Ekologické havárie, při nichž se dostanou do prostředí ropné a další chemické látky, vyžadují kvalifikovaný zásah, který předejde dalším škodám a odstraní škody již vzniklé. Více než deset let funguje Ekologická havarijní služba, která je součástí Integrovaného záchranného systému (IZS) a zasahuje na celém území republiky. Na několik otázek nám odpověděl vedoucí EHS Mgr. Jakub Kanta.
Jakým způsobem fungujete uvnitř IZS?
Způsobů zapojení je několik. Máme smlouvu o zařazení do IZS jako vedlejší odborná složka a smlouvu o technické pomoci s Generálním ředitelstvím hasičských záchranných sborů. Držíme také smluvně pohotovost pro velké průmyslové podniky, firmy, které se zabývají transportem nebezpečných látek, nebo provozovatelů produktovodů, jako je Čepro. S těmi máme uzavřenou smlouvu a v případě, že dojde k nějaké havárii, jsme vyzýváni přímo jejich dispečinkem.
Nejčastěji nás kontaktují krajská operační střediska hasičského záchranného sboru (máme působnost na území celé republiky). Reagujeme také na výzvy vodoprávních úřadů (odbory životního prostředí atd.). Rozsah kompetencí při odstraňování havárií je definován ve vodním zákoně. U jakékoliv havárie jsou hasiči první a od určitého stupně závažnosti nebo rozsahu havárie pak kontaktují nás.
Velké podniky, jako například chemičky, mívají vlastní havarijní útvary a využívají našich služeb doplňkově. Spoustu věcí jsou schopni si zajistit sami, ale od jistého rozsahu nebo typu havárie už nemají dostatečné znalosti a vybavení, aby mohli havárii zvládat.
Když se převrátí třeba cisterna s olejem, je to, co vyteče, považováno za odpad, a ten, kdo se s tím převrátil, je původce?
Je třeba si uvědomit, že u havárií většinou nemá původce oprávnění pro nakládání s odpady, které při havárii vzniknou. Takže my přebíráme veškerou zodpovědnost za řešení havarijní situace (včetně nakládání s odpady) z formálního i praktického hlediska, z čehož plyne nutnost úzce spolupracovat s inspekcí.
Pokud olej vyteče do vodního toku nebo se smísí s půdami, pak v okamžiku, kdy se s ním začne manipulovat, se stává nebezpečným odpadem. V tom okamžiku na nás přecházejí veškeré záležitosti jako firmu odpovědnou za likvidaci havárie a odstranění odpadů.
A kdo platí zásah? Původce?
Za havárii je odpovědný její původce, takže likvidace havárie by měla jít na jeho náklady. Pokud jde o automobilovou nehodu, tak financování se řeší z pojistného. Když není znám původce, pak existuje na krajských úřadech fond, z něhož se dají čerpat prostředky na její odstranění.
Stává se často, že není znám původce havárie?
Počítám, že tak u jedné z deseti havárií původce neznáme nebo není zřejmé, kdo je za ni odpovědný. Pak se čeká na výsledky vyšetřování, které vede policie. Financování sanace a hledání odpovědnosti bývá velmi složité.
Často nelze zajistit, abychom měli financování potvrzeno, než se pustíme do odstraňování havárie, takže neseme značná finanční rizika. Stává se, že některé havárie se zaplatí po roce i roce a půl. Netýká se to však našich smluvních partnerů, kteří už z podstaty své činnosti musejí počítat s potížemi, takže bývají dobře pojištěni.
Co jste největšího řešili poslední dobou?
Největší letošní ekologická havárie byla porucha ropovodu u Čáslavi, kde uteklo více než 120 kubíků ropy. Prováděli jsme tam vše od prvotního zásahu až po biodegradaci zemin kontaminovaných ropnými látkami. V loňském roce jsme například také sanovali čtyři kanadské základny SFOR v Bosně, kde byly hlavně ropné látky (letecký benzín).
Kolik máte zásahů za rok a co děláte, když se nic neděje?
Loni to bylo přes 70 akcí, tedy zhruba 1,5 zásahu týdně. Letos počítám, že jich bude přes osmdesát. Po havárii většinou následuje sanace, takže práce na havárii často přerostou v další práce. Mezidobí je proto vyplněno pracemi na předchozím zásahu. Rozhodně se nenudíme.
