Zákon o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC) má vedle jiných zákonů velký význam pro podnikatelské prostředí a konkurenční výkonnost průmyslu.
Proto je velmi důležité, aby interpretace tohoto zákona odpovídala přesně záměru, který tato norma sleduje. Výklad předkladatele zákona by proto neměl být jednostranně zaměřen jen na co nejpřísnější interpretaci, ale měl by vycházet z filozofie nové evropské legislativy a uplatňovat se mnohem participativnějším způsobem.
V rámci přijímané evropské legislativy se jedná o velmi citlivé problémy, které vyžadují oprostit se od klasického historického pojetí a přijmout pozici vyjednávání s cílem dosažení optimální environmentální výkonnosti. Reálný dopad této právní normy dnes výrazně omezuje konkurenceschopnost hospodářské sféry a atraktivitu ČR jako příjemce investic, aniž by toto zpřísnění mělo pozitivní vliv na zlepšování životního prostředí. Jedná se spíše o kodifikaci rizika administrativní zvůle.
Nezvládnutá implementace
Zákon o integrované prevenci a omezování znečištění (č. 76/2002 Sb.) je prvním legislativním aktem, uplatňujícím novou filozofii environmentální legislativy. Jeho cílem je výrazný růst environmentální výkonnosti provozovatelů za "cenu" partnerského přístupu v procesu vydávání integrovaných povolení provozu zařízení. Jeho implementace v českých podmínkách však nebyla v duchu této nové filozofie zvládnuta. Stále přežívá administrativní vrchnostenský přístup demotivující provozovatele, aby sami přijímali odpovědnost za požadovaný růst výkonnosti. Základní cíl zákona a směrnice IPPC se takto rozmělňuje v bezbřehé administrativě a alibismu.
Hlavní problémové oblasti nejsou ani v zákoně samotném, ale v systému podzákonných předpisů, a především v nastavení povolovacích procesů. To ve svých důsledcích opět znevýhodňuje české investiční prostředí, aniž by došlo k pozitivnímu ovlivnění tvorby životního prostředí. Po novele zákona volali již představitelé krajů na jaře loňského roku, avšak navržená poslanecká novela zákona byla smetena ze zcela malicherných důvodů, aniž by MŽP jako orgán státní správy respektovalo stanoviska některých vlastních odborných útvarů.
Hlavní problémy
Mezi hlavní problémové oblasti současné platné právní úpravy patří zejména vážné nedostatky v definici základních pojmů (např. pojem "zařízení" apod.). Neorganické je začlenění Integrovaného registru znečištění (včetně definic povinných osob) a jeho vyhlášení nařízením vlády v podobě připravovaného registru PRTR, který však v EU vstoupí v platnost nejdříve v roce 2007. Na závadu je také reálné odloučení rozhodování od odpovědnosti nebo nevhodné zařazení povinnosti získat integrované povolení před vydáním stavebního povolení. Žádosti o integrované povolení mají u nejsložitějších provozních jednotek v zahraničí od 50 do 1000 stran včetně příloh. U nás jsou vyžadovány dokumentace v rozsahu až několik desítek tisíc stran, což je důsledek administrativní komplikace způsobené zavedením nefunkčního vzoru žádosti o povolení.
V neprospěch provozovatelů působí nedodržování lhůt řízení celého procesu a zneužívání formálních administrativních prostředků, včetně "vynalézání" vlastních interpretací věcného rozsahu a formálního charakteru, které s procesem IPPC v evropském kontextu nemají nic společného. Dosavadní zkušenosti jednoznačně potvrzují tyto problémy, a čím dříve bude novela připravena a schválena, tím lépe pro všechny zúčastněné. Současné procesy trvají v převážné většině případů již 7-8 měsíců namísto proponovaných pěti měsíců a z více jak tří set žádostí bylo do konce roku 2003 vydáno pouhých třicet integrovaných povolení. Z memoranda Svazu průmyslu a dopravy ČR k současnému stavu v legislativě a péči o životní prostředí, které bylo zveřejněno 18. 3. 2004 (redakčně upraveno).
