Lidé v malých obcích jsou schopni dosáhnout dokonce hodnot pod 50 kilogramů směsného komunálního odpadu na osobu ročně. Ve větších městech nad 5 tisíc obyvatel se nejlepší výsledky pohybují okolo 100 kilogramů na osobu za rok. „Dopady nové legislativy nelze zatím hodnotit, protože od jejího přijetí uplynula příliš krátká doba. Data za rok 2022 jsou ovšem povzbuzující,“ podotýká Milan Havel, specialista na odpadové hospodářství z organizace Arnika. Zároveň poznamenává, že se teprve uvidí, zda se tento trend udrží i v dalších letech. Každopádně to podle něj nevypadá, že by se obcím jako celku podařilo splnit požadavky legislativy roku 2025. „V rámci Odpadového Oskara posun obcí registrujeme. Zvyšuje se počet měst a obcí s produkcí směsného odpadu pod 150 kilogramů na osobu za rok a roste i jejich velikost,“ popisuje Havel a jmenuje tři krajská města – Jihlavu, Karlovy Vary a Pardubice. Metropole Pardubického kraje je zároveň největším městem s produkcí směsného komunálního odpadu (SKO) pod 150 kilogramů na obyvatele ročně. A podle Ministerstva životního prostředí dosahuje i nejvyšší míry třídění mezi velkými městy (54 procent).
Milan Havel zaznamenává větší množství obcí, které se rozhodly řešit narůstající poplatky za uložení odpadu na skládku. Stoupá i počet těch, kde se skokově snížila produkce SKO po zavedení door to door sběru odpadu nebo systému PAYT. „V letošním roce se na předních místech Odpadového Oskara začínají objevovat obce, kde se odpady váží,“ konstatuje Havel a uvádí jako příklad Kokory, Císařov v Olomouckém kraji. Municipality podle něj také začaly ve větší míře zveřejňovat data (i když stále jde jen o zhruba 20 procent z nich). V této oblasti výrazně pomohly aktivity některých svozových firem, které obcím připravují podklady či zprávy.
V současné době probíhají práce na přípravě Plánu odpadového hospodářství pro roky 2025 až 2035. „Ukazuje se, že stávající trendy v nakládání s odpady nevedou ke splnění cílů pro roky 2030 a 2035. Je proto žádoucí přijmout nová opatření, která povedou ke snížení produkce směsného a objemného odpadu,“ doporučuje Milan Havel. Rozbory SKO ukazují, že minimálně polovinu z něj lze materiálově využít. Míra třídění se liší nejen v krajích, ale i jednotlivých regionech. „Zde je klíčovou otázkou, jakým způsobem se v daném regionu nakládá s bioodpady,“ upozorňuje Milan Havel. V produkci zbytkových odpadů existují podle něj velké rozdíly mezi jednotlivými obcemi. U menších obcí se produkce směsného odpadu pohybuje v rozmezí 100 až 400 kilogramů na obyvatele, ve větších sídlech je to 140 až 300 kilogramů. „Značné rozdíly jsou i mezi jednotlivými ORP. V regionech, kde se problematice odpadů intenzivně věnují, došlo k výraznému poklesu produkce SKO,“ uvádí Havel. Mezi oblasti s nejmenší produkcí směsného odpadu patří ORP Kyjov, ORP Mikulov a ORP Jablunkov.
Nejúčinnějším nástrojem ke snižování produkce zbytkových odpadů je podle Havla přechod na tříděný sběr papíru, plastů a bioodpadu u domu, tzv. systém door to door (D2D). „V řadě lokalit, kde tento systém zavedli a současně omezili svoz směsného odpadu, došlo během jediného roku k poklesu produkce směsného komunálního odpadu o více než 50 kilogramů na osobu,“ přibližuje specialista na odpady výhody D2D sběru. V rámci Odpadového Oskara získala ocenění obec Telnice. Nový systém sběru odpadů od domu pro papír, plasty a bioodpad zde funguje od roku 2016. Směsný odpad se sváží jednou za čtyři týdny. Během jediného roku došlo k poklesu produkce SKO o 70 kilogramů na obyvatele.
„Je třeba domácnostem sdělit, co a jak mají třídit, kam vytříděné materiály odnést; informovat je, kdy se co sváží či je přijímáno na sběrné místo, sběrný dvůr, kompostárnu nebo do re-use centra,“ připomíná Milan Havel. Ideální je podle něj mít na webu k odpadům jeden hlavní odkaz. Jako příklad takové praxe vyjmenovává Jihlavu, Příbor, Okříšky nebo Mokré. Havel dále klade důraz na vyhodnocování systému nakládání s odpady v obci, což znamená dát domácnostem zpětnou vazbu – už proto, že minimálně část nákladů na tuto činnost i hradí.
Většina obcí podle Milana Havla v současnosti používá poplatek za obecní systém, kdy každý obyvatel obce či majitel re-kreačního objektu platí stejnou částku, bez vazby na skutečnou produkci odpadu. U poplatku za odkládání odpadu z nemovité věci se podle Havla v praxi nejvíce používá platba podle kapacity objednaných nádob, jen minimum obcí má zaveden poplatek podle hmotnosti vyprodukovaného SKO. V této souvislosti Havel dále uvádí, že v rámci přípravy nového plánu odpadového hospodářství pro roky 2025 až 2035 si Ministerstvo životního prostředí nechalo udělat mezi obcemi průzkum zaměřený na jejich odpadové hospodářství. Jedním z výstupů je, že mnoho obcí považuje finanční motivaci za důležitou. „Ta je možná i při poplatku za obecní systém. Obce totiž mohou podpořit různé aktivity slevou na poplatku,“ zdůrazňuje Havel.
„Pytlový sběr se svozem od domu začal fungovat v Letohradu od roku 2006. Domácnosti mohly pytel či balík papíru označit čárovými kódy, a pokud měly odpovídající váhu, dostala domácnost za třídění slevu,“ přibližuje detaily Milan Havel. Popisuje, že zavedení systému vedlo k nárůstu množství vytříděných surovin a poklesu produkce směsného odpadu zhruba na 175 kilogramů na osobu za rok. „Pak se pokles zastavil a pokračoval až tehdy, kdy město omezilo svoz směsného odpadu. Nevýhodou tohoto systému je, že některé domácnosti vozí do Letohradu suroviny z jiných obcí, aby získaly slevu,“ podotýká.
V současné době už má řada obcí očipované popelnice na směsný odpad, takže ví, kolik jich každá domácnost vyváží. „Díky této informaci je možné vytvořit systém slev, který bude domácnosti motivovat k tomu, aby jich vyvážely méně,“ upozorňuje odpadový specialista. Aby byl koncept spravedlivý, je podle něj vždy potřeba vztáhnout počet vývozů na jednu osobu. Podobný motivační mechanismus je možné realizovat i v obcích, kde nemají nádoby se senzory. „Systém slev nemusí být ani uveden ve vyhlášce obce, ale motivační model může schválit zastupitelstvo či rada. Důležité je ovšem mít přehled o počtu vyvezených nádob od každé domácnosti,“ zdůrazňuje Milan Havel. Příkladem takového systému podle něj může být Kamenný Přívoz. Zde obec platí svozové firmě za vývoz každé popelnice. Pro vývoz jsou označovány páskou. Jako základ dostávají domácnosti devět pásek na osobu. Pokud nějakou ušetří, mají nárok na slevu za každou z nich. Ti, kterým počet pásek nestačí, mohou dostat další, jejich domácnost však automaticky přichází o nárok na slevu.
Například v Buštěhradu na základě analýzy složení směsného odpadu začali svážet bioodpady od domu. Následně, aby podpořili domácí kompostování, nabídli domácnostem, které své bioodpady zkompostují a hnědou popelnici nebudou potřebovat, slevu na poplatku ve výši 250 korun.
Takovéto slevy nabízí hlavně větší města. Jejich cílem je motivovat domácnosti, aby odevzdávaly vybrané druhy odpadů do sběrných dvorů, případně se dobrovolně rozhodly pro nižší frekvenci svozu SKO. Například v Jihlavě funguje Program odpovědného nakládání s odpady.
V roce 2021 vznikl spolek obcí, který rozvoj tohoto systému podporuje. Optimálně model funguje v obci s počtem obyvatel zhruba od 1 do 10 tisíc. „V rámci Odpadového Oskara jsme za nízkou produkci směsného odpadu ocenili již řadu obcí, které mají tento systém zavedený: Mikulov, Milíkov, Písečná, Uherčice či Velehrad,“ upozorňuje Milan Havel.
Poplatek odvozený od produkce odpadů (PAYT) se považuje za jeden z nejúčinnějších nástrojů k jejímu snižování. V ČR ho má zavedeno asi 15 procent obcí. Dosahují hodnot okolo 60 kilogramů na obyvatele ročně. Nejmenší objem se vyváží v obcích, kde si domácnosti kupují známku na každý vývoz (Chvalšiny). Další možností je nabídka různé velikosti nádob, případně i různé frekvence svozu (Fulnek).
Bioodpady lze označit jako klíčový faktor poklesu produkce SKO. „V roce 2022 se jich z komunálního odpadu vytřídilo zhruba 900 tisíc tun, přičemž z obcí bylo evidováno 737 tisíc tun, tedy 70 kilogramů na obyvatele a rok. To je víc než papíru, plastů a skla dohromady,“ konstatuje Havel. Dodává, že podle analýz prováděných v rámci přípravy nového plánu odpadového hospodářství jsou bioodpady nejrychleji rostoucí materiálový tok komunálních odpadů. Podle materiálů prezentovaných na Radě odpadového hospodářství by se jejich produkce mohla do roku 2035 zdvojnásobit.
Značnou roli při snižování produkce směsného komunálního odpadu hraje také menší objem nádob na jeho ukládání. „V rámci Odpadového Oskara jsme ocenili za nejnižší produkci SKO v Libereckém kraji město Semily. To v roce 2006 redukovalo objem vyvážených popelnic na 20 litrů na obyvatele týdně. Současně navýšilo objem nádob na tříděný sběr. Dostalo se tak i při poplatku za obecní systém pod 150 kilogramů na osobu za rok,“ přibližuje výsledný stav Milan Havel. Některé obce dokonce vydaly metodický pokyn k používání odpadových nádob, kde specifikují, na jaký objem nádoby má domácnost dané velikosti nárok.
Hana Tomášková*
