Porovnání praktických zkušeností může být mnohdy překvapující. Česko a Rakousko jsou si velmi podobné, takže by člověk očekával, že se budou podobně vyvíjet i jejich odpadové hospodářství, respektive že české bude následovat cestu rakouského (které je přece jen o kus dál). Na příkladu města Wieselburg je však vidět, že teoretické předpoklady vždycky nevycházejí.
V městečku, které leží poblíž hornorakouského Melku, nás prováděl Hubert Seiringer, který nedaleko odtud provozuje velkou kompostárnu (její provoz vám přiblížíme v příštím čísle časopisu). O odpadovém hospodářství města do značné míry rozhodly tři zásadní věci: sběr bioodpadu pro jedné z největších kompostáren v zemi, zálohování PET lahví, které se díky tomu vůbec nedostávají do separovaného sběru, a snadná dostupnost zařízení pro mechanicko-biologickou úpravu v St. Pölten, kde se dotřiďováním zbytkového směného odpadu vyrábí alternativní palivo. Jeho objem představuje zhruba 30 % původního objemu odpadu.
BIOODPAD
Každý dům ve městě má svou hnědou nádobu na separaci biologického odpadu a kromě toho i další tři barevné popelnice: na papír, na plasty a na směsný komunální odpad.
Sběr biologického odpadu rozjížděli ve městě zhruba před 15 lety, tedy v době, kdy se rozjížděl i provoz kompostárny. "Na počátku jsme obešli osobně každý dům ve městě a informovali občany o tom, co se bude sbírat, co do hnědých kontejnerů nepatří atd. Kromě toho dostávají tyto informace na letácích. Tato práce, i když byla obtížná, se nám bohatě vyplatila v kvalitě třídění. Když se někdo zeptá, co patří do kontejneru, odpovídám - dejte tam všechno, co vyrostlo," vysvětluje Hubert Seiringer. Na počátku sbírání bioodpadů představoval kolem 40 % celkového objemu opadů, nyní je ho ve zbytkovém odpadu už jen kolem 10 %.
Kromě nádob u domu jsou ve městě běžným způsobem instalována sběrná hnízda, vždy v maximální vzdálenosti 150-200 metrů od každého obydlí. Pro osmnáct okolních sídel slouží sběrné centrum na kraji města. Obce jsou jeho vlastníky a provoz financují z poplatků. Lidé platí za účast v systému cca 120 eur za rok a domácnost. Hubert Seiringer říká: "Do sběrného dvora vozí lidi odpady většinou autem. Pokud tuto možnost nemají, mohou si zavolat službu, která jejich odpady za poplatek 115 eur odveze na sběrný dvůr. Tato částka nepokrývá náklady, zbytek se doplácí z poplatků, ale je to služba občanům."
Ve sběrném dvoře přistupují ke shromažďování odpadů velmi pragmaticky (obr. 3 a článek na následující straně). Odpady ze sběrného dvora se předávají odpadářským firmám, které zajišťují kvalifikované další nakládání.
NESTANDARDNÍ BUDOUCNOST
Vcelku nepřekvapivé uspořádání odpadového hospodářství ve městě však rozvířil Hubert Seiringer prohlášením, že uvažují o zrušení popelnice na plastový odpad. " Pro nás je nejdůležitější sbírat papír a bioodpad. Uvažujeme o tom, že bychom zrušili plastové nádoby a všechny plasty by se dávaly do zbytkového odpadu. Těžko vysvětlujeme lidem, že - poté co vrátí PET lahve - mají dále dělit odpad na směsný a plastový. Separovaný plast je kvůli tomu nehomogenní a špatně se zpracovává."
Na poznámky, že u nás máme rozvinutý recyklační průmysl, který separovaný odpad úspěšně zpracovává a s výrobky obchoduje, mávne Hubert Seiringer rukou: "Za deset let zjistíte, že je to špatná cesta, že se to nevyplatí. Z našeho hlediska je nesmysl třídit obalový plastový odpad a snažit se ho pak využít. Musíte mít separační nádoby, svoz, a pak se snažit to nějak uplatnit. Jediné, o čem by se dalo uvažovat, je separace a prodej či zpracování PET, jsou jednodruhové a dobře se zpracovávají."
Podle Huberta Seiringera po zavedení záloh se lidé přestali zajímat o separaci ostatních plastů. Pro firmu je údajně obtížné jim vysvětlit, že něco je zálohované, něco se musí dávat do kontejneru na plast, a něco by mělo skončit spíš ve směsném odpadu (znečištěné plasty). "Uvažujeme, že nebudeme vytřiďovat plasty, takže budou všechny končit ve směsném odpadu. Pak to všechno odvezeme do MBU v St. Pölten, tam se to efektivně vytřídí a získá se alternativní palivo. Je to pro nás efektivnější než separace," uzavírá Hubert Seiringer.
A dodává: "Také obyčejné spálení je nesmysl, jediné co má smysl, je výroba energie, protože se tím mohou získat zpět hodnoty, které jsou v odpadu."
- jast-
(Materiál byl zpracován na základě exkurze, organizované agenturou ZERA v rámci konference Biologicky rozložitelné odpady, 9. - 11. 9., Náměšť nad Oslavou).
