Název laguna není v tomto případě přesný. Mělo by jít o úzké výběžky pevniny, oddělenou část moře na nížinném pobřeží nebo i vnitřní vodní plochy. V Ostravě však takto nazývají velký blok takzvaně ropných lagun. Ve skutečnosti se však jedná o statisíce tun ropných kalů a podobných hmot včetně více než 600 tisíc tun znečistěné zeminy.
Tato ekologická zátěž je zde řadu let. Hrozí totální likvidace vodního zdroje Nová Ves, který je jen pár set metrů dále. Skládka ropných produktů je na ploše okolo 7 hektarů a její likvidace se připravuje nejméně od roku 1997, kdy zde byl ukončen provoz regenerace upotřebených minerálních olejů. První odpady z výroby byly ukládány do opuštěného zemníku po těžbě cihlářských hlín. Později se už nikdo o další souvislosti moc nezajímal, takže další prostory pro ukládání odpadů vznikaly jako nezajištěné skládky ze sypaných hrází.
STÁT NEDOKÁZAL POMOCI
Státní správa léta tušila, že bude zle. Proto již v roce 1972 došlo na výstavbu obvodové těsnicí stěny kolem vznikajících lagun, ale mnohé další souvislosti známy nebyly. Časovým dělicím prvkem se stal patrně rok 1992, kdy došlo ke zprivatizování státního podniku Ostramo, který se nakládáním s těmito nebezpečnými odpady zabýval. Proběhl příslušný audit a vládní usnesení z dubna 1996 rozhodlo, že celou záležitost bude muset řešit stát.
Snaha byla, ale řešení ne. Areál s lagunami převzal státní podnik Diamo a k tomuto účelu zřídil v Ostravě odštěpný závod. Ovšem stále se nedělo nic zásadního. Ano, bylo zahájeno budování ochranného systému formou linie čerpacích vrtů na patě hráze lagun, nepřetržitě se čerpaly směsi podzemní vody a ropných látek. Ale opatření byla nedostatečná, prvky ropných produktů pronikly až na nepropustné podloží. Areál je dnes kompletně oplocen (co by tam kdo asi mohl ukrást), má trvalou ochranku. Dostat se do areálu není možné. Ale kontaminace širokého okolí běží dál.
STŘÍDÁNÍ VLÁD
Vlády se střídají, ministři se mění - a mají různé priority. Ten současný - Martin Říman, se rozhodl s věcí zásadně pohnout. Již v závěru loňského roku ho celá věc přestala bavit a vyslal jasný signál. Sdružení s názvem Čistá Ostrava, které má dát prostor lagun do pořádku, musí začít pracovat naplno nebo o zakázku ve výši přes 3 miliardy korun přijde. Sdružení argumentuje, že v navrhovaném postupu likvidace lagun mu brání především úředníci Ministerstva pro životní prostředí, kteří požadují stále další a další dokumenty. Proto údajně není možné vytvořit definitivní hodnocení vlivu stavby na životní prostředí (EIA), a proto se laguny nehýbou. Vlastně hýbou, ale do podzemí není vidět.
Přitom existuje více verzí, co s lagunami dál. Jednou z nich je varianta spalování ropných produktů v Elektrárně Dětmarovice - ale i v tomto případě se věci příliš nehýbou. Kontaminované vody se šíří dál, předchozí opatření ztrácejí účinnost. Různé látky působí agresivně na jílocementové izolační stěny, vody se dostávají mimo oblast. Zápach lagun se podepisuje na zdraví nedaleko žijících lidí na sídlišti Fifejdy, kteří mají hodně zdravotních problémů. Pár desítek milionů korun je utraceno, ale životní prostředí se ničí stále. Škodí zbytky z rafinace, destilačního odvodnění, louhové vody a kaly, odpadní bělicí hlinky, sedimentační a ropné kaly. Škála nebezpečných odpadů je široká.
Jiří Starý
