POVINNOST OBCE I OBČANŮ

KAPITAČNÍ PLATBA PODCHYTÍ NEPLATIČE Před více než dvěma roky nabyl účinnosti zákon o odpadech č.125/1997 Sb. Praxe ukázala, že zákon obsahuje nejasnosti, které umožňují dvojaký výklad některých ustanovení. Čeho se "dvojaká" ustanovení týkají? Především plateb, neboť o peníze jde až (už) v první...

KAPITAČNÍ PLATBA PODCHYTÍ NEPLATIČE

Před více než dvěma roky nabyl účinnosti zákon o odpadech č.125/1997 Sb. Praxe ukázala, že zákon obsahuje nejasnosti, které umožňují dvojaký výklad některých ustanovení.

Čeho se "dvojaká" ustanovení týkají? Především plateb, neboť o peníze jde až (už) v první řadě. A likvidace odpadů něco stojí. Nemám tím na mysli pouze ten nejjednodušší způsob likvidace odpadů - skládkování, ale zejména zpětné využití dále upotřebitelných částí komunálního odpadu. Zákon se opírá o celkem správnou filozofii, totiž, že si nemůžeme dovolit udělat z naší země jednu velkou skládku. Proto byla do zákona zakomponována povinnost třídit komunální odpad.

Zákon ve svém § 9 odst. 2 stanoví, že fyzické osoby (tj. občané) jsou povinny ode dne, kdy tak obec stanoví obecně závaznou vyhláškou, komunální odpad odděleně shromažďovat, třídit a předávat k využití a zneškodnění podle systému stanoveného obcí, pokud neprokáží, že tento odpad využily nebo samy zneškodnily v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy.

Zákon dále říká, že fyzické osoby platí cenu za svoz, třídění a zneškodnění komunálního odpadu obci ve výši, která je v souladu se zvláštními (cenovými) předpisy. V tomtéž paragrafu je napsáno, že z této úhrady jsou hrazeny výdaje obce spojené s nakládáním s odpady (včetně černých skládek).

Z DOBROVOLNOSTI POVINNOST

Z uvedeného vyplývá, že obec je oprávněna od svých občanů vyžadovat úhradu nákladů spojených nejen s odvážením tzv. zbytkového komunálního odpadu na skládku či do spalovny, ale i s provozem odpadových dvorů a různých systémů třídění.

Obce až do vydání zákona č. 125/1997 Sb. řadu těchto služeb hradily ze svých rozpočtů. Z toho plynul stupeň rozpracovanosti systémů třídění a sběru využitelných odpadů. Uvedením odpadového zákona do praxe se z této v podstatě dobrovolné služby stala povinnost.

Kromě pořizovacích nákladů jsou v této oblasti značné provozní náklady. Provoz odpadových dvorů vyžaduje obsluhu a za uplatnění většiny vytříděných odpadů se musí platit. Jenom několik komodit (např. železný šrot) se dá zpeněžit. Paradoxní je, že často uplatnění vytříděných odpadních surovin stojí obec více, než by stálo uložení na skládku.

PODÍL NA NÁKLADECH

Řada měst a obcí požaduje, aby se občané podíleli na nákladech na třídění. Někde náklady za tříděný sběr a další služby připočetli k nákladům za svoz odpadových nádob, jinde byla zvolena složená cena.

Uvedu příklad našeho města. Zde odváží zbytkový komunální odpad dvě firmy. Jedna v 1100 litrových kontejnerech ze sídlištní zástavby, kde je pak platba rozpočítávána podle počtu bydlících obyvatel. V zástavbě rodinných domků, kde jsou používány 110 litrové odpadové nádoby, máme zaveden známkový systém s různými možnostmi platby. Při používání kupónové známky za jednotlivý svoz požadujeme zakoupení minimálně 5 odvozů odpadní nádoby ročně.

DISKUZE KOLEM CENY

Za svoz tříděného odpadu a dalších služeb požadujeme od každého občana přihlášeného k trvalému pobytu v našem městě 100 Kč ročně. Náklady na tříděný sběr a další služby v našem městě jsou však vyčísleny na částku 180 Kč ročně za každého občana. Město tedy systém dotuje skoro ze 40 %.

I přes poměrně dlouhou a intenzívní mediální kampaň jsme narazili na velké problémy. Bylo třeba osobního a skupinového vysvětlování, než většina občanů pochopila, co vlastně od nich chceme a proč cenu zvyšujeme. Paradoxně dvousložková a průhlednější platba vyvolala více diskuzí než prosté zvýšení ceny. Postupně jsme se dopracovali k více jak 90% úspěšnosti vymáhání plateb. Není však ještě zcela vyhráno. S 10 % neplatičů je zaváděno přestupkové řízení, zatímco oni vyhrožují Ústavním soudem a ohánějí se listinou práv a svobod.

MNOHÁ PŘEKVAPENÍ

Systém si vyžádal zavedení evidence obyvatel v jednotlivých obytných domech. Zjistili jsme, že je dost těch, kteří žádnou odpadovou nádobu nemají, ani si nevybrali způsob platby a tím i odvozu zbytkového komunálního odpadu. Tvrdí přitom, že se nehodlají na systém odpadového hospodářství města napojit. Opírají se o názor, že stačí čestné prohlášení, jak likvidují svůj komunální odpad a tudíž nemají žádnou povinnost k městu - ani věcnou, ani finanční.

NESTANDARDNÍ ZPŮSOBY

Může existovat několik způsobů nestandardní likvidace komunálního odpadu občany. Jestliže např. v hotelu, ubytovně nebo ve škole je služební byt, je velice pravděpodobné, že komunální odpad takové domácnosti je likvidován spolu s odpadem z tohoto podnikatelského objektu. Pak je však třeba doložit smlouvu o úhradě nákladů na likvidaci komunálního odpadu mezi občanem a zaměstnavatelem. Pochybuji, že zaměstnavatel by si za takto poskytovanou službu nenechal platit. Občan také může být dlouhodobě vzdálen z místa bydliště - v zahraničí, ve výkonu základní vojenské služby, v léčebně dlouhodobě nemocných.

Co si však myslet o řediteli středně velké akciové společnosti, který tvrdí, že odpad likviduje v této firmě. Těžko si však lze představit situaci, kdy nakládá pytel se zapáchajícím odpadem do kufru svého automobilu a v cca 30 km vzdáleném městě jej odkládá do kontejneru umístěném na dvoře firmy. Lze takovému tvrzení věřit?

ETICKÉ OTÁZKY

Domnívám se, že navržená odpadová komunální daň by mohla být cestou vedoucí k sjednocení pohledu na platbu za odpad. Pokud by každý občan byl povinen za likvidaci svého odpadu platit, snad by jej nic nepudilo k tomu, aby jej v noci potají odnášel do odpadových košů v parku nebo na sídliště do kontejnerů placených jeho spoluobčany.

Někteří se obávají, že odpadová daň bude demotivovat třídění odpadů. Domnívám se, že třídění odpadů je problém spíše etický než ekonomický. Ti, kteří dnes již třídí, činí tak především proto, že jsou přesvědčeni, že je to tak správné a nikoliv proto, aby ušetřili ročně několik desetikorun za pár popelnic navíc. Místo pracného vymáhání úhrady za likvidaci komunálního odpadu od lidí přesvědčených, že se jim ubližuje, je třeba větší nápor do oblasti osvěty a vytvoření technických podmínek pro recyklaci.

POUŽÍVAT ZDRAVÝ ROZUM

Aplikaci zdravého rozumu bychom pak měli vyžadovat ve všech oblastech odpadového hospodářství. Například i při odvolacích řízeních s různými neplatiči, kteří se nestydí své prohřešky zabalit např. do již zmíněného čestného prohlášení.

Navzdory tomu se domnívám, že po více jak roce života zákona o odpadech se v naší zemi mnoho pohnulo k lepšímu. Odpadové dvory vyrostly v mnoha městech a občanská veřejnost si na ně pomalu, ale jistě zvyká. Kladně působí i stovky nadšenců, kteří sběrovými soutěžemi motivují děti a vytvářejí návyky ekologického chování. Snad by mohla přispět i veřejnoprávní televize, kdyby ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí natočila naučný a informační seriál, který by byl vysílán v době vysoké sledovanosti. Ekologické výchově veřejnosti by to zcela určitě prospělo.

JOSEF ŠALDA,

starosta Čelákovic

FOTO AUTOR