Systém nakládání s autovraky se rozbíhá od roku 2005. Ačkoliv by již měly být ze strany Ministerstva životního prostředí vytvořeny komplexní podmínky pro jeho fungování, opak je pravdou. Chtěli bychom sdělit odborné veřejnosti, s jakými problémy se musí potýkat krajský úřad v souvislosti s platnou legislativou v oblasti nakládání s odpady.
Legislativa, která se týká pouze autovraků, je rozsáhlá. Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb. poprvé definoval povinnosti nakládání s autovraky v ČR. Novela tohoto zákona účinná od 1. 5. 2004 již zahrnuje povinnosti vyplývající ze Směrnice 2000/53/ES Evropského parlamentu a Rady o vozidlech s ukončenou životností a zavádí termín "vybrané autovraky", certifikace pro sběrná a zpracovatelská zařízení a další. Prováděcím předpisem k zákonu o odpadech - vyhláškou č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady - jsou stanoveny technické podrobnosti pro nakládání o autovraky. Následovaly další novely zákona o odpadech, jedna z nich certifikaci zrušila. Poslední novela zákona o odpadech č. 314/2006 Sb., účinná od 22. 6. 2006, ukládá mimo jiné provozovatelům zařízení ke sběru a zpracování autovraků povinnost zapojit se od 1. 1. 2007 do informačního systému sledování toků vybraných autovraků, stanoveného prováděcím právním předpisem, který zatím (k 1. 11. 2006) nebyl vydán.
Na odborné konferenci "Systém nakládání s autovraky" v roce 2005 ujišťoval zástupce MŽP, že je (cituji): "...nezbytné provést úpravy v zákoně o odpadech, vyhlášce o podrobnostech nakládání s odpady a sjednotit výklad a postup orgánů veřejné správy v ČR. Je nutno především pomoci krajským úřadům při posuzování žádostí podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech, podle kterého se vydávají souhlasy s provozem zařízení ke sběru, výkupu, využívání a odstraňování odpadů, tedy i autovraků. Je to první a rozhodující fáze procesu nakládání s autovraky". V ČR je povoleno více než 300 zařízení na různé technické úrovni. Uvažovalo se i o revizi platných souhlasů, k žádnému sjednocení postupu krajských úřadů ale nedošlo.
V červenci 2006 zaslal odbor odpadů MŽP k připomínkování návrh nové vyhlášky o podrobnostech nakládání s autovraky, vybranými autovraky a jejich částmi (vyhláška o nakládání s autovraky). Tento návrh zpracovala společnost ETC Consulting Group, s. r. o., řešitel projektu VaV "Informační systém pro vybrané autovraky ISVA.CZ". O osudu tohoto návrhu nebyly krajské úřady odborem odpadů informovány. Pouze na odborném semináři krajských úřadů v říjnu letošního roku v Liberci byl předložen další návrh vyhlášky zpracovaný společností INISOFT.
Semináře v Liberci se zúčastnili zástupci všech krajských úřadů a České inspekce životního prostředí, neboť to byla jedna z mála možností, kdy byli pozváni všichni zástupci krajských úřadů, vykonávající státní správu v oblasti odpadového hospodářství. MŽP se na semináři aktivně nepodílelo a nevyužilo příležitosti sjednocení postupu krajských úřadů, i když se seminář týkal především problematiky evidence odpadů a zavedení informačního systému pro vybrané autovraky.
DALŠÍ ZÁKONY
Pro doplnění problémů je nutno uvést, že od května letošního roku je v platnosti novela zákona o posuzování vlivů staveb na životní prostředí. Podle této novely musí u každé stavby, ve které se nakládá s nebezpečnými odpady (to jsou i autovraky), proběhnout zjišťovací řízení, které je podkladem pro stavební úřad, a potažmo pro krajský úřad, při povolování zařízení pro nakládání s autovraky.
Aby toho nebylo málo, existuje ještě zákon č. 76/2002, o integrované prevenci, který byl mimochodem také již několikrát novelizován. Podle tohoto zákona se vydává integrované povolení (poplatek při podání žádosti 30 000 Kč, lhůta pro vydání rozhodnutí 4 měsíce). Toto povolení by měli mít i zpracovatelé autovraků, kteří provozují zařízení k využívání odpadů o projektované kapacitě větší než 10 t nebezpečných odpadů, tzn. úplných autovraků za den.
Samozřejmě se to týká velkých firem, ale integrované povolení by mělo být vydáno u nových zařízení ještě před stavebním povolením. U stávajících zařízení s uvedenou kapacitou je nutno mít vydané pravomocné integrované povolení do 30. 10. 2007. Toto integrované povolení pak nahrazuje rozhodnutí krajského úřadu vydaného podle § 14 odst.1 zákona o odpadech,
POSTUP ZLÍNSKÉHO KRAJE
Z těchto uvedených skutečností je jasné, proč není sjednocen legislativní postup jednotlivých krajských úřadů při povolování zařízení pro nakládání s autovraky.
Krajský úřad Zlínského kraje postupuje při povolování tzv. autovrakovišť (zařízení ke sběru, výkupu, využívání a odstraňování autovraků) stejným způsobem již od roku 2002. Povolujeme pouze autovrakoviště technicky zabezpečená, s možností konečné likvidace autovraků. Dále požadujeme, aby byly do zařízení přijímány především autovraky kompletní, které obsahují motor, karosérii, převodové ústrojí, nápravy, a jsou zařazené jako odpady nebezpečné. Tato autovrakoviště pak mohou vydávat potvrzení o převzetí autovraku, které slouží jako podklad k vyřazení vozidla z registru vozidel ČR.
Od 1. 1. 2006 požadujeme po provozovatelích autovrakovišť, aby měli uzavřenu písemnou smlouvu s akreditovanými dovozci a výrobci vybraných vozidel z důvodu procentuálního plnění jejich opětovného používání a využívání. Zatím nevydáváme firmám ve Zlínském kraji souhlas ke sběru autovraků, protože se snažíme prosadit systém sběru autovraků od občanů prostřednictvím obcí. Autovraky, které vznikají podnikatelským subjektům, je možno odevzdat do povolených autovrakovišť. Na základě těchto opatření má ve Zlínském kraji v současné době povolení pouze třináct firem.
Velkou výhodu našeho regionu je, že u nás má sídlo společnost Metalšrot Tlumačov, a. s., která je vybavena technologiemi ke komplexnímu zpracování a zhodnocení kovových odpadů. Prostřednictvím této firmy se podařilo prosadit systém sběru autovraků v obcích. Vozidla určená k vyřazení jsou zavedena do evidence odpadů jako autovraky až v provozovně Tlumačov. Je to určitá forma zpětného odběru použitých výrobků.
Srovnejme všechna legislativní opatření vedoucí ke sběru, výkupu, využití a odstraňování autovraků (a to ještě není v platnosti nová vyhláška o nakládání s autovraky, vybranými autovraky a informačním systému sledování toků vybraných autovraků) a prakticky ověřený systém ve Zlínském kraji. Nelze než konstatovat, že legislativní opatření jsou tak složitá, že jejich "uvedení do života" při utváření systému nakládání s autovraky bude asi ještě hodně dlouho trvat. Ale termíny nepočkají a zatím není úplně jasné, jakým způsobem se bude vykazovat dosažení míry využití a použití vybraných autovraků ve vztahu ke všem vybraným vozidlům převzatým za rok 2006, a jak se tedy bude plnit směrnice 2000/53/ES Evropského parlamentu a Rady o vozidlech s ukončenou životností.
POVOLOVÁNÍ MOBILNÍCH PROSTŘEDKŮ
Krajské úřady se potýkají ještě s dalším problémem. Jedná se o povolování mobilních prostředků ke sběru a výkupu odpadů. Zákon o odpadech neobsahuje definici mobilního prostředku, ta je uvedena pouze ve vyhlášce č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Podle této definice většina přepravců odpadů chce být osobou oprávněnou podle zákona o odpadech, respektive chce přebírat odpad do svého vlastnictví. K tomu je nutný souhlas krajského úřadu k provozování mobilních prostředků ke sběru a výkupu odpadů.
Tímto způsobem se však obchází jedna z hlavních povinností původců odpadů, kteří jsou odpovědni za nakládání s odpady do doby jejich využití nebo odstranění. Již od počátku existence krajských úřadů je tento problém znám, ale přes veškeré urgence a připomínky na adresu MŽP o změnu legislativy není tento problém vyjasněn.
UDĚLOVÁNÍ SOUHLASŮ
Krajské úřady udělují podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech souhlasy s provozem zařízení ke sběru a výkupu odpadů. Tímto zařízením může být podle § 3 písm. b) vyhlášky č. 383/2001 Sb. i sběrový prostředek schopný samostatného pohybu, např. vozidlo, které splňuje požadavky ke sběru a výkupu dané zákonem o odpadech. A zde začíná problém.
Souhlas by se měl udělovat na konkrétní zařízení, tedy i na konkrétní vozidlo. Některé firmy vlastní a žádají o udělení souhlasu na více než 100 vozidel, dále neustále dochází ke změnám ve vozovém parku. Protože výklady MŽP k této problematice nejsou jasné, vydávají jednotlivé krajské úřady souhlasy k mobilním prostředkům různým způsobem, a také vyžadují různé podklady. Není výjimkou, že jedna firma, která žádá o udělení souhlasu ve více krajích, při předložení stejných podkladů někde souhlas dostane na jednotlivá vozidla, někde na typy vozidel, a někde souhlas nedostane.
To je případ Krajského úřadu Zlínského kraje, který neuděluje souhlasy k provozu mobilních prostředků ke sběru a výkupu odpadů. Odůvodnění neudělení souhlasu je následující: "Mobilní zařízení ke sběru a výkupu odpadů není, jak z definice vyplývá, jen dopravní prostředek. Jedná se o zařízení, které musí splňovat jak požadavky na zařízení ke sběru a výkupu odpadů podle zákona o odpadech a vyhl. č. 383/2001 Sb., tak požadavky na přepravu odpadů podle zvláštních předpisů. Podle zákona o odpadech musí být dodrženy požadavky na zařízení ke sběru a výkupu odpadů podle § 4 vyhl. č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, v platném znění, např. doprovodná zařízení, informační tabule, zařízení pro stanovení hmotnosti během přejímky odpadů atd."
Při kontrolách vnitrostátní přepravy odpadů, kterou prováděl Celní úřad ve Zlíně ve spolupráci s krajským úřadem, jsme se přesvědčili, že vozidla nesplňují požadavky ke sběru a výkupu odpadů. Žádné kontrolované vozidlo nesplňovalo požadavky ke sběru a výkupu odpadů, ale provádělo pouze přepravu odpadů do zařízení k využití nebo odstranění odpadů.
Některé kontrolované subjekty nebyly vybaveny ani základními doklady, které jsou stanoveny pro přepravu odpadů v zákoně o odpadech a v jeho prováděcí vyhlášce - evidenční list pro přepravu nebezpečných odpadů po území ČR, pokyny pro případ nehody a další doklady, jako např. identifikační list nebezpečného odpadu, který by měl dopravci před zahájením přepravy předat původce nebo oprávněná osoba požadující přepravu odpadů. Dokonce se vyskytli dopravci, kteří nebyli vybaveni žádnými doklady, jež by určily, že se přepravuje odpad, i když do protokolu o kontrole uvedli, že odpad přepravují. Uvedené závěry z kontrol se týkají jak přepravy odpadů nebezpečných, tak i odpadů ostatních.
Tento problém ukazuje, jak dopadá plnění předpisů, které jsou vytvořeny bez zkušeností z praxe, nebo předpisů, které se zbytečně překrývají. To je případ přepravy odpadů, kde by stačilo, aby se dodržoval zákon o silniční dopravě a Evropská dohoda o mezinárodní silniční dopravě nebezpečných věcí - ADR. Každý původce odpadů by byl povinen se o své odpady postarat až do doby jejich využití nebo odstranění.
Čím je legislativa složitější a méně jasná, tím více dochází k jejímu porušování a nedodržování. Dříve nebyly zákony tak složité a podnikatelská veřejnost je stačila obsáhnout a řídit se jimi.
Ing. Ladislava Kučná
odbor životního prostředí a zemědělství,
Krajský úřad Zlínského kraje
