Stavební a demoliční odpady představují v zemích EU i v České republice velmi výrazný podíl na celkové produkci odpadů (kolem 25 %). Protože se zároveň jedná i o významný zdroj druhotných surovin, bylo nakládání s nimi specifikováno i v Plánu odpadového hospodářství ČR.
V závazné části POH v kapitole 6 pod bodem h) se stanovuje využití stavebních odpadů do konce roku 2005 na hodnotu 50 % a do konce roku 2012 využití na 75 % hmotnosti vznikajících stavebních a demoličních odpadů (SDO). Tomu budou podřízeny i Plány odpadového hospodářství jednotlivých krajů.
Opatření ke zvýšení podílu recyklované a znovuvyužité části vede jednoznačně k výraznému snížení zatížení životního prostředí - a to jak ve formě snížení produkce odpadů, tak také snížení objemu vytěžených primárních nerostných surovin. Nakládání se stavebními odpady se však nedotýká pouze životního prostředí, ale má podstatný vliv i na produktivitu a náklady stavební výroby. Nekvalifikované nakládání s těmito materiály znamená ztrátu cenné suroviny a má za následek postupné zaplňování prostor skládek, původně určených pro nevyužitelné odpady, zejména komunální.
Produkce SDO podle databáze ISOH
K zjištění objemu produkovaných stavebních odpadů v ČR bylo využito oficiální databáze odpadů ISOH, spravované Výzkumným ústavem vodohospodářským T. G. Masaryka, Centrem pro hospodaření s odpady. Data uvedená pro roky 1998 až 2001 byla zjištěna na oficiálních webových stránkách o produkci odpadů v ČR (http://www.vuv.cz).
Veškeré členění odpadů je tomto příspěvku provedeno v souladu s tehdy platnou vyhláškou č. 337/1997 Sb. - Katalogem odpadů, protože podle něj byla tato data zatřiďována vykazujícími objekty - původci odpadů. Členění je podle vyhlášky č. 337/1997 Sb. provedeno na základní podskupiny s katalogovými čísly 17 0100 až 17 0700. Celkové množství produkovaného SDO v letech 1998 a 1999 bylo přibližně stejné (kolem 7 mil. tun), v roce 2000 došlo k jeho výraznému nárůstu o takřka 25 %, v roce 2001 k mírnému poklesu o zhruba 10 %. Toto kolísání je způsobeno zejména odpady zařazenými do podskupiny 1705 "Zemina vytěžená".
Relativně značný podíl na produkci stavebních a demoličních odpadů má podskupina 1704 "Kovy, slitiny kovů", z nichž dominantní roli představuje odpad 17 0405 "Železo a/nebo ocel". Z hlediska struktury vzniku odpadů ze stavebních činností (odpady z demolic a rekonstrukcí staveb včetně liniových, odpady z nových staveb) se jedná o objemy, které s touto činností nesouvisejí a pocházejí z jiných oblastí průmyslové výroby. Na základě analýz provedených např. pro demolici budov vyplývá, že množství kovového odpadu nepředstavuje více než 1 až 2 % hmotnosti celkového odpadu.
Zajímavé je srovnání relativní produkce jednotlivých stavebních odpadů v daných letech. Celková produkce SDO v jednotlivých letech představuje vždy 100 %. Dominantní složkou (obdobně jako v zemích EU) je produkce odpadu 1705 "Zemina vytěžená", jejíž podíl se na celkovém množství v jednotlivých letech pohybuje v rozmezí 62 % až 69 %.
V recyklaci stavebních a demoličních odpadů představuje rozhodující podíl v zemích EU recyklace podskupin 1701 "Beton, hrubá a jemná keramika a výrobky ze sádry a azbestu" a dále skupina 1703 "Asfalt, dehet a výrobky z dehtu" (z těchto podskupin se jedná množstevně takřka výhradně o recyklaci odpadů kategorie "O"). Lze vysledovat, že produkce podskupiny odpadů 1701 osciluje v jednotlivých letech mezi hodnotou 16 až 17 %, zatímco skupina 1703 vykazuje v jednotlivých letech postupný nárůst z 1,25 % až na 2,83 %, což lze vysvětlit např. vyšším množstvím rekonstrukcí asfaltových vozovek.
Recyklace stavebních a demoličních odpadů tak, jak se postupně profilovala v devadesátých letech v zemích EU a také v České republice je zaměřena takřka výhradně na skupiny odpadů:
17 0100 - Beton, hrubá a jemná keramika a výrobky ze sádry a azbestu
17 0300 - Asfalt, dehet, výrobky z dehtu
17 0500 - Zemina vytěžená
17 0700 - Směsný stavební a demoliční odpad
Jedná se o materiály, které představují možnost využití za inertní minerální suroviny - tj. štěrkopísky a stavební kámen a jim podobné přírodní materiály. U ostatních odpadů ze skupiny 1700 "Stavební odpady" není ze strany ARSM (obdobně jako je to u jiných národních svazů v EU, zabývajících se recyklací SDO) záměrně věnována pozornost podskupinám 17 0200 (Dřevo, sklo, plasty), 17 0400 (Kovy, slitiny kovů) a 17 0600 (Izolační materiály). Ve všech případech se totiž jedná o materiály. Jejich recyklace a znovuvyužití je přirozeně možné a v řadě případů zcela běžná (zejména u kovů, skla, částečně i plastů).
Při podrobnější analýze dat je patrné, že získaná data jsou velmi citlivá na hodnoty uvedené ve skupině 1705 - Zemina vytěžená, neboť se jedná ve všech sledovaných letech o rozhodující množství v analyzovaném přehledu. Značným problémem při provádění analýzy je i skutečnost, že vykazující subjekty nezatřiďují "způsob nakládání podle ISOH" jednotně, zejména se to týká údaje o využití jako druhotná surovina. V tomto způsobu je plně zahrnut nezpracovaný stavební odpad, který je mnohdy za velmi diskutabilních podmínek využíván při ryze spekulativních rekultivacích a terénních úpravách, ale též nezpracovaná stavební suť využívaná na technologické vrstvy ve skládkách KO.
Na základě dotazování u vykazujících subjektů však bylo zjištěno, že jsou sem zařazovány i materiály, které jsou následně recyklovány. Navíc jeden materiál může být vykázán i dvakrát (např. při třídění stavební sutě vlastním třídičem a poté využití služeb drtiče další firmy). Proto byla provedena sumarizace všech sledovaných materiálů, kde se jednoznačně prokázalo, že celkové množství inertních minerálních odpadů s nimiž bylo jakýmkoliv způsobem manipulováno (tj. využito nebo recyklováno původcem odpadu, předáno na skládku či k recyklaci jiné právnické osobě) bylo ve většině položek zpravidla mírně vyšší, než množství v daném časovém období produkované.
Recyklace SDO podle databáze ARSM
Protože jsou evidované údaje o produkci odpadů a způsobech nakládání s odpady v oblasti recyklace SDO zatíženy nepřijatelně vysokými chybami, neboť neevidují recyklaci stavebních materiálů, které nespadají do režimu nakládání s odpady (jejich vlastník je po recyklaci opět sám využije), provádí Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů od roku 1999 pravidelný podrobný průzkum o produkci u jednotlivých výrobců recyklátů v České republice.
Při posledním šetření v roce 2003 (za rok 2002) bylo zjištěno, že 31 firem, které skutečně vlastními silami recyklují stavební odpady, provozuje celkem 55 drtičů s maximální výkonností 25 až 160 t/hod a kolem 60 třídičů. Celková roční kapacita všech recyklačních linek v České republice je zhruba 6 000 000 tun, tj. o přibližně 50 % vyšší, než je produkce. Aby recyklační firmy udržely efektivitu svých provozů na dostatečné výši (tzn. co nejvyšší využití zařízení), realizují vytěžování mobilních drtičů a třídičů i při zakázkovém drcení kameniva v lomech, resp. třídění štěrkopísků v pískovnách.
Hodnoty o objemech produkovaných recyklátů uváděné v tabulce 5 je nutno považovat za hodnoty přibližné, neboť jsou získány na základě údajů firem, které není možno dále ověřit. Skutečné hodnoty mohou přitom kolísat oběma směry od hodnot získaných. I přes tyto skutečnosti lze považovat údaje o množstvích recyklovaných stavebních sutí a jejich struktuře za dostatečně reprezentativní a případné odchylky od skutečnosti budou s největší pravděpodobností dosahovat statisticky nevýznamných hodnot.
Hodnoty udávané v tab. 5 jednoznačně ve všech sledovaných letech prokazují, že řada materiálů neprochází přes databázi ISOH, neboť sumarizované hodnoty zjištěné u producentů recyklátů ze SDO dosahují vyšších hodnot než souhrnné údaje ve zmíněné databázi. Dále potvrzují trvalý růstový trend v uplynulých čtyřech letech.
Tento trend má však dvě příčiny. Jednak je to mírně stoupající produkce recyklátů vyrobených ze stavebních a demoličních odpadů a jednak ARSM dohledává stále nové firmy, které se recyklací SDO zabývají, a od nich získává příslušné podklady (dosud není nikde vytvořena centrální databáze ČR obsahující korektní hodnoty). Na základě šetření provedených v roce 2003 (vztažených k produkci zmíněných firem v roce 2002) lze jednoznačně konstatovat, že v přehledu jsou uvedeny všechny rozhodující recyklační firmy a zjištěné objemy recyklovaných SDO za rok 2002 obsahují minimálně 97 % celkové produkce této komodity v ČR.
V posledním řádku v tab. 5 je proveden odhad skutečné produkce SDO - tedy včetně těch, které neprocházejí přes databázi ISOH. Odhad vychází ze součtu celkové produkce inertní minerální sutě podle databáze ISOH a produkce recyklačních zařízení, přičemž bere v úvahu množství materiálů, vykázané v uvedené databázi jako recyklované. Navíc počítá s tím, že část těchto odpadů (10 až 30 %) prochází mimo uvedené databáze. Takto provedený odhad lze stavět pouze na zkušenostech ARSM a srovnání s některými státy Evropské unie.
Cíle POH v nakládání se SDO
Základní strategické cíle stanovené v Plánu odpadového hospodářství ČR v souvislosti se stavebními a demoličními odpady jsou snižování měrné produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu a maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů.
Konkrétně to znamená využívat 50 % hmotnosti vznikajících stavebních a demoličních odpadů do 31. prosince 2005 a 75 % hmotnosti vznikajících stavebních a demoličních odpadů do 31. prosince 2012, vytvořit integrované systémy nakládání s odpady na regionální úrovni a jejich propojení do celostátní sítě zařízení pro nakládání s odpady v rámci vybavenosti území a zabránit rozptylu azbestu a azbestových vláken do složek životního prostředí.
Prioritou opatření pro nakládání se stavebními a demoličními odpady je zvýšit míru recyklace stavebních a demoličních odpadů, podpořit podnikatelské aktivity v této oblasti a zamezit nelegálnímu nakládání s těmito odpady. Je nutné odklonit stavební odpady od skládkování, od ukládání v neupravené podobě v rámci diskutabilních sanací, terénních úprav a rekultivací a od ukládání pod záminkou skladování apod.
Strategie k dosažení tohoto cíle se vede třemi cestami:
Vytvoření sítě recyklačních mezideponií stavebních a demoličních odpadů, na kterých by se shromažďovaly stavební odpady vhodné k recyklaci v daném regionu.
Jednalo by se o zpevněné plochy pro ukládání takového množství stavebních a demoličních odpadů, které bude ekonomicky výhodné pro pozdější recyklaci a ekologicky únosné z hlediska dané lokality. Předpokladem je recyklování stavebních odpadů do třídy vyluhovatelnosti I., tím odpadne nutná ochrana podloží proti kontaminaci průsakovými vodami.
Vytvoření podmínek pro stavbu stacionárních recyklačních zařízení obdobných jako v zemích EU v blízkosti velkých městských aglomerací. Stacionární recyklační linky jsou technologie s roční kapacitou 200 000 až 500 000 tun i více. Jejich součástí jsou nejenom drtiče, třídiče a magnetické separátory, ale i odlučovače prachových částic, separátory lehkých částic atd. Produkují vysoce kvalitní recykláty ve velkých objemech. Energie pro pohon je z elektrické sítě (VN), což výrazně snižuje jak náklady, tak i emise oproti běžnému pohonu spalovacími motory.
Podmínka pro provoz takto vysoce kapacitních zařízení je jednak dostatečný zdroj inertních stavebních sutí ve vzdálenosti do 30-35 km a dále zamezení možnosti nakládání se SDO v dané lokalitě jinými způsoby než recyklací (zejména striktní zamezení využívání nezpracovaných inertních minerálních sutí na rekultivace či terénní úpravy).
Rozvoj systému recyklace stavebních a demoličních odpadů přímo v místě demolice s následným využitím recyklátu v dané lokalitě. Tento postup snižuje dopravní zatížení přilehlých komunikací i náklady investora. Na druhé straně po dobu demolice a recyklace je okolí zatíženo zvýšenou měrou zejména prachem a hlukem. Předpokladem tohoto způsobu recyklace je jednak provedení selektivní demolice - zejména s ohledem na vyloučení přítomnosti azbestu. Dále se předpokládá využití recyklátu přímo investorem na místě demolice.
Vysoké učení technické v Brně,
Fakulta strojního inženýrství, prezident ARSM
