V Evropě vykázala spotřeba plastů u konečných uživatelů mírný pokles z 58,8 milionu tun (Mt) v roce 2018 na 56,5 Mt v roce 2020. Tento objem podle Eurostatu odpovídá 107 kg/obyvatele za rok, což z EU činí jednoho z největších spotřebitelů plastů na obyvatele. V roce 2020 spotřeboval obalový průmysl a stavebnictví více než polovinu plastů v Evropě. Následoval pak automobilový průmysl, výroba elektroniky, domácích potřeb, zemědělství a textilní odvětví. Podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) však textilní průmysl může zodpovídat za mnohem větší dopady znečištění plasty, než uvádějí dostupné zdroje, neboť právě data o životním cyklu textilních výrobků mnohdy chybí.
Odpadky se do moří a oceánů dostávají buď napřímo, a nebo z řek a pláží, splaškovými vodami nebo větrem. Podle Evropského tematického střediska pro vnitrozemské, pobřežní a mořské vody (ETC/ICM) tvoří plastové předměty většinu celkového množství odpadků na evropských plážích. Nejvíce jsou zaneseny Středozemní a Černé moře. Mezi nejčastější typy plastových předmětů nalezených na evropských plážích v roce patřily nedopalky cigaret a filtry (23,4 %), plastové úlomky velké 2,5–50 cm (9,5 %), a plastová víčka (3,9 %).
Mikroplasty se nacházejí všude, od vrcholků hor až po dno oceánů, ve vzduchu a dokonce i v našich tělech. Jakmile se dostanou do životního prostředí, je velmi obtížné je odstranit. Jsou perzistentní a velmi dobře se přemisťují. Hromadění mikroplastů v životním prostředí a v tělech živočichů je proto podle vědců vážným problémem především proto, že dosud existuje jen velmi omezené množství studií, které zkoumají jejich dlouhodobý vliv na organismy.
V roce 2019 Evropská komise odhadovala, že používání plastů v EU způsobuje 0,7 až 1,8 milionu tun neúmyslného uvolňování mikroplastů do životního prostředí, tedy většinou odlamováním z běžného používání nebo z drogistického zboží, kam se přidávají záměrně.
Podíl recyklovaného plastového materiálu na celkovém množství použitého plastu dosáhl podle EEA v roce 2020 8,1 % oproti 6,8 % v roce 2018. Tento nárůst je způsoben jak vyšším využíváním recyklovaných materiálů, tak malým poklesem spotřeby plastů, respektive celkové výroby, v EU v roce 2020.
V EU tvoří 99 % recyklační kapacity mechanická recyklace. Ta zpracovává plastový odpad na plastové recykláty, aniž by se výrazně změnila jeho chemická struktura.
Kapacita mechanické recyklace plastů v Evropě se od roku 1996 výrazně zvýšila ze dvou milionů tun na 11,3 milionu tun v roce 2021, jak uvádí zdroje organizace Plastic Recyclers Europe. To představuje téměř šestinásobný nárůst, který odráží velké investice a významné legislativní zaměření na podporu recyklace plastů. Problém je však v tom, že ne všechen plastový odpad se sbírá nebo posílá k recyklaci, zejména pak neobalové plasty a plasty zabudované do jiných výrobků.
Sběr a odevzdání velkého množství plastů k recyklaci nemusí nutně vést k produkci stejně vysokého množství recyklovaných plastů. Jednou z klíčových výzev jsou tedy ztráty při zpracování plastového odpadu. V současné době tvoří plastové recykláty produkované mechanickými recyklačními závody pouze asi 65 % z plastového odpadu vstupujícího do těchto zařízení. Proto by měl být v první řadě kladen větší důraz na minimalizaci plastového odpadu.
Průměrná cena plastového odpadu v roce 2012 činila 334 EUR/t, zatímco nejnižší hodnoty bylo dosaženo v roce 2020 (247 EUR/tunu). Od té doby se cena výrazně zvýšila a v roce 2022 už dosáhla 467 EUR/tunu, což představuje nárůst o 90 % za dva roky.
Podle EEA je těžké přesně říci, proč se cena během několika let tak zvýšila, ale pravděpodobně to souvisí s několika faktory najednou. Za prvé EU zavedla různá obchodní omezení týkající se plastového odpadu, která mohla vést ke zvýšení kvality obchodovaného plastového materiálu. Cenu mohlo zvýšit také nedávné zaměření tvorby politik EU na recyklaci a zvýšená poptávka po recyklovaných plastech.
-sol-*
