České republice vyčítá Evropská komise neplnění imisních limitů pro suspendované částice (PM10) a oxid dusičitý (NO2). Vinna jsou jednoznačně domácí topeniště a doprava, nikoliv velká energetika, průmysl a teplárny.
Veřejná energetika a výroba tepla se podle informací Českého hydrometeorologického ústavu v roce 2015 podílela na celkových emisích suspendovaných částic PM10 z 6,5 %. Největší podíl, 36,4 % měly na svědomí domácnosti. Polní práce pak způsobily téměř dvojnásobný podíl emisí než veřejná energetika (12,7 %). Pokud započteme i chovy hospodářských zvířat a emise z nesilničních vozidel používaných v zemědělství, pak se sektor zemědělství a lesnictví podílel na celkových emisích suspendovaných částic PM10 z 21,7 %, tedy přibližně trojnásobkem podílu veřejné energetiky.
„Je zřejmé, že kotlíkové dotace na vyřešení problému nestačí a pokud bude chtít vláda splnit závazky ČR vůči EU a vyhnout se pokutě, bude muset postupovat proti pevným palivům v domácnostech mnohem razantněji. Cestu paradoxně ukazuje Polsko, kde bude v Krakově topení pevnými palivy v domácích kotlích od roku 2019 úplně zakázáno,“ uvedl Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení ČR.
Provozovatelé tepláren v ČR investovali do snižování emisí znečišťujících látek od roku 2013 již více než 20 miliard korun. V důsledku těchto investic se podařilo v teplárnách provozovaných členy Teplárenského sdružení ČR mezi lety 2014 a 2016 snížit emise prachu o 36 %. Další snížení emisí lze v důsledku zpřísnění emisních limitů pro střední spalovací zdroje do 50 MW očekávat v průběhu letošního roku. Vzhledem k velmi nízkému podílu teplárenství na celkových emisích prachu v České republice však ani všechna tato opatření nemohou přinést zásadní zlepšení kvality ovzduší.*
Zdroj: Teplárenské sdružení
