BPA se používá hlavně při průmyslové výrobě polymerů, jako jsou polykarbonátové plasty a epoxidové pryskyřice, a stopové množství BPA zůstává ve finálních materiálech. Tyto materiály se používají v celé řadě spotřebních výrobků, včetně obalů na potraviny. Polykarbonáty se používají například v opakovaně použitelných plastových lahvích, krmných lahvích a skladovacích nádobách. Epoxidové pryskyřice se používají k potahování plechovek od potravin a nápojů a také k potahování vnitřku potrubí používaných k dodávání pitné vody. Kromě toho se používá také v produktech, jako je termopapír, inkousty, textilie, barvy a lepidla, elektronická zařízení, stavební materiály, hračky, nátěry karoserií, zdravotnické prostředky nebo zubní tmely.
BPA je v Evropské unii klasifikován jako nebezpečná chemická látka, protože má poškozuje reprodukční schopnost a způsobuje vážné poškození očí, alergické kožní reakce a podráždění dýchacích cest. Kromě toho je BPA endokrinní disruptor, který může narušit normální fungování hormonálního systému. Může ovlivnit reprodukční funkce, vývoj mléčné žlázy, kognitivní funkce a metabolismus. „Již dlouho je známo, že bisfenol A může napodobovat lidský estrogen a působit jako endokrinní disruptor. To je znepokojující, protože to může mít vliv na naši plodnost. Expozice této látce během těhotenství může mít dopad také na vývoj nenarozeného dítěte, protože plod je na expozici endokrinním disruptorům obzvláště citlivý,“ řekl Magnus Løfstedt, odborník agentury EEA na chemické látky, životní prostředí a zdraví. Dodal, že bisfenol A může mít vliv i na náš imunitní systém. Expozice této látce může mít totiž za následek zvýšení počtu určitých imunitních buněk, což může vést k rozvoji autoimunitních onemocnění, například astmatu.
Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) loni aktualizoval hranici tolerovatelného denního příjmu (TDI) na základě důkazů, že BPA ovlivňuje imunitní systém. Úřad nechal provést výzkumy na myších, kde vědci vypozorovali negativní účinky na buňky, které jsou „kritické pro buněčné imunitní mechanismy a podílejí se na rozvoji zánětlivých stavů, včetně autoimunity a zánětu plic“. K tomu docházelo i při velmi nízkých dávkách, což právě vedlo EFSA k výraznému snížení limitů.
Podle dřívější studie EU zaměřené na biologické monitorování člověka vyplývá, že až 100 % osob z 11 evropských zemí, které se průzkumu zúčastnily, bylo pravděpodobně vystaveno této chemické látce v míře, která překračuje bezpečné hodnoty z hlediska zdraví. Tento projekt biologického monitorování člověka, označený jako HBM4EU, probíhal od ledna 2017 do června 2022.
Bisfenol A a dva další bisfenoly používané jako jeho náhražky (bisfenol S a bisfenol F) vědci naměřili v moči u 2756 dospělých osob z 11 zemí, konkrétně z Česka, Dánska, Finska, Francie, Chorvatska, Islandu, Lucemburska, Německa, Polska, Portugalska a Švýcarska. Míra překročení mezních hodnot se pohybovala mezi 71 a 100 %. Expozice obyvatelstva látce BPA v Evropě je proto podle závěrů studie příliš vysoká a představuje potenciální zdravotní riziko.
Je také třeba poznamenat, že mez kvantifikace analytických metod používaných k monitorování BPA v lidské moči přesahuje směrnou hodnotu biologického monitorování člověka (HBM-GV). „To znamená, že uváděná překročení jsou minimální hodnoty. Je tedy pravděpodobné, že ve skutečnosti je ve všech 11 zemích míra překročení expozice nad bezpečnou úrovní 100 %,“ uvádí EEA ve své zprávě.
Podobnou studii prováděli také dříve ve Spojených státech amerických mezi lety 2003 až 2006. Výsledky také ukázaly, že bisfenol A má nesporně negativní účinky na fungování imunitního systému člověka, podobně jako dříve zkoumaný triclosan (C12H7Cl3O2), využívaný jako fungicid.
Pozitivní však je, že bisfenol A není perzistentní, tedy nezůstává trvale nebo extrémně dlouho v životním prostředí, a dokonce se podle studií ani ve velké míře nehromadí v živých organismech. „To znamená, že pokud se jeho uvolňování zastaví, z životního prostředí vymizí poměrně rychle,“ dodal Magnus Løfstedt. Regulační opatření k omezení používání BPA by tak měla poměrně rychle snížit ohrožení zdraví lidí. To platí zejména u materiálů, které přichází do styku s potravinami a pitnou vodou.*
Anna Soldatova
