Významným strategickým dokumentem, který vymezuje cíle vlády na dobu čtyř let, je Programové prohlášení vlád. Představuje obecně sdílenou hierarchii kolektivních cílů, které vládní koalice dojednala, byť jistě s určitou mírou racionálních kompromisů.
Není na škodu podívat se z pohledu odpadového hospodářství na sliby a záměry předešlých vlád v retrospektivě posledních dvaadvaceti let.
PROHLÁŠENÍ A JEJICH CÍLE
Cílem české vlády vedené Petrem Pithartem (29. 6. 1990-2. 7. 1992) a působící ještě v rámci federace, byla zejména příprava státní ekologické politiky a urychlená novelizace zastaralých a příprava nových právních environmentálních předpisů. Týkalo se to kromě podstatné novelizace zákona o ochraně ovzduší, zákona o ochraně přírody a krajiny, přípravy rámcového zákona o životním prostředí i přípravy prvního zákona o odpadech číslo 238/1991 Sb. V tomto zákoně byl poprvé (a naposled) definován pojem "druhotná surovina" jako "surovina nebo materiál získaný z odpadu, který je způsobilý k dalšímu hospodářskému nebo jinému využití..."
Programové prohlášení této vlády slibovalo také podporu "ekologicky orientované restrukturalizaci ekonomiky, včetně technologií ekologicky čistých, šetřících přírodní zdroje, energeticky účinných a nezatěžujících prostředí odpady. Vláda si uvědomovala, že tyto změny budou znamenat významné investice, kromě jiného i do technologií na odstraňování odpadů.
Prosperující ekonomika jako záruka dostatečných zdrojů byla základním motivem první vlády Václava Klause (2. 7. 1992-4. 7. 1996). Programové prohlášení jeho vlády vycházelo z principů, že ochrana a tvorba zdravého životního prostředí nejsou v rozporu s ekonomickým rozvojem. Vláda se zavazovala podporovat vhodnými ekonomickými nástroji ty výroby a činnosti, které využívají recyklace surovin a minimalizují vznik nebezpečných nebo obtížně zpracovatelných odpadů. Zvláštní pozornost měla být věnována odstraňování nebezpečných odpadů. Stimulačním nástrojem byla zásada "že náklady na zmírnění, nebo odstranění škodlivých vlivů na životní prostředí půjdou především na vrub těch subjektů, které tyto dopady způsobují", tzn. faktické zavedení principu "znečišťovatel platí".
Druhá vláda Václava Klause (4. 7. 1996-2. 1. 1998) už ve svém programovém prohlášení vycházela z přijaté Státní politiky životního prostředí (schválena 23. 8. 1995, UV č. 472/1995) a deklarovala principy udržitelného rozvoje společnosti. Vláda se také poprvé zavazovala ke snižování produkce odpadů a k urychlenému odstraňování starých ekologických zátěží, včetně nevyhovujících skládek.
Tzv. "úřednická" vláda Josefa Tošovského (2. 1. 1998-17. 7. 1998) se problematikou životního prostředí speciálně nezabývala, ačkoli byl ministrem životního prostředí Martin Bursík (27. 2. 1998-17. 7. 1998). Environmentální problematiku zahrnula do kapitoly "Školství, kultura, národnostní a ekologická politika" a pouze konstatovala, že si "uvědomuje význam ekologicky stabilního prostředí pro kvalitu lidského života" a zavázala se, že bude pokračovat v úsilí o zlepšení životního prostředí.
Následovala vláda vedená předsedou vlády Milošem Zemanem (v období 22. 7. 1998-12. 7. 2002). Kapitola programového prohlášení věnovaná životnímu prostředí nepřinesla nic nového. Chtěla řešit vedle nezbytné úpravy nakládání komunálními odpady také oblast druhotných surovin, a to včetně záměru připravit novelu tehdy platného zákona o odpadech s cílem usnadnit využití odpadů v podmínkách tržního hospodářství.
Programové prohlášení vlády vedené premiérem Vladimírem Špidlou (15. 7. 2002-4. 8. 2004) vycházelo z obdobných priorit jako vláda předešlá, navíc se zavazovala vytvořit elektronický informační systém o životním prostředí, který "bude běžně přístupný každému občanovi." Konkrétními otázkami odpadového hospodářství se vládní dokument nezabýval.
Záměry změn v odpadovém hospodářství nevyjadřovaly ani dvě následující vlády vedené Stanislavem Grossem (4. 8. 2004-25. 4. 2005) a Jiřím Paroubkem (25. 4. 2005-4. 9. 2006). Jejich programové dokumenty konstatovaly obecný respekt k životnímu prostředí, dodržování principů a cílů udržitelného rozvoje a prvořadou pozornost chtěly věnovat plnění tehdy platné Státní politiky životního prostředí.
Následující vlády vedené Mirkem Topolánkem. (4. 9. 2006-9. 1. 2007) a (9. 1. 2007-8. 5. 2009) rovněž nespecifikovaly cíle pro odpadové hospodářství. Za relevantní je možné považovat pouze požadavek na zajištění vysoké efektivnosti využití zdrojů. Odpadového hospodářství se však týkaly širší požadavky programového prohlášení na zpracování auditu environmentální legislativy s cílem jejího sjednocení a zjednodušení a záměr zpracovat Kodex práva životního prostředí (jehož součástí měla být i právní úprava OH ).
Vláda Jana Fischera (8. 5. 2009- -13. 7. 2010) se vrátila opět ke konkrétním požadavkům na změny v OH a zavazovala se, že podpoří v souladu s evropskou legislativou zvýšení recyklace odpadů a omezení skládkování, zejména biologicky rozložitelných odpadů.
Na záměry vlády Petra Nečase (13. 7. 2010-10. 7. 2013) si někteří z nás ještě pamatují. Kapitola věnovaná životnímu prostředí byla obsáhlá a ambiciózní. Vláda se zavazovala k podpoře efektivního využívání nerostných i druhotných surovin. V oblasti odpadového hospodářství vláda měla v úmyslu usilovat o zajištění hierarchie v nakládání s odpady a nezvyšování finanční zátěže obyvatel z tohoto řádného nakládání.
Za primární považovala prevenci vzniku odpadů, dále recyklaci, materiálové a energetické využití odpadů. Slibovala zpracování nového zákona o odpadech a o výrobcích s ukončenou životností, který měl být připraven s důrazem na důsledné dodržování ekologických a technických standardů Evropské unie, principů hospodářské soutěže a principů rozšířené odpovědnosti výrobců. Měl být rovněž připraven nový Plán odpadového hospodářství jako základní strategický dokument pro OH.
Programové prohlášení vlády Jiřího Rusnoka (10. 7. 2013-29. 1. 2014), která se nepodařilo získat důvěru Parlamentu ČR, bylo sestaveno s vědomím krátkého funkčního období, nicméně i ona chtěla "připravit konkrétní návrhy odpadové legislativy s cílem dodržování hierarchie nakládání s odpady".
SOUČASNÁ VLÁDA
V Programovém prohlášení (kap. Zdravé životní prostředí a udržitelný rozvoj, podkapitola Odpady) se vláda v něm zavazuje, že připraví do poloviny roku 2016 novelu zákona o odpadech s cílem snížit podíl skládkovaných odpadů, a naopak zvýšit úroveň recyklace odpadů, včetně odpadů biologických, na úroveň vyspělých evropských zemí.
Bohužel se do Programového prohlášení nové vlády nedostal záměr popsaný v Koaliční dohodě "připravit a předložit (pravděpodobně vládě?) novou strategii zacházení s odpady na období 2015 až 2025 a její principy podpořit zákonnou úpravou". Bez přípravy dlouhodobé strategie se pouze novelizuje stávající zákon. Zároveň však aktuálně na MŽP pracují odborné pracovní skupiny pro věcný záměr zákona o odpadech a zákonů upravujících zpětný odběr.
Samo MŽP zdůvodňuje potřebu nově upravit tuto problematiku a uvádí, že oblast odpadového hospodářství je upravena celou řadou evropských předpisů, "které často mezi sebou nejsou plně v souladu, ale musely být postupně do českého právního řádu implementovány. Zákon se tak postupem času stal značně komplikovaným a nepřehledným. Mimo jiné i z těchto důvodů je vhodné vytvořit novou právní úpravu, která tu platnou v celém rozsahu nahradí...Nová právní úprava reflektuje vývoj odpadového hospodářství České republiky a jeho praktické potřeby" (citace textu z návrhu věcného záměru zákona o odpadech, který byl v prosinci loňského roku předložen členům pracovní skupiny).
BEZ VELKÝCH AMBICÍ
Vládní cíle v oblasti odpadového hospodářství nejsou nikterak ambiciózní ani příliš inovativní. Možná, že by bývalo stačilo převzít cíle Státní politiky životního prostředíí které se doposud nepodařilo naplnit a v Programovém prohlášení nejsou zahrnuty.
Bez ohledu na úkoly, které si vláda pro oblast odpadového hospodářství stanovila, bude podle mého názoru nezbytné připravit nový Plán odpadového hospodářství a novými zákony jednoznačně deklarovat zájem státu na zkvalitnění celého systému nakládání s odpady.
Je na místě začít posuzovat oblast odpadového hospodářství v souvislosti s materiálovou náročností celého hospodářství a zabývat se jednotlivými materiálovými toky. Využívání odpadů nemůže být pouze statisticky deklarováno, ale musí být doloženo měřitelnou úsporou primárních surovin. Na tyto výzvy bude muset být celý obor odpadového hospodářství, bez ohledu na vládní programové prohlášení, v nejbližší době připraven.
Cíle současné vlády v oblasti odpadového hospodářství nejsou nikterak ambiciózní.
