Popelářská historie v Chocni na dobových fotografiích

V minulosti představovalo vyvážení popela a odpadků špinavou, a především velmi prašnou práci. Popel tvořil většinu z odpadů, které lidé vyprodukovali, zvláště v zimě, kdy se topilo tuhými palivy.

Před nástupem klasických popelnic, které známe dnes, lidé dávali popel a další odpad na vyhození do nádob různých tvarů, ať dřevěných či kovových. Kdejaký starý nepoužívaný sud se pro tento účel hodil. Při delším nevyvezení hyzdily naskládané bedny s popelem ulice města.

Komunální služby Městského národního výboru v Chocni vznikly již v roce 1950 a to z rozpočtového zařízení Městského národního výboru v Chocni. Tehdy se jmenovaly „Služba veřejnosti, sdružený komunální podnik MNV“. Vedle dalších činností měly v náplni své práce odvoz odpadu a čištění města.

Traktor s vlečným vozem (předchůdce popelářského vozu) jezdil po jednotlivých ulicích města a pracovníci tehdejšího komunálu museli každou nádobu s odpadem vzít ručně, vyzdvihnout a vysypat na vůz. Byla to fyzicky náročná práce a nejednou se stávalo, že zbytky popela zůstávaly vysypány na chodnících...

Od poloviny padesátých let minulého století se v Chocni začaly objevovat nové kovové popelnice, které postupně nahrazovaly různé staré neforemné nádoby na popel a odpadky. Choceň dle sčítání obyvatel v roce 1950 měla přes sedm tisíc obyvatel.
Město Choceň od druhé poloviny 50. let minulého století přešlo na hygieničtější způsob vyvážení odpadků. Na nové plechové popelnice bylo pořízeno moderní popelářské auto, jednalo se o typ Škoda 706 ROK.

Pro popelářská auta se vžilo rychle označení „kukavůz“. „Kuka“ je zkratka z počátečních písmen německé firmy Keller und Knappich Augsburg. Právě zde se začaly vyrábět ve 20. letech minulého století první popelářská auta se speciální nástavbou.
V dnešní době si vyvážení odpadků bez popelářského auta už ani nedokážeme představit.*

Mgr. Michal Hofman