Přibližně od roku 2002 se začaly v českých médiích objevovat zprávy o výskytu zbytků léčiv v pitných vodách. Některé články jen přebíraly informace ze zahraničí, jiné se pouštěly do spekulací a pokoušely se i po této stránce hodnotit kvalitu vody v České republice.
Výsledkem byly obavy veřejnosti, zda konzumace pitné vody z vodovodu nepředstavuje pro spotřebitele zdravotní riziko. Protože spotřeba léčiv v ČR je vysoká, taková situace teoreticky nastat může.
Farmaceutické látky se pak do vody dostávají dvojím způsobem lidský organismus (vylučování zbytků léčiv a metabolitů), nebo jsou nepoužitá léčiva přímo splachována do toalety. V obou případech končí v odpadních vodách a část z nich může projít procesem čištění odpadních vod a dostat se do řeky. A pokud je taková voda odebírána na úpravu pitné vody, mohou stopová množství těchto látek proniknout i do vody pitné. V České republice je však polovina vody získávána z podzemních zdrojů a druhá polovina sice z vody povrchové, ale odebírané z chráněných vodárenských nádrží na horních tocích řek, kde je zatížení odpadními vodami nulové či minimální.
SCREENING PĚTI LÁTEK
V rámci výzkumného projektu se touto problematikou začal zabývat Státní zdravotní ústav. V letech 2009-2011 provedl první systematické mapování léčiv v pitných vodách v ČR. Pro screening bylo vybráno pět látek. U čtyř - naproxen, ibuprofen, diclofenac (protizánětlivé a antirevmatické přípravky) a carbamazepin (antiepileptikum) - jejichž pozitivní záchyt se jevil jako nejvíce pravděpodobný. Pátou byla hormonálně aktivní látka 17 -ethinylestradiol (steroidní kontraceptivum), která má sice dosud nízký záchyt v pitných vodách, ale mediálně i mezi laiky je nejvíce diskutována. Odběr vzorků vody proběhl ve třech etapách. Pro stanovení byla použita metoda plynové chromatografie s hmotnostní detekcí s mezí stanovitelnosti (MS) na úrovni 0,5 ng/l, pro 17 -ethinylestradiol ve druhé a třetí etapě pak 2 ng/l.
Cílem první etapy vzorkování byl základní reprezentativní screening zahrnující všechny kraje ČR a hlavní vodovody, s poměrným zastoupením zdrojů podzemní a povrchové vody. Z kohoutků náhodně vybraných veřejných budov bylo odebráno celkem 92 vzorků z 92 různých vodovodů (65 vzorků pitných vod z povrchových nebo smíšených zdrojů, 27 vzorků pitné vody z podzemních zdrojů). Ani v jednom vzorku nebyla nalezena žádná ze sledovaných látek, resp. všechny nálezy byly nižší než mez stanovitelnosti 0,5 ng/l.
Ve druhé etapě byl odběr vzorků upravené pitné vody zaměřen na kritické lokality - úpravny vody, které využívají jako surovou vodu povrchovou vodu z dolních toků řek, zatížených odpadními vodami (20 lokalit), popř. úpravny, které v těchto místech neodebírají vodu přímo z toku, ale využívají břehovou infiltraci (3 lokality). Nejvíce záchytů bylo u ibuprofenu (12 v koncentračním rozmezí 0,7 až 20,7 ng/l, s mediánem na úrovni 2,0 ng/l), následováno carbamazepinem (8 záchytů v rozmezí 2,2 až 18,5 ng/l, s mediánem na úrovni 5,5 ng/l), naproxenem (5 záchytů v rozmezí 0,5 až 3,0 ng/l) a diclofenakem (2 záchyty na úrovni 0,6 a 3,9 ng/l).
Třetí etapa vzorkování byla zaměřena na ověření vyšších koncentrací nalezených ve druhé etapě a na ověření, zda se látky nalezené na výstupu z úpravny vody objevují také v síti. V této etapě bylo odebráno 15 vzorků vody z 8 různých vodovodů. V naprosté většině případů byly nálezy nižší než ve druhé etapě. Celkově byl jen ve třech případech zjištěn pozitivní nález - třikrát se jednalo o ibuprofen (0,5 - 1,2 ng/l), jednou o carbamazepin (4,0 ng/l). Koncentrace hormonu 17 -ethinylestradiolu byly ve všech vzorcích dmenší než mez stanovitelnosti (2 ng/l).
Z analýzy nelze učinit definitivní závěr, že ve vodě nemohou být žádné stopy jiných, zde nesledovaných léčiv. Nicméně vezmeme-li tyto látky jako indikátory, u nichž je nejvyšší pravděpodobnost záchytu, lze usuzovat, že výskyt léčiv v pitných vodách ČR je buď velmi nízký (nedetekovatelný současnými analytickými postupy), nebo velmi málo pravděpodobný. Pro zjištěné koncentrace léčiv v pitných vodách nevyplývá pro spotřebitele žádné známé zdravotní riziko. To potvrzuje i loni vydaná monografie Světové zdravotnické organizace (WHO).
CO NÁLEZY ZNAMENAJÍ?
Přibližme si situaci ještě pomocí dvou příkladů. Vezmeme-li si nalezené ojedinělé maximum ibuprofenu (20,7 ng/l), člověk by při denní spotřebě 2 l vody musel pít tuto vodu zhruba 26 tisíc let (!), aby přijal dávku ibuprofenu odpovídající jedné tabletě (400 mg), což je minimální léčebná dávka, kterou nikdo nepovažuje za zdraví škodlivou. Porovnáme-li expozici hormonům - estrogenům z pitné vody (ten nejhorší zjištěný případ v zahraničí, v naší studii nebyl hlavní zástupce této skupiny látek nalezen) s expozicí estrogenům z běžné diety, dojdeme podobným závěrům. Naše strava přirozeně obsahuje určité množství estrogenních látek rostlinného i živočišného původu, např. z mléka. Denní expozice dětí estrogenům z pitné vody je stále asi 150x nižší než expozice estrogenům přírodního původu z půl litru vypitého mléka.
Jak ukázala analýza, výskyt léčiv v pitné vodě tuzemských vodovodů je velmi vzácný, resp. velmi nízký, a není spojen s žádným zdravotním rizikem. Přesto považujeme za užitečné spotřebitele o této problematice informovat, protože oni sami svým, mnohdy nerozumným užíváním různých léků a jejich nesprávnou likvidací (namísto odevzdání do lékárny jsou nespotřebovaná léčiva vyhozena do odpadu nebo spláchnuta do toalety) stojí na počátku tohoto problému. Stopy těchto látek mohou ohrožovat vodní organismy žijící v povrchových vodách pod vyústěním čistíren odpadních vod.
MUDr. František Kožíšek, CSc.
MUDr. Hana Jeligová
Oddělení hygieny vody, Státní zdravotní ústav
Zpráva byla zpracována v rámci projektu "Výskyt a zdravotní rizika zbytků humánních léčiv v pitných vodách" (Grantová agentura ČR, č. 203/09/1583).
Analýzy ukázaly, že výskyt léčiv - zejména ibuprofenu - je v pitných vodách velmi nízký, nebo málo pravděpodobný.
FOTO: ARCHIV