Uplynulo více než deset let od doby, kdy zařízení, útvary a jednotky sovětské armády, dislokované na našem území, zahájily přesun do své vlasti. Jejich pobyt na našem území měl značně negativní vliv na stav životního prostředí, což v mnoha případech přetrvává dodnes.
Urychlená výstavba vojenských objektů, skladů, autoparků nebo výdejen PHM bez patřičného zabezpečení a respektování platné československé legislativy, neodpovědná manipulace s materiálem, to vše spolu s dalšími faktory vedlo za dlouhou dobu pobytu k narušení životního prostředí v lokalitách, kde byla sovětská armáda dislokována, kde prováděla výcvik i v prostorech, které krátkodobě využívala.
Například již v prosinci 1973 bylo poprvé v Československu řešeno znečištění vod způsobené sovětskou armádou. V pozdějších letech se projevovaly důsledky činnosti sovětské armády v dalších lokalitách, např. Jánská, Mimoň, Olomouc, Bruntál, Sliač-Vlkanová.
V posledně dvou jmenovaných lokalitách bylo za období 1981 až 1991 z hladiny podzemních vod odčerpáno 336,278 m3 uniknutých ropných látek. V tomto případě nebyly odstraněny primární příčiny znečištění, ale byla zvolena metoda udržovací sanace. Náklady na řešení tohoto stavu představovaly v uvedeném období částku téměř 37 miliónů Kčs.
Řešení situace
Komplexní řešení vzniklé situace bylo zahájeno v roce 1990. Byla vytvořena společná československo-sovětská komise pro ekologické aspekty odchodu sovětských vojsk z území ČSFR. Realizací hydrogeologického průzkumu byly pověřeny organizace, které měly zkušenosti s průzkumem a sanací horninového prostředí a vod (Geotest Brno, IGHP Žilina, Stavební geologie Praha a Vodní zdroje Praha).
Při zahájení průzkumů a rekognoskací v jednotlivých prostorech byl příznačný přístup představitelů sovětské armády, kteří seznamovali československé zástupce jen s nejnutnějšími údaji a skutečnostmi. Z jejich strany bylo přiznáváno jen to, co bylo československou stranou zjištěno objektivně dříve. Žádné další informace neposkytovali.
Mám za to, že v mnoha případech by při průzkumech a hodnocení stavu bylo velmi užitečné mít k dispozici údaje o skutečných počtech osob, techniky, programech bojové a politické přípravy atd. Znalost těchto údajů dávala předpoklad pro kvalifikovaný odhad množství navezeného materiálu, jeho spotřebě na našem území nebo množství materiálu odvezeného zpět na území SSSR. Rovněž nejsou k dispozici žádné bližší údaje o materiálu, jehož spotřeba nebyla žádným obvyklým způsobem vykázána.
Dodatečný průzkum
V roce 1991 byl zahájen odborným armádním pracovištěm dodatečný průzkum ve vytypovaných prostorech a posádkách (Boží Dar-letiště Mladá, Lysá nad Labem-Ostrá, Hradčany-letiště, Hvězdov II, Květná, Týniště nad Orlicí, Bruntál, Dětřichov, VVP Libavá, Olomouc, Komárno, Nemšová, Štúrovo, Neředín, VVP Lešť, Rimavská Sobota, Ružomberok, Sliač-Vlkanová, Vrútky, Zvolen, Kežmarok, Michalovce, Rožňava, Jelšava, Skalka nad Váhom, Nové Mesto nad Váhom). Z původního požadavku, představujícího 26 posádek, byl úkol rozšířen o další posádky a lokality: Šíriny u Zvolena, letiště Sliač, Ivachnova u Ružomberku, Kramárské, Brzotín u Rožňavy, Gemerská Horka, Častkovce, Voderady, Nána u Štúrova, Iža, Bohdaneč, Všejany a Vanovice.
Největší znečištění životního prostředí a vzniklé škody byly zjištěny na teritoriu Středočeského a Severočeského kraje. Konkrétně v lokalitě VVP Mladá (Severočeský kraj) byla zjištěna silná a rozsáhlá kontaminace horninového prostředí a podzemních vod, zejména ropnými látkami. Znečištění bylo způsobeno hlavně činností v prostorech velkoskladů PHM, produktovodů (i jejich netěsností), autoparků s dílnami a mycími můstky. Ve vlastních relativně malých skladech PHM a na divokých i povolených skládkách byly sovětskou stranou prokazatelně ukládány sudy a různě velké obaly se zbytky PHM, nádoby se zbytky ředidel, nátěrových hmot a dalších kontaminantů.
Za nejvíce postižené místo bylo označeno letiště Boží Dar a stáčiště PHM, kdy na hladině podzemních vod byla zjištěna volná vrstva ropných látek o síle až 2,6 m. V osádce Milovice dosahovala volná vrstva ropných látek na hladině podzemních vod síly až 1,5 m. Na skládkách ve VVP Mladá byla prokázána přítomnost ropných látek, polychlorovaných uhlovodíků a bifenylů, polyaromatických uhlovodíků a těžkých kovů.
V teritoriu Severočeského kraje byla nejhorší situace zjištěna v lokalitě letiště Hradčany. Celkové množství zeminy, kontaminované ropnými látkami, bylo odhadnuto objemem 487 358 m3, přičemž obsah ropných látek byl odhadnut na množství 4 137 000 kg. Na hladině podzemních vod byla odhadnuta volná vrstva ropných látek o ploše 82 250 m2 a objemu překračující 3 500 m3. Vedle kontaminace ropnými látkami, byla prokázána přítomnost chlorovaných uhlovodíků, polyaromatických uhlovodíků, polychlorovaných bifenylů a těžkých kovů.
V květnu 1991 jsme nalezli v posádce Olomouc-Bystrovany 12 ks chemických min, v nichž bylo celkem 75,6 kg chlorpikrinu. Půl roku později jsme nalezli v objektu označeném azbukou jako SIBIŘ DMB-91 v lokalitě Milovice tři papírové pytle, obsahující 50 kg hexachlorcyklohexanu a 25 kg 2,2-bis-(4-chlorfenyl)-1,1,1-trichlorethan (DDT). Dále byl nalezen 100litrový sud se směsí fenolu, kresolů, xylenolů a anilínu.
Na Slovensku byly nejrozsáhlejší kontaminace prokázány na teritoriu Středoslovenského kraje. Kromě kontaminace všech prověřovaných podzemních vod bylo prokázáno znečištění i v řece Hron a ve Vlčném potoku. V prostorech PZH (pomocné zemědělské hospodářství) v lokalitě Likavka-Kramáriska byla zjištěna kontaminace psychrofilními, mesofilními a koliformními bakteriemi a rovněž patogenními a podmíněně patogenními organismy. V lokalitě Jelšava byl ve vzdálenosti 500 m od kasáren znepřístupněn sklad, v němž byl původně chemický sklad sovětské armády. V době kontroly vytékala voda intenzivně zbarvená organickými chemikáliemi a barvami.
Vzhledem ke krátkosti doby a naléhavosti rychlého předávání prostorů byly průzkum a rekognoskace zaměřeny na ty prostory a objekty, kde byl skladován materiál, zejména PHM, chemikálie, výzbroj a bojová technika, nebo s nimi byla prováděna jakákoliv činnost. Pro následující řešení ekologických škod nebylo nejvhodnější, že v dané době nebyl čas na podrobný průzkum a z politických důvodů byla snaha, aby sovětská armáda co nejdřív vyklidila prostory a opustila naše území.
Současnost ukazuje, jaké dědictví nám bylo zanecháno ve formě černých a skrytých skládek, popř. různých depozit nepotřebného, zastaralého, poškozeného, či jinak znehodnoceného vojenského materiálu.
Po našich zkušenostech se domnívám, že nemůže být překvapující ani nález cvičné chemické munice nebo jiného nebezpečného vojenského materiálu, včetně bojové munice do různých druhů zbraní. Konkrétní varování pro budoucnost představoval nález chlorpikrinu a napalmu v Olomouci-Bystrovanech, stejně jako nálezy chemikálií v prostoru VVP Mladá.
Trvalá pozornost
Zjištěný stav kontaminace a devastace životního prostředí vyžaduje věnovat trvalou pozornost jeho dlouhodobému sledování a hodnocení vývoje, a to nejen u zjištěných zdrojů, ale také s ohledem na dosud neodhalené skládky, které představují značné riziko do budoucnosti.
Částka, potřebná na finanční krytí provedených a dále plánovaných prací se odhaduje celkem ve výši 3 125 533 600 Kč. Z toho mělo být 2 830 808 600 Kč hrazeno sovětskou stranou a zbytek českou (resp. slovenskou).
Problematika vojenských prostorů a objektů je trvale aktuální nejen v souvislosti s odchodem sovětské armády a řešením zjištěných nebo ještě neodhalených ekologických škod. Má souvislost také s reorganizací České armády či předáváním objektů mezi armádou České republiky, městy a obcemi, či jinými subjekty.
Náš vstup do NATO přinesl s sebou rovněž požadavek na další prostory pro výcvik spojeneckých vojsk na našem území. Nemůžeme opominout ani potřebu mít jednoznačně identifikované poškození životního prostředí v čase a prostoru, aby mohla být včas provedena nejen náprava, ale aby mohl být brán rovněž k odpovědnosti případný viník. Významné by mělo být i zjištění, jak pokročila sanace kontaminovaných prostorů a zda plánovaná a realizovaná opatření byla stanovena správně a účinně, resp. novým průzkumem a rekognoskací prostorů navrhnout dodatečná nápravná opatření.
Ivan Mašek
Vysoké učení technické, Brno
