Menu
e-shop
Studie publikovaná v časopise Nature Food analyzovala data z 91 předchozích výzkumů z celého světa a porovnala uhlíkovou stopu tří hlavních alternativních způsobů nakládání s potravinovým odpadem: kompostování, anaerobní digesci a přeměnu odpadu na krmivo pro zvířata. Výsledky ukazují, že zatímco ukládání potravinového odpadu na skládky produkuje přibližně tunu oxidu uhličitého na každou tunu odpadu, kompostování emituje jen malé množství skleníkových plynů, anaerobní digesce je dokonce uhlíkově negativní a přeměna na krmivo je přibližně uhlíkově neutrální.
Podle profesorky Zhengxia Dou, která studii vedla, je klíčové chápat, že výroba krmiva z potravinového odpadu nahrazuje potřebu pěstování tradičních krmných plodin, jako jsou sójové boby a kukuřice. „Tímto způsobem snižujeme potřebu využívání půdy, vody, hnojiv a pesticidů, což výrazně šetří přírodní zdroje a snižuje environmentální zátěž,“ vysvětluje Dou. To má zásadní význam v kontextu globálních environmentálních tlaků, kdy se dostupnost půdy a vody stává čím dál vážnějším problémem.
Studie také navrhuje konkrétní model nakládání s potravinovým odpadem, kde by jedna třetina odpadu byla kompostována, druhá zpracována anaerobní digescí a třetina by byla využita jako krmivo pro zvířata. Realizace takového modelu v USA by podle výpočtů mohla každoročně snížit emise oxidu uhličitého o téměř 40 milionů tun, což je významný příspěvek k plnění klimatických cílů. Tento přístup navíc přináší i další benefity, jako je zvýšení kvality půdy skrze kompostování a produkce obnovitelné energie pomocí bioplynu z anaerobní digesce.
Z hlediska praxe je důležité, aby zmíněné strategie v první řadě začínaly u spotřebitelů. „Jako jednotlivci můžeme přispět k redukci potravinového odpadu plánováním nákupů a vaření s ohledem na reálnou spotřebu,“ říká Dou. Pokud už odpad vznikne, je vhodné jej správně třídit a preferovat kompostování před vyhazováním do běžného směsného odpadu. Mnohá města proto zavádějí speciální sběry bioodpadu, které usnadňují separaci a následnou recyklaci potravinových zbytků.
Například New York nabízí svým obyvatelům možnost sběru kompostovatelného odpadu přímo od domácností, což výrazně zvyšuje míru jeho využití. Ve Filadelfii mají lidé k dispozici komunitní sběrná místa, kde mohou potravinový odpad odevzdat, a soukromé firmy nabízejí specializované služby sběru bioodpadu přímo u domu. Pro ty, kdo mají vhodné podmínky, je možností i domácí kompostování, které pomáhá uzavřít koloběh živin a zároveň snižuje množství odpadu dopraveného na skládky.
Environmentální inženýrka Sintana Vergara ze Swarthmore Colleg uvedla, že na uvedené studii oceňuje její přínos jako důležitý rámec pro politiky i manažery měst. „Ukazuje, jak efektivně přesměrovat potravinový odpad a využít ho ve prospěch klimatu i ekonomiky,“ říká Vergara. Uvádí jako inspirativní příklad Kolumbii, kde je běžné využívat potravinový odpad nejen na krmení zvířat, ale i na kompostování, což pomáhá minimalizovat ekologickou zátěž, a navíc podporuje místní zemědělství.
Tyto přístupy podporují zásadní proměnu zemědělských a odpadových systémů ve vyspělých zemích, kde je potřeba inovací a systémového myšlení stále naléhavější. Recyklace potravinového odpadu takpodle vědců představuje nejen environmentální, ale i ekonomickou a sociální příležitost pro udržitelnější budoucnost. Moderní zemědělské systémy tak mohou nejen eliminovat zbytečný odpad, ale i integrovat způsoby recyklace, které zvyšují odolnost a efektivitu produkce potravin.
Tyto přístupy představují příležitost přehodnotit a inovovat zemědělské systémy v rozvinutých zemích a zároveň podporovat udržitelné praktiky, které již fungují v některých částech světa.*
-wal-
