Právní úprava Evropské unie přitom dbá na to, aby byly odpady primárně využívány nebo odstraňovány v zemi jejich vzniku. Využitím se přitom rozumí činnost, jejímž výsledkem je, že odpad slouží užitečným účelům. Typickým příkladem jsou recyklace nebo energetické využití odpadu jeho spalováním. Odstraněním se rozumí procesy, kdy odpad již neslouží k užitečným účelům, např. skládkování.
Primárně zpracovat doma
Odpad pocházející z České republiky je možné přepravit do zahraničí za účelem odstranění pouze tehdy, neexistuje-li v České republice vhodné zařízení, ve kterém by bylo možné odstranění realizovat. Přeprava odpadů do České republiky za účelem odstranění je obecně zakázána, s výjimkou některých specifických situací a odpadů, kterými jsou např. odpady vznikající jako důsledek živelních pohrom nebo za nouzového stavu.
Přeprava odpadů za účelem využití do jiných členských států Evropské unie je umožněna, pouze pokud není možné zajistit využití odpadu vzniklého na území České republiky v tuzemsku. Přepravit odpad za účelem jeho využití opačným směrem, tj. ze zahraničí do České republiky, je za jistých podmínek umožněno, nicméně dovozem odpadu nesmí dojít k ohrožení odstraňování a využívání odpadů vznikajících v České republice a nesmí nastat situace, za níž by domácí odpad musel být zpracován způsobem, který neodpovídá plánům odpadového hospodářství.
Přeshraniční přeprava je primárně regulovaná na úrovni Evropské unie, a to zejména nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1013/2003, o přepravě odpadů (dále jen „nařízení“). Toto nařízení upravuje různé režimy přeshraniční přepravy v rámci Evropské unie, přepravu mezi státy Evropské unie a třetími státy a dále i podmínky tranzitu odpadu přes území Evropské unie.
Kontrolní režimy a barevné seznamy
Nařízení stanovuje tři kontrolní režimy přeshraniční přepravy odpadů, a to:
a) postup předchozího písemného oznámení a souhlasu,
b) postup podléhající obecným požadavkům na informace (případy, kdy se jedná o odpad ze „zeleného“ seznamu a množství přepravovaného odpadu nepřekročí 20 kg, případně odpad k laboratorní analýze),
c) přeprava odpadů, která nepodléhá písemnému oznámení a souhlasu, ani není doprovázena určitými informacemi.
V příloze V nařízení jsou uvedeny odpady, které jsou zcela vyloučeny z přepravy. Jedná se zejména o nebezpečné odpady nebo odpady kontaminované nebezpečnými látkami.
Při volbě ze tří nastíněných kontrolních režimů je nutné vždy zohlednit, zda je přeprava zamýšlena za účelem využití nebo odstranění opadu, je potřeba provést zařazení odpadu do příslušného seznamu odpadu, a dále zkoumat, zda existují nějaké speciální podmínky přepravy v zemi původu a určení. Některé země totiž mají stanoveny své vlastní podmínky, případně přepravu odpadu výrazně omezují.
Primárním kritériem pro určení kontrolního režimu přeshraniční přepravy odpadu je její účel. Pokud má v zahraničí dojít k odstranění odpadů, použije se vždy režim předchozího písemného oznámení a souhlasu. Při přeshraniční přepravě odpadů za účelem využití je při určování jejich přepravního režimu nutné vycházet z „barevných“ seznamů, jež nalezneme v přílohách nařízení a jež kategorizují odpady podle jejich potenciálních dopadů na životní prostředí. Existují přitom dva seznamy, a to tzv. „zelený“ (příloha III nařízení), jenž pro účely přepravy k využití nevyžaduje oznámení ani souhlas, a „žlutý“ seznam (příloha IV nařízení), u něho je u přepravy za účelem využití oznámení a souhlas vyžadován1. U přeshraniční přepravy nelze automaticky vycházet z katalogu odpadů, jak jej známe z odpadové legislativy České republiky.
V zeleném seznamu jsou uvedeny zejména odpady, které nepředstavují z pohledu životního prostředí větší zátěž, a proto k jejich přepravě za účelem využití není vyžadováno předchozí písemné oznámení ani souhlas příslušných orgánů. K přepravě v tomto režimu je nutné zajistit pouze doklad, jenž obsahuje informace o zásilce a jehož formu upravuje příloha VII nařízení. Stran přepravovaného odpadu musí být mezi odesílatelem a příjemcem odpadu uzavřená smlouva, která musí být účinná v průběhu celé přepravy a měla by obsahovat dohodu smluvních stran ohledně nakládání s odpadem. Zároveň musí pamatovat na situace, kdy z jakéhokoli důvodu nebude možné přepravu realizovat nebo dokončit, nebo pokud příslušné orgány posoudí přepravu jako nedovolenou.
Pod přísnější režim vyžadující předchozí oznámení a souhlas příslušných orgánů všech zemí, kterých se přeprava dotkne, spadá přeprava odpadů určených k odstranění bez ohledu na jejich barevné zařazení a přeprava odpadů ze žlutého seznamu za účelem využití. Žlutý seznam totiž obsahuje odpady, které potenciálně představují z pohledu životního prostředí větší zátěž.
Povinnost oznámit přepravu splní vývozce prostřednictvím příslušného orgánu místa odeslání, které postoupí oznámení příslušným orgánům všech dotčených států. V případě přepravy odpadu z České republiky bude příslušným orgánem pro přijetí oznámení Ministerstvo životního prostředí. Ministerstvo následně do 3 dnů předá podklady do země určení, a případně do zemí, přes které bude přeprava probíhat.
Následně musí oznámení posoudit orgány v cílové zemi, a pokud neshledaly nedostatky, do 3 dnů poskytnou potvrzení o přijetí oznámení. Orgány země původu, tranzitu, i země určení mají lhůtu 30 dnů k vydání souhlasu s přepravou bez podmínek, souhlasu s podmínkami, nebo podání námitek v případě, že s přepravou nesouhlasí. Aby mohla přeprava legálně proběhnout, musí oznamovatel získat souhlas orgánů všech dotčených zemí.
I v přísnějším oznamovacím režimu musí být mezi oznamovatelem a příjemcem uzavřená smlouva v obdobném rozsahu, jako u předchozího režimu, pro přepravu v tomto režimu je však navíc povinné i poskytnutí finanční záruky nebo odpovídající pojištění, jež pokryjí alespoň dopravní náklady, náklady na nakládání s odpadem a náklady na uskladnění po určitou dobu, pokud by doprava nemohla být realizována nebo dokončena.
Solární panely – odpadový/neodpadový režim?
Je nicméně důležité vždy rozlišovat, zda se v konkrétním případě skutečně jedná o přepravu odpadů, nebo nikoliv. Ne vždy je totiž použitý výrobek automaticky odpadem. Kritériem není ani skutečnost, že použitý předmět má nějakou kladnou ekonomickou hodnotu, jelikož i hodnotný předmět může být odpadem. Obecně řečeno věc se stane odpadem v okamžiku, kdy se jí držitel zbavuje, případně není-li možné tuto věc používat k původnímu účelu. Uvedená definice však nemusí platit bezvýjimečně.
V praxi se setkáváme s případy, kdy dochází k přeshraniční přepravě funkčních použitých výrobků, nebo nefunkčních výrobků např. za účelem jejich opravy nebo za účelem vyřízení reklamace u výrobce, jenž má sídlo v zahraničí. Jedná se tedy o přepravu nefunkčních výrobků, které však potenciálně jsou dále schopny plnit svůj původní účel. Poměrně dobře lze tuto problematiku demonstrovat na solárních panelech, pro které kromě obecné úpravy nakládání s odpady platí i úprava zvláštní. Očekávaná životnost solárních panelů se obvykle uvádí mezi 20 až 30 lety. Není však výjimkou, že po dobu jejich dlouhé životnosti je nutné provádět údržbu a opravy, přičemž výrobce může sídlit v zahraničí, případně může vzniknout potřeba použité nefunkční solární panely vyvézt do zahraničí k reklamaci, anebo k dalšímu použití v jiném členském státě.
Obecně lze říci, že i dočasně nefunkční použité solární panely, které ale mají v budoucnu nadále sloužit svému účelu, nejsou odpadem. Přeprava solárních panelů za účelem opravy nebo renovace nebo použití v jiné lokalitě tak v těchto případech nebude probíhat v odpadovém režimu, nýbrž ve speciálním režimu použitých elektrozařízení podle § 74 zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností, ve znění pozdějších předpisů („ZVUŽ“).
Při vývozu nefunkčních použitých solárních panelů v režimu ZVUŽ za účelem opravy nebo renovace musí být celnímu úřadu nebo ČIŽP na vyžádání doloženy mimo jiné doklady prokazující, že k přepravě dochází v rámci smluvního vztahu mezi podnikateli a jsou zasílané zpět osobě, která je vyrobila nebo si je nechala vyrobit a prodává je pod vlastní značkou, v rámci uplatnění práv ze záruky nebo za účelem opravy nebo renovace.
Pokud jsou předmětem přepravy funkční použité solární panely, určené k přímému opětovnému použití, opět se nejedná o odpad a příslušným orgánům je potřeba na vyžádání předložit daňový doklad, kupní smlouvu se zahraničním subjektem a dále prokázat funkčnost použitých solárních panelů, a to dokumentací každého kusu přepravovaného použitého elektrozařízení prokazující ověření jeho funkčnosti včetně prohlášení držitele, že nejsou odpadem.
Uvedená pravidla se přitom vztahují na přeshraniční přepravu všech použitých elektrozařízení, kromě případů, kdy slouží výlučně k osobním a soukromým účelům osob, jež je přepravují, a osob jim blízkým.
Pokud nejsou celnímu úřadu doloženy odpovídající podklady, výjimka z odpadového režimu se neuplatní a z pohledu práva se tak může jednat o nedovolenou přepravu odpadů, se všemi důsledky z toho vyplývajícími.
Pro úplnost je nutné uvést, že přeprava solárních panelů ani jiných elektrozařízení určených k profesionálnímu použití mimo členské země Evropské unie v neodpadovém režimu není možná [§ 74 odst. 2 písm. b) ZVUŽ]. Pokud by tedy byly panely určené k profesionálnímu využití v rámci opravy nebo reklamace vyvezeny mimo území Evropské unie, resp. OECD, musí být tato skutečnost podložena i doklady o přeshraniční přepravě odpadu.
Nesmíme rovněž opomenout, že vyvezením solárních panelů za účelem údržby nebo opravy nezaniká povinnost se o ně postarat v souladu se ZVUŽ, tj. po ukončení jejich životnosti, zajistit jejich řádné využití nebo odstranění. Povinná osoba by si proto měla zajistit zejména doklady prokazující způsob nakládání se solárními panely, z nichž bude zřejmé, zda došlo k renovaci nebo opravě, případně nebyla-li možná, doklady prokazující, zda byly solární panely vráceny držiteli, nebo že došlo k jejich využití nebo odstranění v zahraničí. Z dokladů by však mělo být za všech okolností zřejmé, jakým způsobem bylo se solárními panely finálně naloženo, tj. jak byly využity.*
Mgr. Ivana Sabaková,
Advokátní kancelář KF Legal
