Evropská unie (EU) jako ekonomicko-politické seskupení 15 svobodných států reprezentuje snahu postupného sjednocování Evropy, a to především v hospodářské a politické rovině. K naplnění této idey se mimo jiné zúčastněné země rozhodly delegovat část svých...
| Evropská unie (EU) jako ekonomicko-politické seskupení 15 svobodných států reprezentuje snahu postupného sjednocování Evropy, a to především v hospodářské a politické rovině. K naplnění této idey se mimo jiné zúčastněné země rozhodly delegovat část svých rozhodovacích kompetencí na vyšší nadnárodní orgány.
Péče o svěřené záležitosti, kterými se snaží EU prosadit své společné zájmy a cíle, souhrnně nazýváme Politiky Evropské unie. Podle míry převedení kompetencí členských států na orgány EU rozlišujeme dvě základní skupiny, které se nejčastěji nazývají společnými a komunitárními politikami. Společné politiky jsou činnosti, které jsou plně převedeny pod nadnárodní správu. Mají tak nejvyšší stupeň komunitarizace rozhodování. Politiky jsou prováděny orgány EU, jmenovitě Radou ministrů a Komisí. Řadíme mezi ně politiku obchodní, politiku v oblasti zemědělství a rybolovu a politiku v oblasti dopravy (v porovnání s ostatními společnými politikami je to nejméně propracovaná oblast). Od roku 1999 zde lze zařadit i měnovou politiku. Ve skupině společných politik se navíc označují tzv. sektorové politiky. Ty do roku 1967 prováděly samostatné orgány vzniklé na základě smlouvy o Evropském společenství uhlí a oceli a smlouvy o Evropském společenství pro atomovou energii. Po roce 1967, kdy se spojily oddělené orgány všech tří společenství, si tyto dva sektory ponechaly svá specifika politik i nadále. Základním charakterem komunitárních politik je jen částečné přenesení kompetencí ze strany jednotlivých států na nadnárodní orgány EU. V rámci komunitárních politik Unie zajišťuje především jejich koordinaci a harmonizaci. Podle stupně jejího zasahování do rozhodování jednotlivých členských států lze seřadit politiky následovně: sociální, ochrany životního prostředí, regionální, na podporu výzkumu a technologického vývoje, v oblasti energetiky a na ochranu spotřebitele, boje proti terorismu a distribuci drog, ochrany pracovních podmínek a zdraví obyvatel a další. Prozatím nejméně kompetencí bylo přeneseno např. v oblasti bydlení a civilní ochrany. Uvedené dělení je pouze orientační a v různé literatuře lze nalézt mírně odlišná členění. Základní myšlenka je však ve většině informačních zdrojů stejná, jedná se o dělení podle nejdůležitější charakteristiky, tj. podle míry přenesení kompetencí z národní úrovně na úroveň nadnárodní. Samotný poměr míry zasahování EU do politik jednotlivých států se vyvíjí ve prospěch sjednocující se Evropy. Dynamika a výběr jednotlivých oblastí závisí na složitých jednáních mezi členskými státy a na aktuálních politicko-hospodářských okolnostech vně Evropské unie. Kamila Kameníková, Centrum pro evropská studia, VŠB - TU Ostrava |
