Spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem je novým způsobem jak zajistit spolupráci a nalézt zdroje financování, zejména v oblasti veřejných služeb.
Tento způsob spolupráce a financování, označovaný v angličtině jako "Public Private Partnership" (PPP) je dnes běžně praktikován například v zemích Evropské unie, u nás však není v současnosti příliš rozšířen. Představuje jakési smluvní ujednání mezi zástupci obou sektorů v oblasti zajištění určité veřejné služby nebo infrastruktury ze strany soukromého dodavatele.
Předpokladem aplikace PPP v České republice je zejména programový a systémový přístup nejrůznějších subjektů tak, aby byl znám peněžní kontext konkrétního projektu. Profesionálně řízenou realizaci PPP projektů podporuje i stát, který zde vystupuje v roli regulátora. Během letošního roku by měly k těmto účelům vzniknout dvě instituce: takzvaný "PPP regulátor" v podobě ministerstva financí, který bude schvalovat návrhy PPP projektů a vyjadřovat se k nim, a "PPP centrum", které bude konzultovat projektové záměry a asistovat při jejich řízení.
Efektivní umisťování prostředků
Partnerství veřejného a soukromého sektoru přispívá k efektivnějšímu umisťování veřejných prostředků a posílení možnosti čerpání fondů EU. Zvýšení podílu spolufinancování soukromým sektorem na projektech veřejného zájmu podporuje ekonomický růst a vyšší přímé zahraniční investice.
Zejména se uplatňují při zajištění kvalitních veřejných služeb, s možností účinné kontroly při vytváření dlouhodobých závazků. Partnerství veřejného a soukromého sektoru však přinášejí i určité problémy. Patří mezi ně například nedostatečně jasné představy o tom, proč a jak provádět PPP, nekompletní právní rámec, omezené administrativní kapacity potřebné k rozpracování a zajištění složitých projektů a nedostatečné kontrolní a bilanční funkce při finančním řízení.
Projekty PPP se nejčastěji vyskytují v obecní infrastruktuře, utilitách (voda, odpady, kanalizace), v ubytovacích kapacitách a službách. Jejich realizace bývá složitější než například prostřednictvím krátkodobé smlouvy, a to zejména proto, že se na straně soukromého partnera předpokládá značná výše investic.
Dlouhodobé smlouvy
Vlastní smlouvy se pak vyznačují dlouhou dobou trvání, přičemž veřejný partner musí předem poskytnout dodavateli velice přesnou specifikaci služeb, které bude soukromý subjekt poskytovat konečným uživatelům během smluvního období. Konečný uživatel v podobě veřejnosprávního orgánu nebo občanů pak obvykle platí pouze za poskytované služby, a nikoliv za aktiva potřebná pro poskytování služeb.
U PPP se běžně předpokládá, že soukromý partner ponese zodpovědnost za výstavbu nových nebo přestavbu nynějších aktiv, která jsou po skončení smluvního vztahu často převedena na veřejný sektor. Pokud je projekt správně strukturován, přináší veřejnému sektoru i konečným uživatelům řadu výhod. Umožní přenesení investičních rizik na soukromý kapitál, urychlí realizaci projektů, sníží náklady po celou dobu životnosti projektu, rozloží rizika a je vhodnou motivací ke zvýšení výkonů. PPP také přináší další příjmy od třetích stran.
Aplikaci PPP do českých poměrů mají napomoci legislativní změny, které umožní nebo zjednoduší jeho zavádění. Nedávno byl přijat dokument "Politika vlády České republiky v oblasti Partnerství veřejného a soukromého sektoru", který by měl tyto změny podpořit.
