TERMICKÉ ZPRACOVÁNÍ VE SPALOVNÁCH Termické zpracování představuje v zemích Evropské unie významnou metodu k využívání a zneškodňování odpadů. Pokud je kvalitně navrženo vlastní technologické zařízení, správně veden spalovací proces a zařízení je vybaveno moderní odlučovací technikou, jedná se o...
TERMICKÉ ZPRACOVÁNÍ VE SPALOVNÁCH
Termické zpracování představuje v zemích Evropské unie významnou metodu k využívání a zneškodňování odpadů. Pokud je kvalitně navrženo vlastní technologické zařízení, správně veden spalovací proces a zařízení je vybaveno moderní odlučovací technikou, jedná se o prověřenou a ekologicky bezpečnou technologii. Své místo má při zneškodňování komunálních, průmyslových, zemědělských, nemocničních a dalších i problémových odpadů.
Předností termického zpracování je podstatná redukce odpadů, koncentrace zdravotně škodlivých anorganických komponent, zejména těžkých kovů do solidifikovaných a nevyluhovatelných hmot, využití organických součástí k získání energie. Navzdory těmto skutečnostem však ve veřejnosti stále panuje určitá nedůvěra ke spalovnám. Nejvíce je diskutována otázka potenciálního znečišťování ovzduší, svoji váhu mají i obavy z komplexního účinku současně působících směsí různých chemických látek.
Právě proto je výstavba spaloven podmíněna hodnocením vlivu na životní prostředí a na zdraví podle zákona č. 244/92 Sb. Teprve na základě zhodnocení potenciálního dopadu všech zdravotně relevantních faktorů a škodlivin a zjištění, že tyto vlivy nepředstavují reálné zdravotní riziko, je možno konkrétní stavbu realizovat.
Množství odpadů, zejména komunálních, neustále vzrůstá a značně se mění i jeho složení. Potřebná výhřevnost odpadu se pohybuje v hodnotách 8500-10 000 MJ/t. V posledních letech však v Německu dosahuje tepelných hodnot o 30-40 % vyšších, a to i přes vysoké procento recyklace, které obvykle obsah nejvýhřevnějších složek snižuje. Zbytkový odpad dokonce v některých oblastech dosahuje výhřevnosti až 12 000-13 000 MJ/t.
Ve spalovnách o kapacitě vyšší než 100 000 tun/rok může být vyprodukováno 400-500 kWh energické energie, 1,5 MWh tepla na tunu odpadu (při tepelné hodnotě 8500 MJ/t). Zhruba 20-30 % elektrické energie je potřebné na vlastní provoz spalovny.
SOUČASNÁ LEGISLATIVA
Postavení problematiky termického zpracování odpadů s využitím tepelné energie je v obsaženo v zákoně č. 125/1997 Sb., o odpadech. Ve smyslu tohoto zákona jsou spalovny zařízení, projektovaná a schvalovaná jako zařízení ke zneškodňování odpadu, a to i v případech, kdy využívání získaného tepla zlepšuje ekonomiku celého zařízení.
Tímto zákonem byly ve prospěch spalování vytvořeny některé postupné kroky k omezení přímého ukládání odpadů na skládky. Zákon jednoznačně stanovuje a vyjmenovává odpady, které nesmějí být ukládány na skládkách všech skupin, čímž nepřímo podporuje jiné ekologičtější způsoby nakládání s odpady včetně spalování.
Bohužel poměr mezi využívanými a zneškodňovanými odpady není v současné době v České republice příznivý. Rozhodující část komunálního a průmyslového odpadu končí bez jakékoliv úpravy na skládkách.
NOVÝ PŘÍSTUP
Dlouhodobým cílem státní politiky životního prostředí v oblasti nakládání s odpady v souladu se strategií Evropské unie je omezit co nejvíce vliv odpadů na životní prostředí prevencí (snižování produkce odpadů, zejména nebezpečných). Skládkování je třeba omezit především v případě nebezpečných odpadů.
Připravovaný nový zákon o odpadech by měl být již plně v souladu s touto strategií. Prioritní by mělo být využívání odpadů jako surovin, tj. materiálová recyklace a energetické využití při termickém zpracování. Přímé ukládání odpadů na skládky by mělo být v postupných krocích omezeno především ve vazbě na obsah organických látek v odpadu, v souladu s novou směrnicí Evropské unie o skládkování odpadu č. 31 z roku 1999. Skládkování by mělo být obecně poslední možností, v případě, že odpad nebude možno nějakým způsobem využít.
Celková produkce odpadů v České republice v roce 1998 dosahovala více než 44 mil. tun, z toho nebezpečných téměř 4 mil. tun a komunálních 4,5 mil. tun. Celkově bylo na našem území vyprodukováno v roce 1998 více než 11 mil. tun spalitelných odpadů, z toho nebezpečných více než 850 tisíc tun (tj. zhruba 8 % z celkové produkce).
Přitom kapacita současně provozovaných spaloven odpadů včetně komunálních je pouze okolo 776 tisíc tun odpadů za rok. Množství spalovaného odpadu v ČR je hluboko pod množstvím odpadu spalovaného v zemích Evropské unie. V případě komunálních odpadů jsou to pouze 4 % a průmyslových odpadů jenom 1 % z jejich celkové produkce.
KOMUNÁLNÍ ODPADY
Ke konci roku 1999 byly v ČR v provozu tři velké spalovny komunálních odpadů:
[*] spalovna Brno s kapacitou 240 000 t/rok,
[*] spalovna Praha - Malešice s kapacitou 310 000 t/rok,
[*] spalovna Liberec s kapacitou 96 000 t/rok.
Celková projektovaná kapacita spaloven komunálního odpadu je tedy 646 000 t/rok.
V současné době jsou v platnosti dvě směrnice Evropské unie, které regulují povolování, výstavbu, přístrojové vybavení, provoz a podávání zpráv o provozu existujících i nově budovaných spaloven: směrnice číslo 89/429/EEC, o snižování znečištění ovzduší stávajícími spalovnami komunálních odpadů a směrnice č. 89/369/EEC, o prevenci znečištění ovzduší z nových spaloven odpadů. Obě jsou dceřinými směrnicemi rámcové směrnice č. 84/360/EHS, k boji proti znečištění ovzduší emisemi z průmyslových závodů.
Za nové jsou považovány ty spalovny, jimž bylo povolení k provozu uděleno po 1. prosinci 1990. V závislosti na nominální kapacitě spalovny jsou stanoveny úrovně emisních limitů. Směrnice dále obsahují požadavky na monitorování provozu, inspekci a podávání zpráv, které musí provozovatelé spaloven pravidelně předkládat. Veřejnosti musí být dostupné veškeré informace, týkající se žádostí o udělení povolení k provozu a výsledků monitorování.
Česká legislativa upravující oblast spalování komunálních odpadů (zákon č. 309/91 Sb., o ochraně ovzduší a vyhláška MŽP ČR č. 117/1997 Sb.) poměrně dobře usměrňuje tento způsob zpracovávání odpadů. Je vcelku v dobrém souladu s výše uvedenými předpisy Evropské unie, jednak co se týče podmínek vedení spalovacího procesu, jednak způsobu stanovení emisních koncentrací škodlivin.
V případě oxidů dusíku dokonce definuje emisní limit, což směrnice Evropské unie nečiní. Přechod našich spaloven komunálních odpadů na emisní limity Evropské unie by neměl představovat vážnější technické ani ekonomické obtíže.
NEBEZPEČNÝ ODPAD
Ke konci roku 1998 bylo na území ČR v provozu 45 spaloven průmyslového a 22 spaloven nemocničního odpadu, které splňují platné emisní limity České republiky. Jedná se většinou o zařízení s poměrně malou kapacitou. Celková projektovaná roční kapacita těchto spaloven se pohybuje okolo 130 000 tun, skutečná provozní kapacita je však v závislosti na typu použité technologie a jejího zvládnutí provozovatelem většinou mnohem nižší a ani ta není často např. pro nedostatek odpadu využívána.
Spalovny nebezpečných průmyslových odpadů jsou ve světě realizovány ve dvou variantách. První typ reprezentují zařízení, která jsou budována a provozována velkými producenty těchto odpadů, např. v podnicích těžké chemie jako součást jejich infrastruktury. Představují zde nejvýhodnější řešení zneškodňování vlastních odpadů přímo ve výrobním závodě, pouze případnou volnou kapacitu poskytují externím zájemcům.
Druhým typem jsou regionální střediska, která zajišťují tyto služby pro region, určitou průmyslovou oblast či celý stát. Investorem a provozovatelem jsou společnosti sdružující většinou producenty i zpracovatele odpadů, často s účastí státu, měst a obcí.
Jedná se vždy o spalovny velkých kapacit (minimální ekonomická kapacita je v tomto případě kolem 40 000 t zpracovávaných odpadů ročně). Zahraniční zkušenosti napovídají, že taková regionální střediska jsou z ekologického a ekonomického hlediska optimálním řešením.
S ohledem na tyto zkušenosti bylo v minulosti v České republice uvažováno o výstavbě 3-4 podobných středisek. Žádné z nich se však nepodařilo realizovat především kvůli vysoké investiční náročnosti a chybějící státní účasti (státní garance).
Pro spalování nebezpečných odpadů je v Evropské unii v platnosti směrnice č. 94/67/EC, kterou lze pokládat za dceřinou směrnici rámcové směrnice k odpadům. Členské státy mají za povinnost stanovit podmínky provozu spaloven nebezpečného odpadu a emisní limity pro tato zařízení a vymáhat jejich dodržování mj. prostřednictvím udělování povolení k provozu. Jakékoliv překročení emisních limitů musí být neprodleně oznámeno příslušnému úřadu a může vést k omezení provozu či až k uzavření spalovny. Povolení podléhá též vypouštění odpadních vod ze spaloven nebezpečných odpadů.
Legislativa ČR, týkající se spalování nebezpečných odpadů, znatelně zaostává za právní úpravou platnou v Evropské unii. Zatímco vyhláška MŽP ČR č. 117/1997 Sb. stanovuje pouze základní podmínky spalování nebezpečných odpadů a vyhlašuje emisní limity, směrnice č. 94/67/EC vymezuje podmínky pro provoz celé spalovny - od přijímání odpadů, přes stanovení podmínek pro nakládání s nimi, podmínek nakládání s odpadními vodami až po nakládání s odpady vznikající vlastním provozem spalovny. Lze obecně konstatovat, že emisní limity, dané směrnicí č. 94/67/EC, jsou výrazně přísnější pro řadu sledovaných škodlivin.
Česká republika nemá stanoveny limity pro PCDD/PCDF - 0,1 ng TEQ/Nm3, z kovů pak pro cín. Na druhé straně obsahuje vyhláška MŽP ČR č. 117/1997 Sb. emisní limit pro oxidy dusíku, který chybí ve směrnici EU č. 94/67/EC.
Dosažení emisních limitů pro prach a limitních koncentrací PCDD/PCDF u stávajících spaloven nebezpečných odpadů v ČR je technicky realizovatelné, finančně však značně nákladné. Právní úprava ČR, týkající se podmínek spalování nebezpečných odpadů a způsobu stanovení škodlivin a jejich monitoringu, není v zásadním rozporu z předpisy EU.
Po transpozici přísnějších požadavků dle směrnice Evropské unie lze očekávat, že podstatná část stávajících spaloven nebezpečných odpadů (odhadem jedna třetina až jedna polovina) bude uzavřena. Předpokládá se, že asi deset spaloven nebezpečných odpadů, představujících kapacitu přibližně 60 000 t/rok, bude rekonstruováno. Investice do obnovy stávajících technologií spaloven mohou být neefektivní a mohou výrazně vzrůst i provozní náklady.
Přesnější ocenění investičních nákladů nutných pro modernizaci těchto spaloven k dosažení požadavků směrnice by měl v rámci implementační strategie pro oblast ochrany ovzduší přinést projekt Phare CZ 9811-02 01 "Implementation/Investment Strategies for EC Air Directives". Projekt bude zahájen v druhé polovině tohoto roku.
ZCELA NOVÁ SMĚRNICE
V současné době již pokročila příprava nové směrnice Evropské unie ke spalování odpadu s označením Common Position No 7/2000 - OJL 28. 1. 2000 COM (1999) 330 final. Tato směrnice by měla během 5-6 let nahradit dříve citované směrnice ke spalování odpadů. Její obsah bude bližší směrnici o nebezpečných odpadech s přihlédnutím k ustanovením, která se dotýkají nejen emisí do ovzduší, ale řeší též problematiku spalování integrovaně - od přijímání odpadů až po ukládání zbytků ze spalovacího procesu.
Cílem této směrnice je především sjednotit podmínky pro spalování odpadů, které nejsou považovány za nebezpečné i v zařízeních vyrábějících energii nebo výrobky, tj. v zařízeních, která nejsou pro spalování odpadů přímo určena.
Tato směrnice tedy zpřísňuje především podmínky pro tzv. spoluspalování odpadů (z hlediska prakticky všech emisních hodnot) a dále pak vlastní kontrolu.
Pro spalování odpadů se zpřísňuje limit pro NOx a pro všechny spalovny se zavádí limit pro PCDD a PCDF. Je navrhováno kontinuální měření stanovených emisních hodnot škodlivin (prach, NOx, CO, COC, HCL, HF, SO2) pro všechny spalovací procesy. Směrnice si klade za cíl zabránit nebo co nejvíce omezit negativní účinky spalování včetně tzv. spoluspalování odpadů na životní prostředí, půdu, povrchové a podzemní vody.
JAN PLAVEC,
odbor odpadů
Ministerstva životního prostředí
FOTO ARCHÍV
Kapacita a počet spaloven komunálních odpadů (KO)
Stát Kapacita Podíl Počet spaloven spalovaných KO spaloven KO v kt/rok z jejich celkové produkce (v %)
Rakousko 340 11 2
Belgie 2240 54 24
Dánsko 2310 74 31
Finsko 70 2 1
Francie 11 330 42 225
Řecko 0 0 0
SRN 12 020 36 49
Irsko 0 0 0
Itálie 1900 16 28
Lucembursko 170 75 1
Nizozemsko 3150 35 10
Norsko 500 22 18
Portugalsko 0 0 0
Španělsko 740 6 14
Švédsko 1860 47 21
Švýcarsko 2840 59 30
Velká Británie 3680 8 31
Celkem 43 150 485
Evropská unie celkem 39 800 437
