Zatím nejblíže realizaci uvedeného cíle je americká společnost NuScale, která už v roce 2020 získala od americké jaderné regulační komise schválení návrhu malého modulárního reaktoru. Bylo to vůbec poprvé na světě, kdy odpovědné úřady schválily návrh SMR. Společnost vyvíjí tlakovodní reaktor o výkonu 77 MWe a počítá s jeho nasazením ve třech variantách. Elektrárna VOYGR-4 bude mít čtyři moduly a výkon 308 MWe, šestimodulová VOYGR-6 má výkon 462 MWe a nejvýkonnější dvanáctimodulová VOYGR-12 se bude výkonem 924 MWe blížit klasickým současným blokům s jedním velkým reaktorem. Zahájení výroby se očekává ve druhé polovině roku 2023.
S komerčním nasazením modulárních reaktorů NuScale počítá v Portlandu v Oregonu v rámci projektu Utah Associated Municipal Power Systems. Projekt podpořila americká federální vláda grantem ve výši 1,3 miliardy USD. Půjde o variantu VOYGR-6, první modul má být spuštěn v roce 2029 a dalších pět do konce roku 2030. Na vývoji i výrobě SMR spolupracuje NuScale s korejskou skupinou Doosan, která už v lednu roku 2021 dokončila revize napájecího modulu NuScale a nyní pracuje na vývoji prototypů komponent.
Už v roce 2019 uzavřela s NuScale dohodu o partnerství také energetická společnost ČEZ, která letos na jaře oznámila, že pro budoucí instalaci SMR vyčlenila prostor v areálu Jaderné elektrárny Temelín. Prostřednictvím dceřiné společnosti ÚJV Řež malé modulární reaktory vyvíjí i ČEZ. V pokročilém stádiu výzkumu je například projekt HeFASTo nebo projekt Energywell..
Kromě partnerství s NuScale má ČEZ uzavřené dohody o spolupráci v oblasti SMR také se společným americko-japonským podnikem General Electric Hitachi, s britským Rolls Royce, francouzskou EdF, jihokorejskou KHNP a americkou firmou společností Holtec International, která je výrobcem a dodavatelem zařízení a systémů pro energetický průmysl se zaměřením na komponenty jaderných reaktorů a zařízení pro manipulaci s použitým jaderným palivem.
Britská strojírenská společnost Rolls Royce chce první malý modulární jaderný reaktor spustit v roce 2029. Nedávno zahájila u národního jaderného regulátora schvalovací proces, který chce dokončit v polovině roku 2024. Britská vláda plánuje v příštích letech instalovat 16 GW jaderné kapacity, čímž ztrojnásobí svou současnou jadernou výrobu v zemi. Vývoj SMR v Rolls Royce vláda podpořila částkou 274 milionů USD, společnost pracuje na zařízení s výkonem 470 MW a provozními náklady kolem 68 USD/MWh.
Pozadu nezůstává ani jaderný gigant, francouzská energetická společnost EdF. Projekt Nuward SMR by ve dvou reaktorech generoval 340 MW. Na vývoji EdF spolupracuje s národní komisí pro alternativní energie a atomovou energii, námořní inženýrskou společností NavalGroup a jaderným vývojářem TechnicAtome. K projektu se také připojila dceřiná společnost EdF pro vývoj turbín Framatome. Letos v únoru francouzská vláda oznámila, že Nuward SMR bude součástí francouzského jaderného plánu, což umožní podporu SMR ve výši 1,1 miliardy USD. Prototyp by měl být hotový do roku 2030, do roku 2050 chce Francie dosáhnout 25 GW nové jaderné energie.
Několik modulárních projektů vyvíjí také společný podnik GE Hitachi Nuclear Energy. V prosinci roku 2021 oznámil dohodu s Ontario Power Generation o instalaci prvního kanadského modulárního reaktoru v jaderné elektrárně Darlington, kde by zařízení BWRX-300 s kapacitou 300 MW fungovalo jako pátý blok. Vývojáři tvrdí, že s využitím stávající jaderné infrastruktury budou usilovat o náklady ve výši 2 250 USD/kW, což znamená celkové náklady 675 milionů USD. Společnost GE HNE nedávno oznámila také dohodu na vývoji 10 malých reaktorů v Polsku, kde by je provozovala polská společnost Synthos Green Energy.
Také NuScale už oznámila jeden konkrétní projekt v Evropě. Ve spolupráci s rumunskou energetickou společností Nuclearelectrica chce postavit SMR v areálu tepelné elektrárny Doicești asi 50 kilometrů severozápadně od Bukurešti. Na posouzení několika lokalit v Rumunsku včetně míst, kde by stávající uhelné elektrárny mohly být nahrazeny SMR, dostala Nuclearelectrica na začátku roku 2021 grant od Americké agentury pro obchod a rozvoj. Studii provedla americká firma Sargent & Lundy, která identifikovala několik vhodných lokalit včetně tepelné elektrárny Doicești.
Mezinárodní agentura pro atomovou energii eviduje i další čtyři projekty SMR v areálech stávajících jaderných elektráren v Argentině, Číně a Rusku. Argentinský reaktor CAREM bude generovat 25 MW v sousedství jaderné elektrárny Atucha I. Čína chce vyrábět v modulární elektrárně 125 MW v jaderném zařízení Changjiang pomocí reaktoru Linglong One. Dva ruské reaktory mají kapacitu pod 75 MW. Rusové už mají s malými reaktory praktické zkušenosti, napájejí například zlatý důl Ust-Kuyga a loď Akademik Lomonosov.*
-zr-
