V minulém čísle jsme se obsáhle věnovali momentálním příznakům krize na trhu druhotných surovin, zejména papíru, plastů a kovů. Nyní, o více než měsíc později, nám předseda představenstva společnosti van Gansewinkel Pavel Iványi, MBA, řekl více o souvislostech krize a jejích důsledcích.
Jaký je v současnosti stav trhu druhotných surovin?
Podle naší mateřské firmy v Beneluxu jsou všude potíže stejné nebo podobné jako u nás. Měsíční informační bulletin sledující ceny druhotných surovin v Beneluxu, SRN, Francii a Velké Británii vykazuje ve všech těchto zemích jednotný trend poklesu cen.
Ukazuje se však, že za nízké ceny, na které jsem se dostali, konečně někteří zpracovatelé zase začínají odebírat.
Neřekl bych, že jsou to známky oživování, nicméně monitor stále ještě vykazuje tep. Nechci doufat v nárůst cen a nevím, zda si někdo dovolí odhadnout, kdy a jestli se dostaneme na předkrizové výkupní ceny. Naše společnost to na letošní rok ve finančním plánu rozhodně nemá.
Věřím, že mnohé země v Evropě začnou ve věci hroutícího se trhu něco dělat, protože si budou muset zajistit, aby recyklace dál fungovala. Zatím jsme však daleko od garanční ceny na výkup sběrového papíru, tak jak v mnoha zemích funguje garanční cena na výkup pšenice. Možná že jsou někde enklávy, kde systém funguje - tam, kde jsou výjimečné podmínky, jako je v minulosti dotovaný systém nebo blízkost zařízení na zpracování suroviny. Ale nespoléhal bych na to.
Stejně se říkalo, že ceny druhotných surovin byly příliš vysoké...
Jistě byly vysoké, ale je nutné se podívat na to, jak nízké jsou dnes. Před několika lety bylo období, kdy například ceny PET lahví byly nulové, dávaly se zadarmo. Ale od té doby ceny vytříděných plastů stále rostly a vznikala zpracovatelská zařízení, která s těmito cenami kalkulovala.
Třídicí zařízení a zpracovatelé přidávají hodnotu a zlepšují kvalitu vytříděných složek odpadu. Odběratelé tuto vysokou kvalitu vyžadují a vždy porovnávají druhotné suroviny s primárními. Trh však nefunguje perfektně. S poklesem ceny ropy nevidíme dostatečný pokles ceny paliv, ale projevuje se pokles ceny některých panenských surovin, hlavně v průmyslu plastů, což zpětně ohrožuje trh druhotných surovin.
Co to přinese pro zpracovatele vytříděných odpadů?
S poklesem cen druhotných surovin i jejich odbytu nebudou některá recyklační zařízení schopna pokrýt své pevné a variabilní náklady. Mohou přežít jenom ty firmy, které jsou schopny flexibilně upravit své výstupy a rychle reagují na změny cen.
Použiju příklad z naší recyklační linky na zpracování PET. Po vánoční odstávce jsme ji od ledna rozběhli, protože jsme schopni zajistit pro odběratele poměrně vysokou kvalitu vytřídění, kterou požaduje. Ne, že bychom byli před čtyřmi lety při výběru technologie tak předvídaví. Jen se nám podařilo trefit se do té kategorie kvality, o kterou je teď zájem. Kdybychom však zvolili jinou úroveň kvality, která by tehdy mohla být výdělečnější (z hlediska nákladů i výnosů), tak bychom dnes třeba neměli odběr žádný. Chci tím říci, že výrobce úspěšný ještě v nedávné minulosti nemusí mít úspěch teď.
Co je podle vás kritériem, které rozhodne?
Na trhu u nás bylo hodně aktérů. Potíže budou mít podle mého názoru ty firmy, které jsou velmi úzce zaměřené na jedno odvětví a nebudou moci ztráty kompenzovat z jiných oblastí. Zjednodušeně řečeno, nejspíš skončí ti, kdo jen využívali velkého zájmu o plasty a papír. Těžko si dovedu představit, že by neměly problémy firmy, které drtily nebo granulovaly cokoliv a v big-bagách prodávaly do Číny s nepříliš velkým důrazem na kvalitu.
Ale netýká se to jen plastů. Pokud třídírna papíru nemá velký lis, který vytváří velké kvalitní balíky, může mít potíže s odbytem. Papírny většinou chtějí velké balíky, aby ušetřily na logistice. Stejné je to s kvalitou třídění - když jsou v kartonech příměsi, nemá dodavatel šanci.
Vliv měla na konci roku i výše zásob. Například firmy zpracovávající kovy měly na konci roku značné zásoby, protože odběratelé přestali brát relativně rychle a ceny najednou spadly. Tyto zásoby byly nakoupeny ještě za relativně vysoké ceny, a teď musejí firmy hodnotu zásob odepsat. U plastů nebo kartonu na skladě to není tak velký finanční objem. Ale když má někdo několik tisíc tun šrotu na skladě, musí mít silné zázemí, aby odepsání zásob nebylo likvidující.
Odpady jsou silně provázány s celým průmyslem...
Naše problémy jsou podobné ostatním částem trhu. S poklesem výroby v automobilkách atd. dochází ke značným poklesům na trhu průmyslových odpadů a druhotných surovin. K tomu se přidal "efekt konce roku". Různé firmy, které mohou odpady skladovat ve svém areálu, je většinou chtěly na konci roku odvézt. Pro nás jako svozovou firmu to bylo výhodné, protože jsme tím kompenzovali slabší konec roku v důsledku dlouhého volna. Tento rok však objednávky na takové "vyčištění" areálů nepřišly. Podniky v prosinci nepracovaly a v lednu kdoví jestli - takže jim vlastně uskladněné odpady nevadí a nepřekáží.
Jaká bude budoucnost?
Myslím, že jsme se ještě nedostali na dno. Je nutné držet náklady na nízké úrovni. Mnoho firem z průmyslu se rozloučilo s agenturními zaměstnanci, možná dojde i na kmenové, a odpadové hospodářství, které je na průmysl navázáno, to okamžitě pocítí. Pokud nejede průmysl, nejedeme ani my.
Relativně dobře na tom mohou být firmy, které jen svážejí komunální odpad: ceny pohonných hmot jsou dole, ceny nádob jsou dole. Příjmy nemusejí klesat - to zajistí kapitační platba. Jenže firem, které se zabývají výhradně komunálním odpadem, není moc.
Přesto myslím, že jsme v období, kdy dojde k ozdravění průmyslu, i když to pro některé firmy a zaměstnance bude mít tvrdý, katastrofický dopad. Nejde ani tak o to, kdo přežije, ale kdo z krize první vystoupí zdravý.
Jarmila Šťastná
Pavel Iványi, MBA
předseda představenstva společnosti van Gansewinkel
