Předpoklady energetického využívání odpadů

Komise evropských společenství chtěla ve věci sporu proti Lucembursku, týkajícího se spalování odpadu ve štrasburské spalovně, a ve věci sporu proti Spolkové republice Německo týkajícího se spoluspalování odpadu v cementárenských pecích od Evropského soudního dvora objasnit, zda se v těchto případech jedná o využívání nebo o odstraňování odpadů.

Rozsudky Evropského soudního dvora ze dne 13. 2. 2003 (C-458/00 Komise ev-ropských společenství proti Lucembursku a C-228/00 Komise evropských společenství proti Spolkové republice Německo) formulují předpoklady, kdy je proces spalování odpadů s výrobou energie kvalifikován jako energetické využívání, a umožňují tak stanovení odpovídajících pravidel.

I když směrnice Evropské unie o odpadech rozlišuje energetické využívání odpadu a jeho odstraňování spalováním a směrnice Evropské unie o spalování odpadu energetické využívání odpadu vyžaduje, příslušná pravidla dosud chybí.

Předpoklady rozsudku č. 458/00

Podle rozsudku C-458/00 (body 32-34) Evropského soudního dvora a definice podle bodu R1 přílohy II B směrnice Rady 75/442 EEC o odpadech ("Hlavní použití odpadu jako paliva nebo jiným způsobem k výrobě energie") proces využívání zahrnuje spalování odpadu tehdy, když je odpad použit jako prostředek k výrobě energie, tj. když je podstatná část odpadu použita za smysluplným účelem výroby energie (bod 32) za následujících předpokladů:

Spalováním odpadu se vyrobí či získá více energie, než je zapotřebí pro vlastní spalovací proces (bod 33).

Část získaného energetického přebytku ze spalovacího procesu bude skutečně jako tepelná nebo elektrická energie využita (bod 33).

Většina odpadu bude spotřebována pro spalování a větší část uvolněné energie bude využita (bod 34).

V případě rozsudku C-228 ve věci Komise evropských společenství proti Spolkové republice Německo - spoluspalování odpadu v cementárenských pecích - má Evropský soudní dvůr za to, že jsou výše uvedené předpoklady splněny a že se tedy jedná o energetické využití.

Další kritéria jako výhřevnost odpadu, obsah škodlivin nebo míchání odpadů nesmějí být za účelem kvalifikace využívání/odstraňování použity (bod 47).

Toto ustanovení změní kriteria energetického využívání v některých státech EU (SRN, Rakousko). V poslední době jsou patrné tendence vázat energetické využívání odpadů na určitou hodnotu výhřevnosti. Např. v Rakousku byl tento problém zkoumán a výsledkem bylo získání představy o četnosti výskytu odpadů s určitou výhřevností. Lze se oprávněně domnívat, že více méně podobnou strukturu výhřevností může vykazovat evropský, tedy i český komunální odpad.

Například mez výhřevnosti 11 MJ/kg znamená, že 54 % spalitelných rakouských odpadů připadá k energetickému využívání. V těchto "energeticky využitelných" odpadech jsou následné podíly škodlivin: 59 % Cl, 51 % Cd, 23 % Hg, 38 % Pb, 55 % Zn (vztaženo na celkový tok materiálu spalitelnými odpady).

Pokud by se stanovila jistá hodnota výhřevnosti jako vymezovací kritérium pro energetické využívání/odstraňování, znamenalo by to, že by odpady byly teprve od této hodnoty výhřevnosti využívány a pod touto hodnotou pouze odstraňovány. Praktická proveditelnost tohoto záměru je diskutabilní.

Následky pro Českou republiku

V případě, že by se legislativní předpis EU odchyloval od práva členského státu, je nutné patřičnou národní právní úpravu přizpůsobit tak, aby její výklad byl konformní s právem evropských společenství.

Pro Českou republiku jsou směrodatné následující dokumenty:

EU směrnice o spalování odpadů č. 2000/76 EC, vyžaduje pod bodem 6, článku 6 energetické využívání: "Veškeré teplo vznikající při spalování nebo spoluspalování bude podle možností rekuperováno".

EU směrnice o odpadech č. 75/442 EEC, kvalifikace spalování odpadu jako využívání: příloha II B - R1 "Hlavní použití odpadu jako paliva nebo jiným způsobem k výrobě energie", kvalifikace spalování odpadu jako odstraňování: příloha II A - D10 "Spalování na pevnině".

Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb., kvalifikace spalování odpadu jako využívání: příloha 3 - R1 "Využití odpadu způsobem obdobným jako paliva nebo jiným způsobem k výrobě energie", kvalifikace spalování odpadu jako odstraňování: příloha 4 - D10 "Spalování na pevnině".

Definice energetického využívání odpadů v zákoně o odpadech je srozumitelná (viz rámeček): Odpad nepotřebuje po vlastním zapálení ke spalování podpůrné palivo a vznikající teplo se použije pro potřebu vlastní nebo dalších osob. Jak je dále ukázáno, vyhovuje výše uvedeným předpokladům pro energetické využívání odpadů formulovaných v rozsudcích Evropského soudního dvora.

V budoucnu lze očekávat, že pro každé zařízení na spalování odpadu s výrobou energie bude vyžadován průkaz splnění předpokladů formulovaných v rozsudcích Evropského soudního dvora ze dne 13. 2. 2003, aby mohlo být kvalifikováno jako zařízení na energetické využívání (R1) či odstranění (D10) odpadu.

Vyhovuje energetické využívání rozsudku?

Hlavní energetické toky při spalování odpadu s výrobou energie jsou znázorněny na obr. 1 (hodnoty jsou vztaženy na 1 tunu odpadu vstupující do systému energetického využívání). Pro skutečné bilance je nutné použít údaje za uzavřený časový úsek - např. jednoho kalendářního roku.

V daném případě se jedná o modelový technologický řetězec odpovídající současnému stavu techniky (roštové ohniště, SNCR - nekatalytická redukce oxidů dusíku, parní generátor, elektrofiltr pro odloučení tuhého úletu ze spalin, pračka spalin, destrukce organických látek typu PCDD/F). U jednotlivých energetických toků se jedná o reálné hodnoty odpovídající praxi.

Rozsudek č. 458/00 předpokládá, že při energetickém využívání se spalováním odpadu vyrobí či získá více energie, než je zapotřebí pro vlastní spalovací proces. Tuto závislost vyjadřuje koeficient využití zařízení (PI_ef = (O_prod - (E_f + I_imp ))/ (E_f + I_imp + I_circ).

Pokud je PIef větší než jedna, znamená to, že zařízení vyrobí více energie, než je zapotřebí pro vlastní spalovací proces. Předpoklad pro energetické využívání je splněn a zařízení je kvalifikováno jako BAT.

Při použití údajů vztažených na 1 tunu odpadu je hodnota koeficientu využití zařízení rovna 1,94.

Podle metodiky BREF/BAT je výpočet koeficientu využití zařízení PIef prováděn obdobně. Do čitatele zlomku se místo vyrobené energie dosazuje energie exportovaná. V tomto případě je hodnota koeficientu využití zařízení rovna 1,36.

Vyjdou-li hodnoty PI_ef menší než jedna, nemůže být zařízení kvalifikováno jako zařízení k energetickému využívání odpadu nebo jako zařízení BAT. V takovém případě je vyráběno či exportováno menší množství energie než je pro vlastní spalovací proces zapotřebí, tedy vyrobená energie byla z větší části spotřebována pro spalovací proces. Rovněž v případě, že zařízení potřebuje větší množství importované energie, nemusí být energetické využívání pomocí PIef prokazatelné.

Rozsudek č. 458/00 rovněž předpokládá, že část získaného energetického přebytku ze spalovacího procesu bude skutečně využita jako tepelná nebo elektrická energie.

Z obr. 1 je zřejmé, že je tento předpoklad bezezbytku splněn - znázorněná exportovaná energie je energií určenou ke skutečnému využití. Většina zařízení, která spalují odpady s výrobou energie jsou napojena na komunální, případně privátní energetické sítě.

V České republice se jedná o zařízení na energetické využívání komunálních odpadů v Brně, v Liberci a v Praze. Liberecké zařízení exportuje ke skutečnému využití tepelnou a elektrickou energii. Zařízení v Brně a v Praze exportují ke skutečnému využití tepelnou energii. Dalším předpokladem rozsudku je, že většina odpadu bude spotřebována pro spalování a větší část uvolněné energie bude využita.

Spotřebuje se 60 % odpadu

Při spalování odpadu s výrobou energie vstupuje do ohniště 1 tuna odpadu, je dodáváno 4000 Nm³ spalovacího vzduchu, uvolňuje se energetický obsah odpadu, vzniká 5000 Nm³ surových, nevyčištěných spalin, které jsou podrobeny komplexnímu fyzikálně-chemickému absorpčnímu procesu odstraňování škodlivin (dávkování 700 kg vody a chemikálií) a do atmosféry je emitováno 5500 Nm³ vyčištěných spalin.

Z jedné tuny odpadu zbude po jeho energetické přeměně 355 kg zbytkových látek. Více než 60 % odpadu je tedy spotřebována pro spalování, což odpovídá předpokladu pro energetické využívání.

Energetickou přeměnou 1 tuny odpadu se uvolní 2,03 MWh energie. Z tohoto množství je 1,53 MWh, tj. přes 75 %, skutečně energeticky využito. Podle předpokladu pro energetické využívání je tedy větší část uvolněné energie využita.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES o spalování odpadů vyžaduje pod bodem 2 článku 12 vypracování výroční zprávy pro veřejnost, v níž musí provozovatel zveřejnit energetické a látkové bilance, průkaz funkčnosti zařízení a informace o průběhu technologických procesů.

Každý provozovatel disponuje potřebnými údaji k průkazu energetického využívání. Výše popsanou metodikou lze prokázat, zda konkrétní zařízení vyhovuje předpokladům rozsudku č. 458/00 ze dne 13. 2. 2003 Evropského soudního dvora pro kvalifikaci jako zařízení k energetickému využívání odpadu.

Graf

Zdroje

Hyžík J.: Energetische Verwertung der kommunalen Abfälle in der Tschechischen Republik, Kongress CEWEP - Confederation of European Waste to Energy Plants, Würzburg, BRD, 2002

Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb. definuje v § 23 energetické využití odpadů:

(2) Spalovny odpadů, u nichž nejsou splněny podmínky spalování uvedené v odstavci 1, jsou zařízeními k odstraňování odpadů.