V Parlamentu ČR je nyní projednávána novela zákona o odpadech, jejímž cílem je zejména sladit naši legislativu s evropskou směrnicí pro autovraky. Novela však postihuje i další části zákona.
Návrh novely prošel počátkem října prvním čtením, po kterém následovalo období diskusí a seminářů k jejímu obsahu. Jelikož by měla začít platit od počátku roku 2004, není na její schválení příliš mnoho času. Také její znění se může v průběhu projednávání významně pozměnit, proto je následující přehled změn nutno brát s rezervou.
Skládkování
Podle návrhu novely by se měly nadále dávat souhlasy k provozování skládek odpadů pouze na dobu určitou, a to na 4 roky.
U všech skládek odpadů musí provozovatel před zahájením provozu skládky složit na zvláštní vázaný účet v bance finanční záruku, jejíž výši mu stanoví krajský úřad v rámci souhlasu k provozu. Stejně jako dosud musí také vytvářet finanční rezervu na rekultivaci. Prostředky této finanční záruky a rezervy nemohou být zahrnuty do konkurzní podstaty provozovatele, majitele skládky, ani jeho právních nástupců. Čerpání těchto zdrojů je možné jen na rekultivace a se souhlasem krajského úřadu. Pokud před ukončením péče o skládku není znám provozovatel nebo jeho právní nástupce, odvede banka celou částku do Státního fondu životního prostředí. Ten je pak předá tomu, kdo rekultivaci skutečně zabezpečí.
Autovraky
Značné změny a úpravy doznává podle návrhu novely zákon o odpadech v dílu 7, věnovaném autovrakům a nakládáním s nimi, který je přizpůsoben znění směrnice 2000/53/ES, o vozidlech s ukončenou životností.
Především je zde nově definován autovrak. Oproti původnímu znění, kde autovrakem bylo "každé úplné nebo neúplné motorové nebo nemotorové vozidlo, které bylo určeno k provozu na pozemních komunikacích pro účel přepravy osob, zvířat nebo věcí a stalo se odpadem podle § 3", zní nová definice, že autovrakem je každé úplné nebo neúplné motorové, které bylo určeno k provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí a stalo se odpadem podle § 3. Termín vybraný autovrak je definován jako úplné nebo neúplné motorové vozidlo kategorie M1 nebo N1, tj. osobní užitkové vozy do 3,5 tuny. V návrhu jsou také zavedeny definice výrobce, individuálního dovozce, opětovného použití, zpracování a zpracovatele autovraku.
V povinnostech při nakládání s autovraky se stanovuje, že ten, kdo se ho zbavuje, je povinen jej předat jen provozovateli odpovídajícího zařízení, který je nově povinen získat pro tuto činnost certifikát.
Obec, na jejímž území stojí autovrak, ho může na náklady vlastníka přemístit na vybrané parkoviště a zveřejnit tuto informaci na obecní desce. Po dvou měsících je vozidlo považováno za autovrak a může být předáno zpracovateli autovraků. Náklady musí obci uhradit poslední vlastník vozidla.
Novela také požaduje po oprávněných osobách zavedení systému sběru autovraků s přiměřenou hustotou sběrných míst. Dalším požadavkem je zajištění nakládání s autovraky tak, aby "..nejpozději od 1. ledna 2006 byly vybrané autovraky opětovně použity a využity nejméně v míře 85 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok, a opětovně použity materiálově využity v míře nejméně 80 %..". Od 1. ledna 2015 se tyto hodnoty dále zvyšují na 95 % (opětovné použití a využití) a 85 % (opětovné použití a materiálové využití).
Akreditovaní dovozci budou povinni zajistit na vlastní náklady sběr, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků pro vozidla, uvedená na trh po 1. červenci 2002, okamžitě po účinnosti novely od 1. 1. 2007 toto musí zajistit i pro vozidla uvedená na trh před červencem 2002. Podmínkou je, aby bylo takové vozidlo odevzdáno do sběrného místa stanoveného výrobcem.
Provozovatelé zařízení ke sběru autovraků musejí převzít vybrané autovraky bezúplatně, pokud obsahují nutné součásti vozidla, zejména agregát, karosérii, katalyzátor, nárazníky a mají vystavit potvrzení o převzetí. Autovraky smí provozovatel předat jen zpracovateli autovraků, který je definován zákonem.
Návrh novely rovněž poměrně podrobně popisuje postupy při zpracování autovraků (např. povinnost vyjmout součásti obsahující olovo, chrom a využít je samostatně, odčerpání provozních kapalin atd.) Materiály a součásti může zpracovatel opětovně použít, využít, případně odstranit nebo předat jiné osobě.
Akreditovaní i individuální dovozci mají podle návrhu platit za použitá dovážená vozidla poplatek na podporu recyklace, který se odvíjí do emisí ve výfukových plynech (viz tab.), a to před vydáním technického průkazu. Poplatek se bude platit na zvláštní účet Státního fondu životního prostředí. Tyto finanční prostředky budou použity výhradně na podporu sběru a zpracování autovraků.
Evidenci budou provozovatelé zařízení zasílat každoročně 15. února místně příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.
Další oblasti
Návrh novely zavádí také změny při nakládání s PCB - zařízení s obsahem PCB by měli provozovatelé nebo vlastníci dekontaminovat nebo odstranit do konce roku 2010, u transformátorů s obsahem 50-500 mg/Kg PCB až na konci jejich životnosti. Další opatření se týkají nakládání s odpadem TIO2 a azbestem.
V povinnostech zpětného odběru přibývá mimo jiné klauzule, že zpětně odebraný výrobek se stává odpadem ve chvíli předání osobě oprávnění k jeho využití a odstranění.
Poměrně rozsáhlé změny jsou navrhovány v části týkající se POH. Podle nich by měla nadále závazná část POH obsahovat rámcové cíle, rámcová opatření k jejich dosažení a stanovit soustavu indikátorů k jejich hodnocení. Naproti tomu závazná část POH kraje má mít tyto údaje konkrétní a doba na přípravu POH kraje se prodlužuje z jednoho roku na 18 měsíců.
