Životnost a obnova vodohospodářské infrastruktury - tyto termíny budeme v budoucnu skloňovat stále víc. Při výstavbě nových vodohospodářských staveb musíme stavbu dobře naplánovat, naprojektovat, postavit a správně provozovat a udržovat.
Všechny tyto činnosti totiž mají na životnost stavby významný vliv a jednotlivé nedostatky ji mohou podstatně omezit. Nenaplánujeme-li správně parametry stavby, budeme muset systém brzy měnit nebo stavba zakrátko morálně zestárne. Projekt může významně ovlivnit technické parametry stavby včetně kvalitních materiálů a technologických postupů. Vliv provádění stavby na životnost je klíčový. Jakékoliv nedostatky se projeví kratší životností. Správný provoz je zodpovědný za dodržení navržených provozních podmínek a údržba zajišťuje dlouhou provozuschopnost infrastruktury.
CO UKLÁDÁ ČESKÁ LEGISLATIVA
Provést postupně obnovu vodohospodářské infrastruktury vyžaduje mít k dispozici dostatek peněz. Proto je třeba nutnou obnovu dlouhodobě plánovat. Vzhledem k životnosti jednotlivých prvků vodovodů a kanalizací, které mohou sloužit i přes sto let, si myslím, že je vhodné plánovat podrobněji obnovu na příštích 10-15 let a na dalších 10-15 let pak už méně podrobně.
Česká legislativa zahrnuje jen požadavky na plány financování obnovy. To jsou orientační, teoretické hodnoty výše finančních prostředků pro obnovu majetku podle jeho stáří, předpokládané životnosti a odhadnuté aktuální ceny. Výhodou tohoto postupu je jeho jednoduchost a relativně snadné získání podkladů. Nevýhodou je jeho malá použitelnost pro konkrétní plánování obnovy. V praxi použití tohoto přístupu znamená úpravy životnosti objektů podle finančních možností jednotlivých společností.
ZAJÍMAVÁ SLOVENSKÁ PRAXE
Na rozdíl od České republiky je na Slovensku uzákoněn trochu jiný přístup. Tamní legislativa vyžaduje tvorbu střednědobých plánů obnovy. Tyto plány vycházejí z rizikové analýzy se čtyřmi faktory - stářím, využitím kapacity, vlivem na kvalitu vody a počtem poruch na objektu. Stáří je použito obdobně jako v ČR. Po vyhodnocení rizikové analýzy jsou jednotlivé části infrastruktury zařazeny do čtyř tříd podle naléhavosti obnovy. Na závěr je sestaven střednědobý plán obnovy s časovým horizontem 10-15 let, podle finančních možností vodárenské společnosti. Tyto střednědobé plány více odpovídají praktickým požadavkům.
NA PŘÍŠTÍCH STO LET...
Udržování vodovodů a kanalizací v trvale udržitelném provozu (čímž rozumím trvale udržitelný rozvoj z hlediska technického stavu i z hlediska optimálního, nebo chcete-li trvale udržitelného financování) vyžaduje průběžně čerpat relativně velký objem financí. Čím lépe však tuto infrastrukturu vybudujeme a čím odpovědněji ji budeme spravovat, tím méně peněz budeme muset vložit do její obnovy.
Například v Austrálii, probíhal bouřlivý rozvoj dopravní silniční infrastruktury v polovině 20. století, kdy se tamní ekonomice dařilo. Nyní, když jsou finanční prostředky omezené a infrastruktura rozsáhlá, například stát Nový Jižní Wales sestavil plány obnovy státní dopravní a vodohospodářské infrastruktury na příštích sto let.
LUBOMÍR MACEK
Aquion s. r. o.
eVaK® PORA –majetková aprovozní evidence (vodovody).
FOTO: ARCHIV
