se rovnou ukládá. Rozsah recyklace určuje národní legislativa, lokální podmínky a poptávka po recyklátech.

Struska se podle CEWEP skládá z 80–85 % z minerální frakce (hlavně pískově-štěrkové minerály), 10–12 % železných kovů a 2–5 % neželezných (z toho asi hliník). Lze velmi dobře recyklovat železo, hliník, měď i zinek.

Míra získávání se také liší podle regulací, místních specifik a trhů. Dodatečné úpravy, zejména jemných frakcí, jsou ekonomicky opodstatněné jen při dostatečných výnosech. Minerální frakce vyžaduje vhodné regulace a trh s těmito recykláty; kvůli nízké ceně jsou mnohdy omezené náklady na dopravu a zpracování.

Evropský akt o kritických surovinách (Critical Raw Materials Act, CRMA) podporuje získávání ze sekundárních zdrojů a struska je na seznamu odpadů s velkým potenciálem. Posiluje recyklaci neželezných kovů, zejména hliníku a mědi. Podle CEWEP je také nezbytný zákon o cirkulární ekonomice, který by posílil trh se sekundárními materiály. Pro materiály ze strusky chybí podle sdružení harmonizovaná „end-of-waste“ kritéria, a také složitost odpadové a chemické legislativy napříč všemi unijními státy omezuje inovace. Neexistují totiž jednotná evropská pravidla pro recykláty ze strusky ve stavebnictví, jen ty na národní úrovni.

Environmentální výhody a rizika oproti skládkování

Recyklace bez debat zvyšuje efektivitu zdrojů získáním kovů a minerálů, snižuje těžbu nových surovin a emise CO₂. Minerální frakce vždy prochází důkladnou úpravou a přísnými environmentálními testy, při splnění je pro stavebnictví bezpečná, což ověřila už řada praktických aplikací za poslední desítky let.

Recyklace jedné tuny kovu ušetří podle CEWEP přibližně 2000 kg emisí CO₂ ekvivalentů, což v Evropě činí ročně kolem 3,8 milionu tun ušetřených emisí. Minerální frakce přispívá hlavně k oběhu zdrojů a snižování spotřeby nových surovin, jako je písek a štěrk. Například v Česku stávající pískovny (asi 150 lokalit) mají zásoby na 5 až 10 let, kamenolomy na 8 až 12 let při současné úrovni těžby (11 milionů tun ročně). Podle predikcí České geologické služby do roku 2032 ukončí činnost více než polovina kamenolomů (ze 204) a 60–70 % pískoven, pokud nebudou otevřeny nové. Otevírání nových ložisek trvá i více než 10 let kvůli zdlouhavým povolením, odporu obcí a legislativě.

Recyklovaná struska slouží především ve stavebnictví a občanských inženýrských aplikacích. Minerální frakce se většinou aplikuje nevazebně, tedy jako základní vrstvy silnic či jako násypy, a kde regulace dovolí, tak také jako výrobky v podobě betonových bloků nebo dlažebních prvků.

Hlavním odběratelem materiálů ze strusky zůstává napříč EU stavebnictví, respektive stavba tradičních komunikací. Většímu zájmu však nahrávají stále lepší technologie, které zajišťují větší stabilitu nebo čistotu finálního materiálu.

Některé země jsou však velmi opatrné při povolování strusky ve stavebnictví, i když splňuje přísné normy. Velkou roli hrají praktické faktory. Poptávka po materiálech ze strusky se totiž liší a bez stabilního trhu není minerální frakce ekonomicky výhodná. Rozdíly v národních zákonech, povolováních a místních podmínkách ovlivňují priority pro jejich oddělování a další nakládání.

Podle CEWEP představuje získávání materiálů ze strusky hlavní přínos spaloven k ambicím EU, a to nejen generováním energie z nerecyklovatelného odpadu, ale právě vrácením kovů a minerálů jako sekundárních surovin.

Podle dat Evropské asociace dodavatelů technologií pro přeměnu odpadu na energii (European Suppliers of Waste to Energy Technology, ESWET) se ze 100 000 tun spodní strusky obvykle získá kolem 8000 až 10 000 tun železných kovů a až 5000 tun neželezných kovů. Tyto neželezné frakce obsahují především hliník, měď, zinek, cín a menší množství drahých kovů, jako je stříbro, zlato, palladium a další. Za správných podmínek lze spodní strusku ze spaloven dokonce podle ESWET recyklovat téměř zcela, čímž se uzavře materiálová smyčka a to, co bylo kdysi považováno za odpad, se promění v cenný zdroj.*

-kce-