IMPLEMENTACE SMĚRNIC EU Návrh nového zákona o odpadech byl zpracován podle požadavků na implementaci právních předpisů z Evropské unie. Zavádí se v něm několik zcela nových institutů, na druhé straně nejsou opouštěny ty věci, které se v dosavadním zákoně osvědčily. První zákon o odpadech č. 238,...
IMPLEMENTACE SMĚRNIC EU
Návrh nového zákona o odpadech byl zpracován podle požadavků na implementaci právních předpisů z Evropské unie. Zavádí se v něm několik zcela nových institutů, na druhé straně nejsou opouštěny ty věci, které se v dosavadním zákoně osvědčily.
První zákon o odpadech č. 238, který vznikl v roce 1991, (včetně dalších předpisů) byl zpracován ještě za doby československé federace. Zákon byl příliš obecný a jeho hmotně právní a procesní části byly odděleny. Navíc byl schvalován jednak Federálním shromážděním, jednak tehdejší Českou národní radou, z čehož plynuly některé problémy a nejasnosti.
Nebyl však špatný. Stanovil základní povinnosti, které zná stávající zákon č. 125 i nový zákon, například povinnost zařazování, třídění, odděleného shromažďování, speciálního nakládání s nebezpečnými odpady a jejich evidence.
Obecnost obou zákonů - jak č. 238, tak v následujícím zákoně č. 125 - vede k ne úplně hospodárnému nakládání s odpady a tato situace bude trvat až do doby účinnosti nového zákona.
Připravovaný zákon zahrnuje instituty, které se osvědčily a nebudou se měnit: obecné povinnosti pro původce a oprávněné osoby. Byly do něj také implementovány dvě vyhlášky: č. 339/97, o povinnosti při hodnocení nebezpečných odpadů a č. 340/97 o rezervním fondu. Dosud jejich realizace narážela na velké problémy proto, že do nich nemohly být vloženy povinnosti. Vyhláška uložení povinností neumožňuje, kdežto zákon ano.
Nejdůležitější části návrhu zákona - a také úplnou novinkou - je plná implementace základních evropských směrnic pro nakládání s odpady. Další směrnice - z celkového počtu 21 - budou implementovány v jednotlivých prováděcích vyhláškách.
Součástí projednávání tohoto zákona v Parlamentu budou již vyhlášky ve formě tezí. Samozřejmě nemůžeme vytvořit hned na začátku jejich definitivní podobu. Zákon během legislativního procesu doznává určité změny, které musíme do textu vyhlášky promítnout.
HLAVNÍ ZMĚNY
Nyní platný zákon č. 125 má v úvodním ustanovení uvedeno, že se zabývá nakládáním. Myslí se tím faktické fyzické nakládání s odpady. Prioritou nového zákona je především předcházení vzniku odpadů.
Navazujeme proto na celou sérii dalších právních předpisů, které v současné době připravuje Ministerstvo životního prostředí (MŽP) - zákon o ochraně ovzduší, zákon o tzv. integrovaném povolení, zákon o posuzování vlivu na životní prostředí a další. Jde o právní předpisy s hlavním důrazem na předcházení vzniku odpadů. Ochranu životního prostředí předávají subjektu, nikoli orgánům státní správy. Jak je vidět, snažíme se pracovat méně s administrativními nástroji, ale více určitým tlakem na původce, oprávněné osoby, znečišťovatele, tak, aby investovali do části preventivní - zabránění vzniku odpadu.
Zákon také uvádí novou definici odpadu, ačkoliv vlastně úplně nová není: obsahově se vrací k původní definici v zákoně č. 238. Především obsahuje objektivní část ochrany životního prostředí. Zároveň se pracuje s novým pojmem odstraňování. Je to nadmnožina pojmu, který známe pod názvem zneškodnění. V určitém čase jsou vždy určité možnosti, jak odpad odstranit. Nemluvíme tedy v kategorii "trvalé odstranění". Pojem odstraňování se pojí k několika různým činnostem, které se promítají do celého zákona.
Kompletně rovněž přebíráme celý tzv. Evropský katalog odpadů. Zákon obsahuje na rozdíl od předchozí právní úpravy jako přílohu seznam nebezpečných odpadů, je v něm implementována vyhláška o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů a další procesní znaky. Zároveň má v příloze definovány nebezpečné vlastnosti, které nejsou v rozporu se zákonem o chemických látkách.
Navazujeme také na již platnou novelu č. 37/2000, ke které máme výhrady, ale jedno ustanovení jsme přejali. Zavádíme podobně jako v novele povinnost, aby byly nebezpečné odpady předávány jenom oprávněným subjektům. Toto opatření má zabránit "ztrácení" odpadů na cestě mezi producentem a konečným zneškodňovatelem.
Další novinkou je zavedení institutu tzv. odpadového hospodáře, který jsme převzali z německého zákona. Má podobnou funkci jako vodohospodář, ale spíš se blíží pojmu autorizovaná osoba, známému z chemického zákona. Jde o to, aby bylo navenek vůči kontrolním orgánům i veřejnosti zcela jasné, kdo za odpadové hospodářství u původce zodpovídá.
Ačkoliv je tento institut nový, myslím si, že nejen v podnicích, ale i v obcích a městech již takoví pracovníci působí. My se snažíme jejich funkci institucionalizovat a dát jí určitý právní rámec.
Naopak vůbec neměníme principy technických požadavků na skládkování, založené stávající vyhláškou č. 338. Ve vztahu k evropské směrnici jen zpřesňujeme určité detaily.
Zcela nová je část, která stanovuje povinnosti nakládání s vybranými výrobky, odpady a zařízeními. Jedná se o PCB, odpadní oleje, baterie, akumulátory, kaly z čistíren, odpady z výroby oxidu titaničitého, odpady z azbestu a autovraky. Tato úprava je požadována z hlediska aproximační strategie.
Část zákona, týkající se dovozů, vývozů a tranzitu odpadů, má trošku zvláštní charakter. V EU je tato část upravena nařízením rady, které bude po našem vstupu do unie převzato celé. Proto má poněkud jinou strukturu a po našem přijetí bude kompleně zrušena a nahrazena evropskou normou.
POSTAVENÍ OBCÍ
Poslední téma se týká obcí a nakládání s komunálním odpadem. V žádném případě nechceme jakkoliv zasahovat do práva obcí si tuto problematiku upravit. Jediný problém je - jak všichni víme - v placení za tyto služby.
V textu zákona, konkrétně v § 16, odkazujeme na zákon o místních daních, který je v projednávání v Parlamentu. Pokud zákon projde, bude místní daň za komunální odpad součástí celého systému. Má velkou přednost, neboť je velmi pružná a obec ji může stanovit sama.
Pokud zákon o daních neprojde, máme připravenou možnost přímé novely zákona o místních poplatcích. Pak se zřejmě rozvine diskuse, jestli ponecháme místní poplatek v dnešní podobě nebo ho modifikujeme na tzv. dvousložkový.
Jinak ponecháváme systém v dnešní podobě, tzn. obec si může stanovit obecně závaznou vyhláškou systém sběru a odstraňování odpadů. Poněkud rozšiřujeme možnost určitého správního trestání a pokut ve vztahu k fyzickým osobám.
Nový zákon by měl nabýt účinnosti k 1. 1. 2002 s tím, že některá ustanovení budou mít odklad 12 měsíců.
Znění zákona předložené Poslanecké sněmovně bude zveřejněno na webové stránce Ministerstva životního prostředí (www. env.cz), a to ve struktuře, která zdůrazňuje jeho souvislosti s právem EU: po pravé straně je sloupec, kde je vždycky číslo příslušné evropské směrnice, která je implementována.
DANA ŘÍMANOVÁ,
I. náměstkyně ministra a ředitelka sekce legislativy a státní správy
Ministerstva životního prostředí
(Příspěvek byl přednesen na semináři k zákonu o odpadech v Senátu, redakčně upraveno)
Znění zákona předložené Poslanecké sněmovně bude zveřejněno na webové stránce Ministerstva životního prostředí (www.env.cz), a to ve struktuře, která zdůrazňuje jeho souvislosti s právem EU.
