Produkce stavebních odpadů v ČR a možnosti jejich využití (I)

Stavebnictví zatěžuje životní prostředí při výrobě stavebních hmot (energetická náročnost výroby, těžba přírodních surovin), dopravní náročností (značná hmotnost staveb a tím i dopravovaných materiálů), lokálně a krátkodobě vlastním staveništěm (hlučnost, prašnost, stavební odpady) a dlouhodobě užíváním budov (energetická náročnost vytápění). Současně je stavebnictví schopno i částečně odlehčovat životní prostředí především schopností spotřebovávat průmyslové a stavební odpady jako náhradu přírodních surovin.

Analýza rozvoje

Proto byl ze strany Odboru surovinové politiky Ministerstva průmyslu a obchodu v roce 2001 vznesen (a podpořen) požadavek na realizaci studie "Analýza a možnosti rozvoje nakládání se stavebními odpady a jejich následného využití v další stavební výrobě v intencích Surovinové politiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů". Tato studie byla zpracována Asociací pro rozvoj recyklace stavebních materiálů v ČR (ARSM) a ve článku jsou uvedeny některé její výsledky.

Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech definuje materiálové využití odpadů jako náhradu prvotních surovin látkami získanými z odpadů, které lze považovat za druhotné suroviny nebo využití látkových vlastností odpadů k původnímu účelu nebo jiným účelům, s výjimkou bezprostředního získání energie. Stavební odpad, který představuje významný podíl odpadů společnosti, je takřka kompletně recyklovatelný, a proto by mu měla být věnována maximální pozornost.

Situace v Unii

Stavební a demoliční odpady představují v zemích EU velmi výrazný podíl na celkové produkci odpadů (kolem 25 %) -tato hodnota je na základě dostupných údajů z Českého ekologického ústavu obdobná i v ČR. Protože se kromě jiného jedná i o zdroj druhotných surovin, je žádoucí, aby nakládání s touto komoditou bylo upřesněno specifickými pravidly. Opatření ke snížení množství stavebních a demoličních odpadů a zvýšení podílu recyklované a znovuvyužité části vede jednoznačně k výraznému snížení zatížení životního prostředí -a to jak ve formě snížení produkce odpadů, tak snížení objemu vytěžených primárních nerostných surovin. Nakládání se stavebními odpady se však nedotýká pouze životního prostředí, ale má i podstatný vliv i na produktivitu a náklady stavební výroby. Nekvalifikované nakládání s těmito materiály znamená jak ztrátu cenné suroviny, tak má za následek také postupné zaplňování prostor skládek, původně určených pro nevyužitelné odpady.

Těžiště práce při nakládání se stavebními odpady tedy spočívá v jejich co nejvyšším materiálovém využití a minimalizaci vzniklých zbytkových odpadů. Tento požadavek by však měl být chápán flexibilně, tj. při nakládání se stavebními odpady je vždy nutno hledat takové řešení, které je nejenom ekologické, ale také ekonomické.

I když v ČR i jednotlivých zemí EU existují rozličné systémy evidence těchto odpadů, mají jedno společné. Nikde není možno jejich objem určit zcela přesně -dané statistiky jsou vždy více či méně deformovány účelovým jednáním subjektů vykazující jejich množství (podle možností platné legislativy a kontroly jejího dodržování v dané zemi).

Koncem devadesátých let vypsala Evropská komise v Bruselu (generální direktorát XI -Životní prostředí) projekt na zpracování studie s tématem "Stavební a demoliční odpady a možnosti jejich hospodárného využití". Pro zpracování projektu byl vytvořen mezinárodní tým pod vedením firmy Simonds Group Ltd. (Velká Británie).

Výsledkem práce tohoto týmu byla rozsáhlá studie v rozsahu více než 200 stran, která byla Evropské komisi předložena v únoru 1999. Obsahem této studie nazývané také Symonds -Report je hluboká a podrobná analýza celkové problematiky stavebních odpadů v členských zemích EU.

Při podrobnějším studiu této zprávy je však zřejmé, že i její autoři měli k dispozici pouze ty zdroje dat a informací, které byly veřejně přístupné a byly nějakým způsobem k dispozici. Tím však byla značně ovlivněna její vypovídací hodnota. To bylo kromě jiného konstatováno i při dalších jednáních národních managementů, které se touto problematikou zabývají (zejména 11. RCL Interforum F.I.R. v únoru 2001, konané v Praze). Zejména nepřesně byly uvedeny údaje o míře recyklace stavebních odpadů v SRN -byla tato hodnota uváděna ve výši pouhých 17 %, i když prokazatelné údaje ze SRN hovoří o hodnotách ca 60 až 70 %. Tyto neověřené údaje tak paradoxně zařadily SRN mezi země s nejnižší mírou recyklace (Holandsko 90 %, Belgie 87 %, Dánsko 81 %, Finsko a Velká Británie 45 %, Rakousko 41 % atd.).

Výše uvedené nepřesnosti způsobené nekorektními daty vyvolaly v členských státech Federation Internationale du Recyclage (F.I.R.) značnou odezvu a vedly k tomu, že počátkem roku 2001 provedly jednotlivé svazy vlastní šetření. To se však vztahovalo pouze na země ve F.I.R. sdružené (SRN, Španělsko, Holandsko, Rakousko, Itálie, Švýcarsko, Česká republika).

Skutečné množství

Stanovení skutečného množství stavebních odpadů vznikajících v České republice je velmi obtížné. Důvodem toho je zejména současný systém vykazování vzniku odpadů, který často umožňuje původcům odpadů nelegální deklarování odpadů jako jiný druh, případně dokonce jejich částečné zatajování.

Jediný oficiální zdroj o objemech vzniklých odpadů v ČR je Český ekologický ústav, který vede příslušnou databázi odpadů ISO. Z něj jsou čerpány i údaje uvedené v tab. 1.

Z hlediska složení vzniklých stavebních odpadů v ČR je přitom překvapivě vysoký podíl kovů. Jejich množství je plně srovnatelné s množstvím vzniklých inertních minerálních sutí (tj. betonová suť, cihelná suť apod. -skupina odpadů 17 0100). Jasně patrné je to i z grafu 1

Proto bylo rozhodnuto provést srovnání některých dostupných ukazatelů zemí F.I.R. s hodnotami v ČR a na základě těchto údajů se pokusit provést korekci oficiálních údajů. K tomu bylo využito výsledků rozsáhlého šetření v zemích F.I.R., které bylo provedeno v květnu 2001 v jejích jednotlivých zemích.

Cílem bylo nejenom stanovení míry recyklace stavebních odpadů, ale také schopnost jejich náhrady přírodních nerostných surovin (zejména stavebního kamene a štěrkopísků). Při zjišťování údaje "Potřeba stavebního kamene a štěrkopísků" byla data získávána v jednotlivých zemích odlišnými způsoby -a to jak ze strany příslušných ministerstev, tak také ze svazů zastřešujících těžební organizace.

Ze získaných údajů pak byla stanovena hodnota (míra) objemu recyklovaných minerálních stavebních odpadů vůči celkové potřebě minerálních stavebních materiálů (písků a stavebního kamene). Tento údaj lze považovat za minimálně stejně závažný, jako je dosud tak bedlivě sledovaná vlastní míra recyklace stavebních odpadů.

Níže uváděná data jsou zpracována podle metodiky vykazování produkce stavebních odpadů, kterou přijala v roce 2001 Federation Internationale du Recyclage. V celkových číslech o jejich produkci jsou proto vždy důsledně oddělovány vytěžené zeminy, neboť ve většině zemí představují kolem 60 % až 75 % objemu produkce stavebních odpadů (v ČR se jednalo v roce 1999 o přibližně 62 %). Pro svoji specifiku tedy nejsou vytěžené zeminy do přehledů zahrnovány. Srovnání úrovně recyklace v ČR s ostatními zeměmi F.I.R. je v tab. 2. K tomu byly zvoleny tyto hodnoty:

*Množství vzniklého stavebního odpadu na obyvatele a rok.

*Množství zrecyklovaného odpadu na obyvatele a rok.

*Celková potřeba inertních stavebních materiálů (tj. štěrkopísků, stavebního kamene a recyklátů) na obyvatele a rok.

*Množství produkovaného stavebního odpadu na vytěženou tunu štěrkopísku a stavebního kamene.

Jak je z tabulky 2 zřejmé, mají udávané hodnoty vztažené na jednoho obyvatele a rok překvapivě značný rozptyl. Proto je proveden odhad, do jaké míry lze předkládaná data považovat za objektivní. Autorovi tohoto příspěvku přitom nepřísluší (a ani nemá možnost) posuzovat korektnost zahraničních údajů.

Z výsledků uvedených v tabulce je zřejmý nepoměr údajů, zejména co do množství produkovaných inertních minerálních stavebních odpadů -v ČR dosahuje tato hodnota podle údajů ČEÚ pouhých 165 kg/obyvatele a rok, zatímco evropský průměr dosahuje pětinásobné hodnoty. Z tohoto pohledu je pak také velmi nízká i hodnota poměru produkovaného recyklátu na obyvatele -v ČR necelých 33 kg za rok -v ostatních zemích (s výjimkou Španělska, kde je recyklace regionálně velmi omezena, ale do statistiky se zahrnuje veškeré obyvatelstvo) se jedná o hodnoty řádově vyšší.

Přitom se však ukazuje, že množství potřebných inertních minerálních materiálů (těžba + recykláty) pro stavební účely na obyvatele a rok není v ČR výrazně odlišné od hodnot srovnávaných zemí F.I.R. Z toho lze učinit jednoznačný závěr o nepřesnosti vykazovaných oficiálních statistických údajů o stavebních odpadech. Zjištěné údaje jsou také přehledně dokladovány v následujících grafech. Do nich je pro srovnání zahrnut i odhad celkové produkce inertních minerálních stavebních odpadů podle ARSM -přibližně 4 mil. tun za rok.

(Dokončení v příštím čísle)

Miroslav Škopán,

prezident Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů v ČR

Vysvětlivky:

(1)Vyprodukované množství stavebních odpadů -- bez výkopové zeminy a kovů

(2)Potřeba inertních sypkých materiálů ve stavebnictví =množství vytěžených štěrkopísků a stavebního kamene +vyrobené recykláty

(3)Množství vyrobeného recyklovaného materiálu ze stavebních odpadů

(4)Míra recyklace =(3)/(1)x100 (%)

(5)Míra použití recyklátů ve stavební výrobě =(3)/(2)x100 (%)

(6)Míra teoretické možnosti náhrady inertních přírodních materiálů recykláty = (1)/(2)x100 (%)

(7)Celkové množství vytěženého kamene a štěrkopísků

(8)Produkce stavebního odpadu na jednoho obyvatele vytěženou tunu stavebního kamene a štěrkopísků (kg/t)

(9)Počet obyvatel (mil.)

(10)Množství stavebních odpadů vyprodukovaných na obyvatele a rok (kg/obyvatele/rok)

(11)Množství vyprodukovaných recyklátů na obyvatele a rok (kg/obyvatele/rok)

(12)Celková potřeba sypkých inertních materiálů ve stavebnictví na obyvatele a rok (kg/obyvatele/rok)