V průmyslových odpadech, a nejen v nich, přibývá stále více chemických příměsí, více nerecyklovatelných součástek i více nebezpečných složek. Své o tom vědí ve společnosti Recycling - kovové odpady a. s., která má po celé republice více než dvě desítky provozoven, specializovaných mimo jiné na druhotné suroviny, na zpětný odběr elektrozařízení nebo také na likvidaci a recyklaci autovraků. Poslední jmenovaná oblast se musí už nyní připravovat na to, jak správně a bezpečně zlikvidovat i vysloužilý elektromobil. Jaká vypadá blízká budoucnost tohoto odvětví, o tom jsme mluvili s ředitelem firmy, Romanem Filipem.
Elektromobilita je zřejmě správná cesta, co se týče snižování emisí, ale na druhou stranu je likvidace elektromobilu výrazně složitější. Jejich baterie jsou kvůli svému složení a riziku zahoření životu nebezpečné a troufám si říct, že se v Česku v oblasti správné likvidace těchto aut zatím příliš nepokročilo. Stále se na vysloužilý elektromobil díváme jako na obyčejný autovrak, ale likvidace elektromobilu vyžaduje jiný přístup. Bude potřeba vybudovat specializovaná pracoviště se školeným personálem. My bychom se na tomto procesu samozřejmě také rádi podíleli, ale zatím není stanoven jasný postup.
Likvidace autovraku je v podstatě daná zákonem a podléhá speciálnímu povolení. Není ale stanoveno, jakým způsobem se budou výrobci podílet na budoucí likvidaci. Ti by měli iniciovat a podporovat vznik jednotného systému pracovišť, která zvládnou bezpečnou likvidaci baterií z elektromobilů, popřípadě nastavit postup dalšího využití samotné baterie. Rozebrání a likvidace obyčejného auta vyjde v přepočtu na kilogram řádově v desítkách haléřů. U elektromobilů je to ale složitější, neboť tam se musí všechno rozebrat ručně, nejde jednoduše rozemlít. Bude to mnohem dražší proces, který finančně nepokryje samotný prodej surovin z autovraku.
Baterie z elektromobilu je velice zajímavá surovina. Výrobci si určitě budou schopni provést recyklaci sami a zajistit si výměnu baterie při servisní prohlídce. Musíme si ale uvědomit, že jak bude přibývat elektromobilů na našich komunikacích, tak bude stále častěji docházet i k dopravním nehodám těchto aut a k poškození baterie. Předpokládám, že o tato vozidla se odborně postarají specializované firmy, které se zabývají likvidací autovraků. Ty budou muset umět zajistit celkovou službu, včetně umístění havarovaného elektromobilu do karanténního kontejneru. Z tohoto důvodu již několik měsíců spolupracujeme s profesionálními hasiči na vývoji a výrobě kontejneru Elwira, což je zkratka pro Electric water assistant, který nám umožní manipulovat i s hořícím elektromobilem.
Auta mají obecně více kovů a více kombinovaných součástek, jako například kov vyztužený pryskyřicí kvůli odlehčení a podobně. Obecně většina změn směřuje k ochraně posádky a vozy jsou stavěné tak, aby byly odolnější. Mohu jmenovat příklad z letošní akce rescueDAYS ve Vysokém Mýtě, což je výcvik záchranných složek. Podíleli jsme se na simulaci dopravních nehod, při kterých hasiči trénovali různé metody a techniky. Pro srovnání jsme z jeřábu z výšky přibližně třicet metrů shodili deset let starý automobil, který se takřka rozplácl. Nová Škoda Superb ale při stejné situaci dopadla tak, že kdyby byli uvnitř lidé, dokázali by se pravděpodobně sami dostat ven. Vnitřek nebyl téměř vůbec zdeformovaný. Tlak na bezpečí posádky s sebou ale přináší i větší podíl nerecyklovatelných surovin a plastů, které obsahují například zpomalovače hoření a další činidla. Tím se z nich stává nevyužitelný materiál.
Naše společnost nabízí komplexní služby v odpadovém hospodářství a to nejen pro veřejnost a firmy, ale i pro města a obce. Zakládáme si na tom, že nejsme jen takzvaný šroťák, ale umíme zpracovat a následně využít maximum surovin z odpadů. Nejde jen o autovraky a ostatní kovový odpad, ale i o elektrospotřebiče, jako sporáky, bojlery, pračky a tak dále. Neustále zkvalitňujeme systém třídicích a dotříďovacích linek. Při této činnosti vždy spolupracujeme s prvotřídními odborníky z této oblasti. Jsou společnosti jako například firma Wincorp, s. r. o., která vyrábí technologie pro zpracování různých druhů odpadů. S touto společností spolupracujeme již více než 20 let. Společně vždy konzultujeme naše potřeby a představy, připravujeme vzorky a testujeme, než dojde na realizaci nějakého stroje nebo součástky, kterou využijeme na naší lince. Je důležité, aby technologie přesně odpovídala potřebám našeho provozu, proto je nezbytné mít dodavatele, který vám nejen vyhoví, ale i poradí z vlastních zkušeností.
Se změnou v legislativě došlo k zákazu skládkování některých odpadů, které vznikají z naší činnosti. Zavedli jsme systém důkladnější separace materiálů, které jdou znovu využít. Dále připravujeme projekt vlastního menšího zařízení na energetické využití odpadů, kde dojde k energetickému využití materiálu, který je nerecyklovatelný, jako jsou třeba už zmíněné plasty. Další možností ,jak využít odpad, který nemůže skončit na skládce, je vyrobit tuhé alternativní palivo, které bude splňovat všechny normy a nahradit jím uhlí v elektrárnách. Při této činnosti spolupracujeme s výrobci energetických zdrojů a vysokou školou.
Neodrazila. Tato novela sice dala obcím do rukou lepší nástroj, jak s nechtěnými vraky nakládat, ale ohledně následné likvidace se nic nezměnilo. Pořád jsou tam poměrně dlouhé lhůty, musí následovat aukce a celý proces je velmi komplikovaný. Bohužel to nefunguje tak, že by obec vyzvala vlastníka, a pokud se ten včas neozve, tak se auto může v nějaké lhůtě odvézt rovnou k likvidaci. Navíc jde o auta většinou nebouraná, takže končí spíš u překupníků, kteří ho demontují na náhradní díly.
Ano. V Česku je zhruba 450 oficiálních zpracovatelů autovraků, ale jen nepatrná část z nich je skutečným zpracovatelem, který provede likvidaci a následně zpracuje a využije kompletní autovrak. Většina zpracovatelů využívá autovraky na prodej náhradních dílů. Shromažďují je delší dobu na jednom místě, kde čekají na kupce jednotlivých součástek a teprve potom skončí u velkého zpracovatele, jako jsme my. Myslím si, že v těchto případech by bylo ideální stanovit zákonnou povinnost, fyzicky zlikvidovat autovrak ve stanovené lhůtě například šesti měsíců od vystavení likvidačního protokolu.
Šlo o nahrazení staré linky na zpracování autovraků, která již nebyla schopna plnit požadované limity za nové zařízení, které je vybavené elektromotorem a umožňuje vyšší výkon a lepší separaci. Tento stroj dokáže zpracovat jeden autovrak za 2 až 3 minuty. Výsledným produktem je čisté železo o velikosti lidské pěsti, které končí v hutích, a ostatní materiál, který jde na další zpracování, jako třeba recyklovatelné plasty, barevné kovy, guma a tak dále.
Autovraky nejdříve zbavíme nebezpečných látek a kapalin, demontujeme kola, skla a ostatní cenné komponenty, jako je třeba katalyzátor. Takto připravený autovrak pak putuje do zařízení, které nazýváme šrédr, tedy mlýn, který je rozemele a následně vyseparuje jednotlivé části. Jedná se o nejmodernější zařízení v České republice.
Je to čím dál těžší. Máme tam asi čtyřicet hendikepovaných lidí, kteří se podílejí na ručním třídění a rozebírání cenných součástek elektrozařízení, hlavně počítačové techniky a kabelů. Jsou tu skutečně pracovití, poctiví lidé, kteří si svého zaměstnání váží a je pro ně těžké sehnat smysluplnou práci. Byl bych proto moc rád, kdyby se chráněným dílnám obecně dostávalo větší podpory. Nejen podpory finanční, ale například i takové, aby tyto sociální podniky měly přednost při zadávání zakázek.
Anna Soldatova
Rozhovor z časopisu Odpady, č.10/2021
