Provozované skládky ve Středočeském kraji

Základem pro přehled provozovaných skládek byla databáze zařízení ke zneškodnění odpadů ISO Českého ekologického ústavu. Tyto údaje byly verifikovány formou řízeného rozhovoru s příslušnými pracovníky referátů okresních úřadů a doplněny údaji od provozovatelů skládek, pokud tito byli ochotni nějaké informace sdělit.

Zhodnocení bylo provedeno v souladu s tehdy platnou vyhláškou č. 388/97 Sb. § odst. 3, v které jsou skládky rozděleny do 3 základních skupin (inertní, ostatní a nebezpečný odpad). Nejvíce jsou ve Středočeském kraji zastoupeny skládky skupiny S -ostatní odpad (48 %), které ve většině případů slouží pro zneškodňování komunálních odpadů a jen výjimečně pro zneškodňování průmyslových odpadů třídy vyluhovatelnosti III. Nejvyšší počet skládek je na okresech Kolín a Praha - východ.

Skládky podle velikosti

Velikost provozu skládky lze nejlépe vyjádřit množstvím ukládaných tun za rok. Tento parametr dobře vyjadřuje intenzitu provozu, výši environmentálního zatížení okolního prostředí a regionální význam skládkové lokality.

Za malé skládky jsou považovány všechny skládky ukládající méně než 10 000 tun odpadů/rok. Tato hranice byla zvolena z důvodu, že na vybudování takové skládky nebylo potřeba posuzování vlivu skládky na životní prostředí (EIA) s výjimkou skládek pro nebezpečné odpady.

Za střední skládky jsou považovány všechny skládky s roční ukládkou mezi 10 000 až 40 000 tunami. Za velké skládky jsou pak považována všechna zařízení, na které je ukládáno přes 40 000 tun odpadů ročně. Z hlediska potenciální využití skládkového plynu je však za velkou skládku možné považovat lokalitu, kde je ukládáno přes 100 000 tun odpadů ročně.

Skládky ve Středočeském kraji z 57 % nedosahují velikosti provozu ani 10 000 tun uložených ročně. Typickým provozovatelem malé skládky je obec. Ekonomika malých skládek je velice sporná. Dodržování přísných požadavků na technické a provozní zabezpečení skládek přináší provozovatelům vysoké fixní náklady, které nejsou pokryty dostatečnými tržbami.

Úroveň zajištění

Pro hodnocení úrovně provozování skládek byly použity výsledky šetření ČIŽP na území Středočeského kraje z druhé poloviny roku 1999. Celkem jsou k dispozici záznamy z 36 skládek převážně velkých a středních (61 % ze všech provozovaných skládek).

V rámci prověřovaných skládek lze konstatovat, že většina prověřovaných skládek splňuje současné legislativní požadavky na zajištění podloží skládek, byť byly budovány a uváděny do provozu zejména v letech 1992-1997, kdy platilo nařízení vlády č. 521/91 Sb.

Jímání a zpětné vracení skládkových vod je přijatelným a dostačujícím technickým řešením. Naopak vyvážení skládkových vod na běžné komunální čističky odpadních vod není dobrým řešením, neboť skládkové vody jsou charakteristické vícesložkovou kontaminací, kterou nelze běžnými mechanicko - biologickými metodami odstranit.

Pouze jedna skládka je vybavena čistícím systémem pro průsakové vody (jímka s kořenovou čističkou REO-RWE Benátky nad Jizerou). Skládková voda není zachycována u skládek skupiny S I a S II.

Ze šetření ČIŽP vyplývá určitá bezradnost v otázce jímání, zneškodňování nebo využívání skládkového plynu u skládek komunálních odpadů. Pouze u jedné skládky probíhaly na konci roku přípravy k využití skládkového plynu (Radim) a pouze u dalších tří skládek (Úholičky, Michalovice, Benátky nad Jizerou) byla instalována fléra a docházelo k občasnému spalování skládkového plynu. U zbývajících skládek jsou sice v řadě případů založeny systémy pro zachycování skládkového plynu, avšak s poukazem na údajně nedostatečný vývin skládkového plynu není o tyto systémy řádně pečováno.

Z praxe je známo, že řada menších skládek není vybavena kompaktory s dostatečnou hmotností (přes 25 tun). Nedostatečně zhutněný odpad přináším mnoho rizik -úlety lehkých frakcí, samovznícení odpadu, problémy se sjízdností terénu skládky, nedostatečná kvalita skládkového plynu nebo zhoršení parametrů průsakových vod.

Pro několik velmi moderně řízených skládek je charakteristické stávající nebo připravované využívání skládkového plynu, průběžná rekultivace skládkového tělesa. rozvoj jiných aktivit (dotřiďovací linky, recyklace stavebních odpadů apod.) a zavádění systému environmentálního managementu podle EMAS nebo ISO 14 000.

Volné skládkové kapacity

Na skládky kategorie S III (pro komunální odpady) bylo v roce 2000 ve Středních Čechách uloženo celkem 674 tis. tun odpadů. Z grafu predikce skládkovaných ostatních odpadů (graf. 4) vyplývá, že roční množství odpadů odstraňovaných na skládkách skupiny S-ostatní bude stagnovat na této úrovni až do roku 2013. Nárůst produkce odpadů bude kompenzován jejich vyšší mírou využití. Bylo zjištěno, že celkem bylo od roku 1992 ve Středních Čechách vytvořeno 14,693 mil. m³ skládkových kapacit. Tento údaj je však poněkud zavádějící, neboť někteří provozovatelé ohlašují celkovou plánovanou kapacitu lokality bez ohledu na to, zda se jedná o kapacitu již vybudovanou, stanovenou územním rozhodnutím nebo kapacitu spíše hypotetickou.

Z plánovaných kapacit zbývá k využití ještě 9,176 mil. m^3, což by při nezměněném množství ukládaných odpadů ročně znamenalo životnost skládkových kapacit na dobu 13,6 let. Údaje o životnosti skládek jsou v současné době přepracovávány z důvodu mimořádného návozu odpadů na skládky v období po srpnových povodních.

Ekonomika provozování

V současné době je ukládání odpadů na skládky ovlivňováno dvěma základními ekonomickými nástroji. Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou odváděny obcím a Státnímu fondu životního prostředí již od roku 1992. Z počátku poplatky sehrály pozitivní úlohu při znevýhodnění zastaralých skládek, které byly zpoplatněny sazbou II. s výrazně progresivním růstem.

Stejně tak obce jako budoucí příjemce poplatků byly silně motivovány pro podporu záměru výstavby skládky. Hlavní význam poplatků v současné době spočívá v kompenzaci některých dopadů provozu skládky na životní prostředí. Od poplatků naopak nelze očekávat, že by i v případě předpokládaného progresivního růstu mohly vykompenzovat rozdílnou nákladnost různých technologií využití nebo zneškodnění odpadů (např. spalování).

V případě tzv. rekultivační rezervy je dnes již zřejmé, že finanční rezerva pokrývá pouze 50 - 70 % nákladů na rekultivaci a na následnou péči se vlastně žádná rezerva nevytváří. Diskutabilní je i forma vytváření finanční rezervy (vázaný bankovní účet), neboť díky bankrotům některých bankovních ústavů jsou známy případy znehodnocení uložených finančních prostředků.

Za klady skládkování lze považovat, že je stále ekonomicky nejpřijatelnějším řešením a je silně regulováno stávající legislativou. Negativním jevem je, že převažují malé skládky, na nichž existuje značná tolerance k nekvalitnímu zajištění provozu. Nedostatečně je u komunálních skládek řešena problematika skládkového plynu.

RNDr. Petr Kratochvíl,

zpracovatelský team KKOH

pro Středočeský kraj