SDĚLENÍ ROZKLADOVÉ KOMISE Sekretariát rozkladové komise Ministerstva životního prostředí pravidelně sděluje rozhodnutí ministra životního prostředí ve věci správních rozhodnutí. Přetiskujeme rozhodnutí č. 11/2000, které vysvětluje často se vyskytující problém. Rozhodnutí se týká uložení pokuty...
SDĚLENÍ ROZKLADOVÉ KOMISE
Sekretariát rozkladové komise Ministerstva životního prostředí pravidelně sděluje rozhodnutí ministra životního prostředí ve věci správních rozhodnutí. Přetiskujeme rozhodnutí č. 11/2000, které vysvětluje často se vyskytující problém.
Rozhodnutí se týká uložení pokuty podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech, k § 8 odst. 2 a § 39 odst. 1 písm. c) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 167/1998 Sb. a zákona č. 352/1999 Sb.
Podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech lze uložit pokutu právnické nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, která "nevede ve stanoveném rozsahu evidenci odpadů a neplní ohlašovací povinnosti".
Z uvedené dikce vyplývá, že pokutu lze uložit pouze za současného porušení obou povinností, přičemž porušením ohlašovací povinnosti je i porušení ustanovení § 8 odst. 2 zákona o odpadech (rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 27. 7. 2000, čj. M/100489/00, SRK/479/P-995/00).
KONKRÉTNÍ PŘÍPAD
Rozhodnutím ze dne 17. 2. 2000 Ministerstvo životního prostředí zamítlo odvolání komanditní společnosti a potvrdilo rozhodnutí České inspekce životního prostředí, kterým se společnosti ukládá pokuta podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech, za porušení ustanovení 5 odst. 1 písm. g) zákona o odpadech a podle ustanovení 39 odst. 3 písm. b) zákona o odpadech za porušení ustanovení 5 odst. 5 citovaného zákona.
Dle názoru inspekce bylo v předmětném řízení nepochybně zjištěno, že společnost nakládala s nebezpečným odpadem bez souhlasu příslušného okresního úřadu. Rovněž nebyla vedena evidence vyprodukovaných odpadů v rozsahu stanoveném zákonem o odpadech a prováděcími předpisy. Dále bylo prokázáno, že společnost nezpracovala hlášení o produkci odpadů za rok 1998 a nevedla evidenční listy přepravy nebezpečných odpadů.
V této souvislosti nesplnila povinnosti podle ustanovení 21 odst. 3 zákona o odpadech, zejména povinnost uvedenou v písm. a) tohoto ustanovení, tedy nepřiložila vyplněný evidenční list k zásilce nebezpečného odpadu.
Dopisem ze dne 9. 12. 1999 podala společnost podnět k přezkoumání rozhodnutí ministerstva mimo odvolací řízení ve smyslu ustanovení § 65 správního řádu. V něm namítá, že nedostatky zjištěné kontrolou provedenou dne 15. 7. 1999 pracovníky České inspekce životního prostředí jsou pouze administrativního charakteru a vzhledem k tomu je uložená pokuta neúměrně vysoká.
Uvádí, že o příslušný souhlas k nakládání s nebezpečným odpadem požádala Okresní úřad v Sokolově dne 4. 6. 1999. Dále konstatuje, že průběžnou evidenci odpadů vede již od 1. 1. 1999. Domnívá se, že nebyla povinna podat příslušné hlášení o produkci odpadu, neboť v daném případě jde o malou provozovnu, kde nebylo dosaženo příslušných limitů v množství nebezpečných odpadů. Přiznává, že evidenční listy k přepravovaným zásilkám nepřikládala. Tuto povinnost nesplnila, neboť příslušná dopravní společnost evidenční listy nepožadovala.
Ministr životního prostředí podle ustanovení § 65 odst. 2 správního řádu změnil rozhodnutí ministerstva v tom smyslu, že rozhodnutí České inspekce životního prostředí se v příslušné části výroku mění tak, že za slova "za porušení § 5 odst. 1 písm. g)" se vkládá text "a za porušení § 8 odst. 2".
ODŮVODNĚNÍ
Podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech lze uložit pokutu právnické osobě nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, která nevede ve stanoveném rozsahu evidenci odpadů a neplní ohlašovací povinnosti.
Ze zákonného textu je zřejmé, že se pokuta ukládá pouze v případě, že došlo k porušení obou povinností. V závorce za textem citovaného ustanovení § 39 zákona o odpadech jsou pak konkretizována zákonná ustanovení, jejichž porušením k naplnění předmětné skutkové podstaty dojde. Jedná se o ustanovení § 5 odst. 1 písm. g), § 6 odst. 1 písm. g), 7 odst. 4 písm. d), § 8 odst. 2, § 20 a § 21 zákona o odpadech.
Ve výroku svého rozhodnutí však Česká inspekce životního prostředí konstatuje pouze porušení ustanovení § 5 odst. 1 písm. g) zákona, podle kterého je původce odpadu povinen vést evidenci odpadu v rozsahu stanoveném citovaným zákonem a příslušnou vyhláškou ministerstva. Ze spisových materiálů vyplývá, že pokuta byla uložena za nevedení evidence za rok 1998. V tom smyslu není námitka společnosti, že příslušná evidence je vedena od 1. 1. 1999, relevantní.
Porušení povinnosti vést ve stanoveném rozsahu evidenci odpadů bylo nepochybně zjištěno. Nicméně ustanovení § 39 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech lze aplikovat pouze tehdy, pokud současně s nesplněním povinnosti vést v příslušném rozsahu evidenci odpadů společnost neplnila ohlašovací povinnost podle některého z ustanovení uvedených v závorce za textem citovaného ustanovení § 39 odst. 1 písm. c).
V daném případě jde však pouze o formální pochybení, neboť v textu odůvodnění předmětného rozhodnutí se správní orgány zabývají i jednáním společnosti, které naplňuje skutkovou podstatu porušení povinnosti zakotvené v ustanovení § 8 odst. 2 zákona o odpadech. V ustanovení § 39 zákona o odpadech není výslovně uvedeno, že porušením ustanovení §8 odst. 2 zákona je též neplnění ohlašovací povinnosti.
Z kontextu celého zákona o odpadech a zejména pak z prováděcí vyhlášky č. 338/1997 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, je však zřejmé, že s vedením evidence podle § 8 odst. 2 je spojena i ohlašovací povinnost. Ve smyslu tohoto ustanovení se totiž účastníkům přepravy stanovuje povinnost vést evidenci podle § 21 zákona o odpadech a § 19 shora citované vyhlášky.
Odesílatel je podle ustanovení § 21 zákona o odpadech povinen přiložit k zásilce evidenční list nebezpečného odpadu a o přepravě informovat příslušné okresní úřady.
Ze spisových materiálů vyplývá, že souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady byl společnosti udělen až dne 26. 7. 1999. Předmětná kontrola České inspekce životního prostředí se však uskutečnila již dne 15. 7. 1999. V době této kontroly tedy společnost zákonem požadovaný souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady neměla.
Námitku, že nedošlo k porušení povinnosti uvedené v § 21 odst. 3 zákona, neboť dopravce přiložení evidenčního listu k zásilce nepožadoval, je nutné odmítnout. Tato povinnost je zákonem uložena odesilateli.
JIŘÍ ŠEMBERA,
ředitel sekretariátu rozkladové komise Ministerstva životního prostředí
FOTO ARCHÍV
(Podle materiálů MŽP)
